Revolta ✔️

6. kapitola

Ashley

Když se ozvalo zaklepání na dveře, šla jsem spěšně otevřít.

,,Zdravím, Orlando."

,,Taky. Všechno v pořádku?"

,,Ehm," prohrábla jsem si vlasy a pokynula mu, aby šel dál. Jenže on zavrtěl hlavou. ,,Chci vám ukázat hlavní sál. Půjdeme se tam posadit. Předpokládám, že jste nejedla?"

,,Ne, nejedla."

Poodstoupil mi, abych mohla vyjít na chodbu a přivolal výtah.

,,Dnes se seznámíte s novým středem svého vesmíru. A taky s kuchyní."

,,Mm-hm."

,,Ptám se znovu, Revolto. Je všechno v pořádku?"

,,Já... Proč jste mi neřekl o těch lokálech?"

Otočil se na mě. ,,Prosím?"

,,Píp show," napověděla jsem mu.

Trochu pootevřel pusu a pak se mu koutky zvedly vzhůru. ,,Chtěl jsem o tom s vámi ještě mluvit. Kdybych na vás vysypal všechno najednou, stejně byste si nezapamatovala ani polovinu."

Jak to může vědět?

Dech se mi zatajil, když jsem vstoupila do toho sálu, kde probíhaly přípravy na dnešní večer.

,,Působivé?"

,,Vlastně ano," připustila jsem.

Zasmál se a položil mi dlaň na rameno, aby mě nasměroval do zadní místnosti, kde to hezky vonělo. 

Celkem ohleduplné.

,,Přineste nám naší speciální pizzu," řekl číšnici, když jsme se usadili v jídelně, která mohla s přehledem konkurovat kdejaké precizní restauraci v New Yorku. Ne že bych se v tom bůhvíjak vyznala, ale můj bratr býval velký gurmán a zajímal se o to aspoň přes internet.

Vzpomínka na bratra mě zabolela u srdce. 

Na Willa teď nemysli.

,,Speciální pizza?" zeptala jsem se, abych odvedla své myšlenky někam jinam.

,,Ano, to je pizza se šunkou, salámem a osmi druhy sýrů." 

Oči mu při tom svítily jako žárovky.

Páni, on je taky gurmán. Myslím, že ale nikdo nemůže milovat jídlo tak moc, jako ho miloval můj bra... 

Sakra.

,,Tak to se nemůžu dočkat. Ale neměla bych se přecpat, když už jste mi vnutil ty upnuté šaty," zamumlala jsem a přejela francouzskou manikůrou po průhledném stole.

,,V těch šatech jste skvostná."

Přimhouřila jsem na něj oči. ,,Proč mám pocit, že mě chcete co nejdříve někomu prodat?"

,,Ále," mávl rukou a složil si ubrousek v klíně. ,,Jste jen paranoidní."

To jsem nemohla popřít, ale vadilo mi, jak mi to bez problému vmetl do tváře. ,,A vy až moc suverénní."

,,Ano, to jsem. Bezpochyby. Ale to nic nemění na tom, že vám ty šaty děsně seknou."

Bezděky jsem se uculila.

,,Mimochodem, pokud si vás dnes večer někdo koupí, bude to pro vás jedině dobře. Budete zajištěná," řekl a mrkl na mě.

,,Jak koupí?"

Trochu se zamračil, ale pak svůj výraz ovládl. ,,Už jsme to probírali, Revolto, to není vaše starost."

Naštvaně jsem si rozložila ubrousek v klíně jako on a zavrčela: ,,Jsem Ashley."

,,Představila jste se jako Revolta."

,,Ale jsem Ashley."

Dal lokty ze stolu, aby udělal místo pro obří pizzu. ,,Dobře, omlouvám se, Ashley."

Mávla jsem nad tím rukou a prsty si pročísla zbrusu nové vlasy. ,,Poslyšte, potřebovala bych s něčím pomoct."

Spolkl první sousto. ,,O copak jde?"

,,O můj starý byt."

Přikývl a utrhl další kousek těsta. ,,Už si s ním nemusíte dělat starosti. Je pronajatý. Nechápu, kdo chtěl tak narychlo v té díře žít."

Zase to slovo. 

,,Netvrďte o mém bývalém bytě, že je to díra, třebaže s vámi souhlasím."

,,Máte ho z krku."

Zavrtěla jsem hlavou a taky odtrhla kousek těsta. Jedli jsme v tomhle místě oplývajícím luxusem pizzu rukama. 

,,Třeba jsem ho nechtěla mít z krku... Měl jste se mě nejdřív zeptat."

,,K čemu by vám byl?"

Jen jsem pokrčila rameny, protože jsem nevěděla, co na to říct.

,,Ashley, věděla jste, že když mi na to kývnete, nebude už cesty zpět. Mohu vám zakázat opouštět tuto budovu."

Dech se mi zdrhl.

,,Vím, pravděpodobně mě v duchu posíláte do háje, protože na nějaké zakazování nemám právo, jenže ve skutečnosti mám a dal jsem vám to jasně najevo."

Sama ses v duchu poplácávala po rameni kvůli své schopnosti číst mezi řádky.

Frustrovaně a nepříliš elegantně jsem rozhodila rukama do stran. ,,Dobře, přiznávám, proti tomuhle žádný argument nemám, ale mám pocit, jako bych byla součástí něčeho nelegálního."

Nadzvedl obočí a mně poskočil žaludek takovým způsobem, že se mi těch pár kousků pizzy málem vrátilo zpátky. 

,,Ono to je nelegální?" špitla jsem a několikrát zamrkala.

,,Ovšem, že je to nelegální."

Proboha... 

,,A uvědomujete si, že jsem tu noc, co jste mi dal vaší vizitku, mohla jít na policii?"

Jeho upřený pohled mi opět obrátil žaludek naruby. ,,Vy jste mě sledoval?"

Přikývl a strčil si do pusy další sousto. ,,Ovšem. Jak jinak bych věděl, kde bydlíte? Jistě, šlo by to zjistit prostřednictvím policie, ale s tou já kámoš opravdu nejsem."

,,Tak to jste mě moc neuklidnil."

,,Ale já vás nechci uklidnit, Ashley. Chtěla jste pravdu, tak vám jí tu říkám."

Opět mi vzal vítr z plachet.

,,Ano, chci pravdu," přiznala jsem a užívala si chvilkové ticho, které mezi námi zavládlo. Orlando ho ovšem brzy narušil: ,,Kolik vám je?"

,,Dvacet tři."

,,Hodně mladá," zkonstatoval.

 ,,Ano."

,,Kdy jste se poprvé milovala?"

Překvapeně jsem k němu zvedla pohled. ,,Proč?"

Nadzvedl obočí. ,,Víte, kde jste?"

Povzdychla jsem si. ,,V osmnácti."

,,Fajn."

Zamračila jsem se. ,,Fajn?"

,,Ano. Jste ke mně upřímná, což je fajn."

Dlouho jsem na něj hleděla a pak se zapřela o dlaně, opatrná na své oblečení, abych si ho neušpinila. ,,Proč si k vám nemohu najít důvěru, Orlando?"

,,Kdybyste si našla důvěru tak brzo, bylo by to špatně. Mně nemusíte důvěřovat nikdy, Ashley. Stačí, když budete důvěřovat tomu, kdo si vás koupí."