Revolta ✔️

75. kapitola

Ashley

,,Myslíš, že se v tom budou hrabat?" zeptal se mě Will po půl hodině sedění v čekárně. V hlavě se mi stále mlely dvě věci. Jedna z nich byla samozřejmě Nicolas, který zrovna podstupoval zákrok, a druhá byla včerejší výbuch, díky kterému jsem měla ještě stále zvýšený tlak.

,,Pochybuji, že to ten obojek přežil a jiný důkaz stejně nikdo nemá. Teda... pokud mě nikdo neviděl," zamračila jsem se. ,,Ale to si nemyslím."

Will fascinovaně zavrtěl hlavou. ,,Chápeš, že by ten pes vybuchl? A ty možná s ním? Řekni mi, co se tomu chlapovi děje v hlavě..."

,,Matt je deviant, těžko se mu dostaneš do hlavy," zašeptala jsem a cítila, jak se mi oči zalévají slzami. Will mě chlácholivě pohladil po rameni a vtiskl mi bratrskou pusu na spánek.

,,Promiň, nechci se v tom rýpat. Jen by mě zajímalo, jestli společná krev s někým, koho bytostně nesnášíš, dokáže rozpoutat něco takového."

Kousla jsem se do rtu, jak jsem nad tím uvažovala. ,,No... nikdy nevíš, co se druhému člověku děje v hlavě. Jinak by byl život nesnesitelný, ne?"

Když neodpovídal a jen se na mě díval, zhluboka jsem si povzdychla. ,,Já nevím, do jakého bodu se chce Matt ještě dostat, ale jsem si jistá, že tohle nemůžeme dělat donekonečna. Buď my, nebo on a Anabele. Někdo prohrát musí."

Will trochu rázněji přikývl a pak nadzvedl obočí. ,,To je dobrá myšlenka. Dost racionální. Jenže se mi zvedá žaludek třeba jen při pomyšlení, že ta prohra bude znamenat smrt."

Překvapením jsem pootevřela pusu. ,,A ty bys snad nebyl rád, kdyby ti dva zemřeli? Kdyby zemřel hlavně Matt?"

,,Ne. Já... chci, aby si to odtrpěli. Smrt je moc snadná. Já byl x měsíců v podstatě mrtvý a-"

,,A připadalo ti to snadné?" skočila jsem mu do řeči a měla jsem sto chutí na něj znovu vychrlit všechny ty nadávky, co se ve mě nastřádaly od té doby, kdy jsem se dozvěděla, že zatímco jsem pro něj probrečela dny i noci, on jen předstíral, že nežije.

,,Ne, nepřipadalo mi to snadné. Ale předstírat smrt není to samé, jako být doopravdy mrtvý."

,,Neříkej, Wille," zamumlala jsem ironicky a věnovala mu pohled, kterým jsem vyjadřovala svou nechuť a nezájem vést tuhle konverzaci třeba jen další sekundu navíc. Will měl to velké štěstí, že mi rozuměl a raději se stáhl.

,,Nechci, aby sis cokoliv vyčítal. Na výčitky už ani není čas, jasné?" špitla jsem a on na mě pohlédl koutkem oka. Zahlédla jsem v něm slzu a s lehkým úsměvem jsem zavrtěla hlavou.

,,Nikdy bych ti neublížil záměrně, Ashley. Měl jsem jenom strach," ujistil mě ochraptělým hlasem a já si opřela tvář o jeho rameno.

,,Jsi tu, Wille. Jsi tu pro mě i pro Nicolase a o nic jiného nejde. Jen buď prosím ve střehu, protože znovu o tebe nechci přijít."

Nicolas

Snažil jsem se zaostřit do relativního přítmí. V nosních dírkám mě štípala dezinfekce a já si až příliš rychle uvědomil, kde jsem.

Kam mě zas ten parchant střelil?

,,Nikam, zlato," ujistila mě Ashley tichým hláskem a zasmála se.

Tón jejího šťastného hlasu mě donutil otevřít oči úplně. Opravdu byla u mě. Byla u mě a široce se na mě usmívala.

,,Já to řekl nahlas?" zachraptěl jsem a hlasitě si odkašlal. Měl jsem v puse tak vyprahlo, že jsem měl tendenci se z toho dusit.