Revolta ✔️

5. kapitola

Ashley

,,Tohle nemůžu nosit."

Orlando se zamračil, v každé ruce držíc jednu podprsenku. ,,Proč byste nemohla?"

,,Neumím to."

Zavrtěl hlavou a nasměroval mě do kabinky. ,,Ještě jste to ani neměla na sobě."

**

,,K čemu šaty?"

,,Dole v sále se pořádají plesy, které jsou hlavní příležitostí našich klientů k nalezení partnerek."

Několikrát jsem pomalu přikývla a pomrkávajíc pohlédla na svůj odraz. 

,,Jste v nich kus."

Tváře mi zrudly. ,,A proč je musím zkoušet teď?"

,,Protože jeden z plesů je dnes večer."

Kruci. 

,,Ach tak," vydechla jsem a prsty si přejela po obnaženém hrdle. ,,Ty šaty jsou tělové barvy."

,,No a?"

,,Působím jako nahá!" 

,,Přestaňte si stěžovat a svlékněte ty šaty, ať je zaplatíme a někam se pohneme." 

S tím za sebou zatáhl závěs.

**

Na pokoj jsem se vrátila jako ze škatulky. Vlasy jsem měla lehce přistřižené, promelírované a byla jsem nádherně nalíčená.

To je něco, pomyslela jsem si a položila všechny tašky podél botníku. S každým pohybem jsem cítila, jak je to tam dole jiné, jemnější. Přesto jsem už vosk nechtěla nikdy vidět.

S povzdechem jsem se odebrala na balkon, který jsem si už napoprvé tak oblíbila. Bůh ví, že byl jen o trochu menší než celý můj bývalý byt.

Budu se muset domluvit s Orlandem.

Neměla jsem tušení, jak funguje, když se najednou vystěhuju z bytu a nechci už za něj platit nájem. A třebaže jsem svůj starý byt viděla jako záchranu při útěku, na útěk jsem v tu chvíli nechtěla myslet. 

Pomalu jsem došla k zábradlí a opřela se o něj lokty. Venku bylo jako vždy rušno.

,,Ahoj."

Trhla jsem sebou. Přes zábradlí, které oddělovalo dva balkony od sebe, natahovala hlavu jemná brunetka s karamelovýma očima a usmívala se na mě.

,,Ahoj," řekla jsem po divně dlouhém tichu a chabě se na ni usmála.

,,Jak se jmenuješ?"

,,Revolta."

Trochu vyvalila oči. ,,Páni, to je zvláštní jméno."

Přikývla jsem.

,,Holka, která tu byla před tebou, byla prodána teprve před šestnácti hodinami. Nikdy se ještě nestalo, že by se dvě Krásky noci téměř minuly na chodbě."

Znovu jsem se na ni podívala. Měla na sobě jen lehký hnědý svetřík a vlasy stažené do drdolu, takže jí sněžilo na krk.

,,Orlando mi nechtěl říct mou cenu."

Přimhouřila oči. ,,Lidská hodnota se penězi vyčíslit nedá."

Odkašlala jsem si. ,,Jistě. Přesto by mě ale zajímalo, jak za nás ti muži platí."

,,Hmm, to mě taky. Ale kdykoliv se na to některá z Krásek Orlanda zeptá, akorát dostane přednášku o tom, že jí do toho nic není."

Tohle mi nahánělo strach. Logicky to bylo něco špatného, když nám to Orlando nechtěl říct.

,,Chápu. Jak se jmenuješ ty?"

,,Ach, promiň," řekla a natáhla ke mně ruku. ,,Já jsem Leila."

,,Těší mě, Leilo. Pověz mi, jak často jsou pořádány ty plesy v hlavním sále? Orlando říkal, že jeden bude dnes večer a že si jeho prostřednictvím vybírají klienti svou Krásku."

,,Ano, to je pravda. A dneska večer ples opravdu je, v devět."

,,Tohle všechno mi Orlando řekl, ale nezmínil se, jak často se plesy pořádají."

Několikrát přikývla a pro změnu to byla ona, kdo se zadíval na městský ruch. ,,Většinou jednou za měsíc, výjimečně s trochu většími odstupy. Ale občas mám pocit, že to žádný řád nemá."

,,A pokud si tě žádný muž ten večer nekoupí, tak prostě jenom piješ, jíš, usmíváš se a pak se vrátíš na svůj pokoj... a měsíc čekáš?"

Zasmála se. ,,To zní velmi zoufale! Ne, tak to není. Několikrát týdně nás posílají do klubů, které patří agentuře a tam vykonáváme... no... prostituci a tancujeme u tyče. Prostě všechny ty věci."

Nadzvedla jsem obočí. ,,Vida... Orlando mi stále naznačoval, že žádná prostitutka nebudu. Zřejmě se mě jen snažil dostat tam, kde mě teď má." 

,,Ano, on to tak dělá. Ale to je teď fuk. Jsem tu už osm měsíců a nemůžu se dočkat dnešního večera! Jeden Orlandův klient na mě má velký zálusk a já doufám, že si mě koupí."

Jak koupí? Proč mi nikdo neřekne, co si mám pod tím představit?

,,Ale stejně bych byla radši, kdyby mě chtěl on."

,,On?"

Usmála se a po tváři se jí rozlil ruměnec. ,,Další klient. Všechny holky jsou do něj udělané, jenže on se vždycky tváří, jako by tu byl omylem."

,,Nevšímá si vás?"

Zavrtěla hlavou. ,,Ani trochu. A když už si některé dívky všimne, tak se na ni jen dívá, ale kontakt nenaváže."

To je zvláštní. Proč sem teda chodí?

,,Večer ho tu určitě uvidíš."

Přikývla jsem. ,,Ráda jsem tě poznala. A díky, že jsi mi řekla nové informace."

,,Jasně, v pohodě. Já tě taky ráda poznala, Revolto. Tak se uvidíme v hlavním sále za... ukaž... dvě hodiny. Pa!"

,,Pa," zamumlala jsem, až příliš pohroužená do svých myšlenek. Cítila jsem divné napětí v žaludku. Měla jsem neblahé tušení.

Do čeho jsem se to zapletla?