Revolta ✔️

54. kapitola

Ashley

Do Miami jsme přiletěli ještě před odpolednem a už kolem oběda jsme byli ubytováni v jednom velkém apartmánu. Willovi jsem zakázala, aby si zaplatil svůj pokoj. Chtěla jsem, abychom byli všichni spolu.

Zrovna zápasil s rozděláváním ohně v krbu a Nicolas si nezaujatě prohlížel dva stejné iPhony, které pořídil pro něj a Willa společně s novými simkami. Můj telefon údajně zdechl v agentuře a tak jsem byla ráda, že Nicolas neutrácel další peníze i za ten můj jenom proto, aby díky novým číslům a mobilům smetl Matta ze stopy.

,,Jak je možné, že tě měl napíchnutého tak, aby se to nedalo zrušit?" zeptala jsem se.

Nicolas pokrčil rameny a posadil se k oknu vedle mě. ,,Nevím. On o sobě stále tvrdí, že je zákon, protože má k ruce nejtvrdší mafiány. Kvůli vysledování telefonních čísel mafiány sice nepotřebuješ, ale i tak jsem svůj telefon nechal v koši u New Yorského letiště. Nechtěl jsem riskovat, že nás přes GPSku bude sledovat až sem."

,,Ale já ten svůj mám ještě u sebe, Nicolasi," ozval se Will váhavě od krbu a nesměle vytáhl mobil z kapsy. Nicolas na několik vteřin zesinal, ale když si všiml mého pohledu - toho sesterského, kterým chce holka chránit svého bratra -, zase se stáhl.

,,Tak ho aspoň vypni, Wille," požádal ho mírně a pak se pohledem vrátil ke mně. V tu chvíli mě něco napadlo.

,,Nicolasi, jak je možné, že máš tolik peněz? Z vývoje událostí mi nepřijde, že bys byl nějaký pracant..."

Překvapilo mě, když se zasmál, ale byla jsem ráda, že jsem se ho nedotkla. ,,Moji rodiče zemřeli při autonehodě krátce poté, co jsem se stal oficiálně dospělým. Oba byli nepředstavitelní workoholici a za své životy vydělali celé mění. A tím myslím mění, které mi zařídilo jistotu na celý život," vysvětlil a bylo vidět, že s něčím uvnitř sebe bojuje.

,,Je mi líto, že taky nemáš rodiče. Je smutné mít společné zrovna tohle," špitla jsem a vzhlédla do Nicolasovo očí, když mi prsty podepřel bradu.

,,Víš, co máme společného my dva?" zeptal se s jiskrou v očích a pak přitiskl svá ústa na má. Při tom přiložil mou dlaň na své srdce, které bušilo jako splašené.

Nesměle jsem se na něj usmála, když se odtáhl a nepřítomně jsem pohlédla z okna, aby neviděl ten ruměnec.

,,Měli bychom se něčeho najíst," ozval se Will odněkud zezadu. Možná byl v koupelně.

,,Jo, to bychom měli. Ale budeme se tu muset zorientovat," houkl Nicolas směrem k Willovi a já jen s úsměvem dál pozorovala zalidněnou ulici pode mnou, když...

,,Nicolasi," zašeptala jsem a ukázala na Anabele, která zrovna přecházela ulici a každým krokem se přibližovala k budově, kde jsme se my schovávali.

,,Wille!" křikl Nicolas a já jsem úlekem nadskočila.

,,Co je?" zeptal se můj bratr, když se do místnosti vrátil s mokrými vlasy a hotelovým fénem v ruce.

,,Zapni ten svůj zatracenej mobil a podej mi ho!" zavrčel Nicolas a naklonil se, aby viděl, jak Anabele zachází za roh.

,,Tady."

Nicolas Willovi vytrhl mobil z ruky a s obočím u sebe něco zkoumal. Pak se zarazil. 

,,Nemají tě napíchnutého," řekl zmateně a Will si s povzdechem přetáhl košili přes hlavu. Na několik vteřin mě zaujala jeho hezká figura, ale pak můj pohled spočinul na malé věcičce, co s cinknutím dopadla na leštěnou podlahu.

Nicolas se pro ten malý knoflík v mžiku sehnul a pak znovu zesinal. Celá nehybná jsem pozorovala, jak vstal a pomalým krokem přešel do středu místnosti.

,,Všechno tohle pro drogy," zašeptal a pohlédl na Willa, který před ním sklopil oči k podlaze.

,,Všechno tohle pro bílý zkurvený svinstvo!" zařval a mrskl s tou malou věcičkou do rozdělaného ohně v krbu.

,,Nicolasi, dost. Tímhle nic nevyřešíš."

,,Ne, Wille! Žádný dost! Tak dlouho jsem o tom, že Matta zabiju, jen mluvil, až se mi to absolutně vymklo z rukou! Leila je mrtvá, Ashley ztratila paměť pro nic a já jí nedokážu ochránit," povzdechl si a pak se zadíval na mě.

,,Ashley, já to nedokážu," zašeptal. I na tu dálku jsem v jeho očích viděla naprostou kapitulaci, která mě přinutila postavit se na nohy.

,,Přestaň s tím. Ty víš, že tě potřebuju," zašeptala jsem tichým hlasem. Tak tichým, že jsem si nebyla zprvu jistá, jestli mě slyšel.

,,Tolik bych si přál, abys měla aspoň jeden jediný bezstarostný den... A ta jistota, že se to nestane, je... je..."

Přistoupila jsem až k němu a vzala jeho obličej do dlaní. A bez ohledu na to, že můj bratr stál jen metr od nás, jsem Nicolase hluboce políbila.

,,Nesmíš odejít," zašeptala jsem a strachem se mi vehnaly slzy do očí. 

,,Musíš zůstat se mnou," zapřísahala jsem ho a cítila, jak se mi dlaně ne jeho čelisti třesou.

,,Ashley..."

,,Prosím, Nicolasi. Cokoliv, ale tohle ne. Nesmíš mě opustit!"

,,Ani mě, když už jsme u toho," ozval se Will a my na něj oba pohlédli.

,,Dokázal bys ji ochránit líp než já. Vím, že bys už znovu neutekl."

,,Jenže o tom to není, Nicolasi," řekl Will zhrublým hlasem, ale věděla jsem, že to myslí dobře. Že jen chce, aby Nicolas přestal takhle uvažovat.

,,Ona ví, že tu jsme. A tím pádem to ví i Matt."

,,Bude to dobrý," plácla jsem bezmyšlenkovitě a přitáhla si zlomeného Nicolase do svého pevného objetí. 

Kéž bych dokázala ochránit já jeho.

,,Poslyšte, já skočím dolů pro jídelní lístek a najíme se tady," navrhla jsem a Nicolas na mě pohlédl jako bych měla pět hlav.

,,Tak to teda ne! Ty odsud sama nikam nepůjdeš," zavrčel a při pohledu do mých nejistých očí se stáhl.

,,Já pro to skočím," řekl a obešel mě. Pak se ale zarazil a pomalým krokem došel zase ke mně. 

,,Promiň mi tamto," zašeptal a vtiskl mi rychlou pusu než zmizel na chodbě.

,,Skočím si jen vyfoukat ty vlasy. Nikam nechoď."

,,Dobře, dobře, já už to pochopila," zabručela jsem a Will se na mě soucitně usmál. Pak zmizel za dveřmi od koupelny.

S povzdechem jsem přešla ke krbu a snažila se mezi plameny zahlédnout malé sledovací zařízení. Z koupelny už byl slyšet zvuk fénu a já přemýšlela, jestli mám využít příležitosti a pořádně si zakřičet.

Pak ale někdo zaklepal a já se spontánně vydala ke dveřím, protože jsem si nepřipustila, že by to mohl být někdo jiný než Nicolas. Krve by se ve mně nedořezal, když se ve dveřích zjevil Matt a zakryl mi pusu dlaní.