Revolta ✔️

7. kapitola

Ashley

Stála jsem před velkým zrcadlem, které bylo umístěné v levém rohu nové ložnice, a znovu se zkoumala v těch drahých šatech.

,,Takhle nemůžu vylézt ven," zamumlala jsem a následně nadskočila, když se ozvalo zaklepání na dveře.

,,Jste připravena?" zeptal se Orlando, ale do místnosti nevkročil.

,,Neupejpejte se, přece jste mě ve spodním prádle už viděl," pronesla jsem s červenými tvářemi a sledovala, jak zpoza rohu vykoukla jeho hlava. 

,,Zdravím," řekl a zazubil se na můj hrudník.

Bezvadný. 

,,Taky. Jak se daří?"

Stoupl si za mě a přejel mi ukazováčkem po vázání šatů. Ztuhla jsem. ,,Moc se toho od večeře nezměnilo."

Ztrnule jsem přikývla a on asi pochopil, že mě uvádí do rozpaků, protože ustoupil k futrům a ležérně se o ně opřel.

,,Vážně okouzlující," poznamenal po chvíli ticha a já se na něj podívala přes rameno. ,,Jistě?"

S letmým úsměvem přikývl. Povzdechla jsem si a zase se otočila k zrcadlu. ,,Necítím se v tom jako já."

,,Taky to nejste vy. Tohle," mávl rukou mým směrem. ,,je Revolta."

Zhluboka jsem se nadechla, abych potlačila podráždění. 

Vždyť jsou to jen řeči. To já se budu prodávat, ne Revolta.

,,Nechcete si udělat kouřové líčení? Z vlastní zkušenosti vím, že to na naše zákazníky působí zlobivě."

Sklopila jsem zrak ke svým ňadrům. ,,Já pro dnešní večer už víc provokovat nechci." 

,,V tom případě můžeme jít dolů."

Otočila jsem se jeho směrem. ,,Kolik je hodin?"

,,Za deset minut devět."

Spolkla jsem knedlík, který mi narostl v krku.

**

,,Nešijte sebou," zašeptal Orlando, jakmile si vzal od obsluhy další sklenici šampaňského.

,,Jsem Ashley," vrátila jsem mu zašeptání a naštvalo mě, když zavrtěl hlavou. ,,Tady jste Revolta. Ashley vám můžu říkat mezi čtyřma očima, ale v tomto případě nikoliv."

Vzala jsem mu skleničku z ruky a hodila do sebe půlku jejího obsahu najednou. Zvedl obočí v nevyslovené otázce a já jen pokrčila obnaženými rameny. ,,Už se mi z těch všech nelegálních pravidel trochu točí hlava."

,,Chápu. Ale nejsem si jist, jestli je v tomhle případě nejlepší volbou šampaňské."

Se sklopeným zrakem jsem mu skleničku zase vrátila a všimla si otisku mé rudé rtěnky. ,,Pardon."

,,To nic," řekl s úsměvem a odložil sklenici na nejbližší stůl.

,,Revolto!"

Otočila jsem se za ženským vysokým hlasem a poznala Leilu, která se proplétala davem. Radši jsem se ani moc nerozhlížela. Bylo mi jasné, že je kolem mě několik žen ve stejném postavení, v jakém jsem se ocitala já, a nebylo mi to příjemné.

,,Ahoj." 

,,Ach, ahoj," řekla a podívala se na Orlanda. ,,Přeji dobrý večer."

Orlando se lehce uklonil a pak zmizel.

,,Tak co? Bavíš se?" zeptala jsem se a bezděky se začala víc zajímat o to, co se kolem mě děje.

,,Abych byla upřímná, ani moc ne. Víš, jak jsem ti vykládala o tom muži, kterému bych se chtěla dostat do rukou? Dneska ho tu nevidím."

Taky ještě vykládala o...

,,Ale víš co? Kašlu na to. Jsem docela unavená a těším se na postel. Už jsem si na ní docela zvykla. Navíc si nejsem jistá, jestli bych dneska dokázala udělat dobrý dojem. Všimla sis, jak mám začervenalé oko?"

,,Jo, to teda máš."

,,No! Byla jsem od šesti do osmi v jednom klubu, kde jsem se kroutila u tyče, a společnost mi dělal barevný kouř, který mi nápaditě sahal až k pasu. Ovšem ty pitomce nenapadlo, že když si kleknu, půjde mi to do očí."

,,Chápu, takhle to pak dopadá," řekla jsem a v duchu se nemohla dočkat, až se taky budu muset kroutit u tyče před zraky uslintaných mužů, kteří nemají dostatečně pevný vztah na to, aby o striptýz poprosili své partnerky.

Vsadila bych se, že nikdo z nich ani nemá vztah.

Ale to ty taky ne, ozval se tichý hlásek v mé hlavě.

,,Přesně tak, pak to dopadá takhle," přitakala a popadla tu skleničku, na které jsem nechala otisk rtěnky. Bez váhání ji dopila a já trochu vyvalila oči.

,,Je to tvoje, ne? Tedy, aspoň hádám podle té rtěnky. Neboj, seženu ti novou."

,,Ne, stůj, to je dobrý!" 

Nehodlala jsem se tu krčit v rohu sama.

,,No dobře. Poslyš... Oh, kruci!" Než jsem se nadála, už mě vlekla do zadní části sálu a já se marně snažila zachytit očima něco podezřelého, což bylo v tom fofru nad mé síly. 

Zastavila se se mnou u krémového závěsu, který sahal vysoko ke stropu, a pohlédla na mě s čertíky v očích. Pak se mi naklonila k uchu. ,,Podívej se ke vchodovým dveřím."

,,A co tam má být?"

,,Zahlédla jsem ho."

,,Koho?" 

,,Toho muže, po kterém tu všechny šílíme!"

,,Ten pan nepřístupný?"

Několikrát přikývla a oči jí jen zářily. 

,,Pojď," chňapla mě za ruku. Vyšly jsme dva schody, pak jsem ji ale zarazila. Nechtěla jsem být tolik vidět.

,,Už ho zase vidím!"

Pátrala jsem mezi hromadou smokingů a můj pohled spočinul na vlasatém vysokém muži s širokými rameny a nejspíš jen pár dní starým strništěm. Měl naprosto odzbrojující profil a tvářil se nezúčastněně. Právě to ve mně vyvolalo dojem, že je to on.

,,Schválně jestli ho najdeš," zapěla Leila a já sledovala onoho muže, jak se zastavil u Orlanda.

,,Myslím, že jsem ho už našla. Mluví teď s Orlandem?"

Nečekaně mi stiskla obě ramena, až jsem sebou škubla. ,,Přesně tak!"

Pousmála jsem se a znovu se zahleděla jejich směrem. Orlando byl jaksi ve střehu, ale v jeho pohledu bylo patrné přátelství.

Několikrát jsem zamrkala a řekla: ,,Měly bychom slézt ty schody. Takhle nás všichni vidí."

Mám pocit, že jsem to ještě ani pořádně nedořekla, když se Orlando zahleděl mým směrem, na tváři nezvykle široký úsměv, a jen potvrdil to, čeho jsem se obávala. Ještě víc nečekané bylo, že jeho pohled následoval ten pohledný muž.