Revolta ✔️

14. kapitola

Ashley

Po cestě k výtahu jsem si nepřítomně mumlala a snažila se přijít na důvod, proč tu má Nicolas apartmán.

Orlando přece říkal, že... Oh, k čertu s tím!

S kódem v ruce jsem nastoupila do výtahu, na malé dotykové obrazovce vyťukala 2824 a kabina se dala do poklidného tempa směrem vzhůru.

V šedesátém patře se ozvalo cinknutí a já vstoupila do prostorné, noblesou oplývající místnosti, která mi otevřela pusu dokořán. Všude bylo příjemné přítmí, přesto nezastínilo jediný kout místnosti. Nad hlavou jsem si ještě všimla další vybudované plochy, jakéhosi mezi patra, kde byla umístěna manželská postel a několik předmětů, které jsem takhle zezdola nedokázala rozpoznat.

,,Páni," vydechla jsem.

,,Líbí se vám tu?"

S trhnutím jsem se zadívala opět vzhůru, do toho vyvýšeného patra, a našla tam Nicolase opírajícího se o černé zábradlí.

,,Je to nádhera."

S úsměvem přešel ke schodům a lenivým tempem je sešel.

,,Hezké šaty," řekl uznale a já na ně samozřejmě pohlédla. Mohly se mu sice líbit, ale to nebyl důvod, proč mě na ně upozornil. Zřejmě jen nechtěl, abych tu tenkou látku rozdrtila v dlani.

,,Omlouvám se. Tyhle... projevy nejspíš působí divně, jenže by mě nikdy nenapadlo, že skončím takhle. A když to teda tak je, dobře, beru to, ale zároveň jsem z toho nepopsatelně vystrašená."

Dlouho se na mě jen díval, jeho pohled neprozrazoval vůbec nic a nakonec řekl: ,,Jste upřímná."

,,Ano, to jsem."

Také přikývl a otočil se na patě. ,,Pojďte nahoru."

Nejistě jsem přešla ke schodům a vyšla je až k poslednímu, kde jsem se zastavila a pohlédla na velikou postel s tmavě hnědým přehozem. Při levém rohu byla umístěna vysoká rozložitá skříň a schody, na kterých jsem ještě pořád stála, byly z obou stran napojené na tmavé zábradlí. Když jsem zahnula do levé části této vyvýšené plochy, zjistila jsem, že je tu místa víc než dost. Vypovídal o tom pracovní stůl, knihovna za ním a velké okno přímo přede mnou, které bylo zatažené krémovými závěsy. Lehce skrz ně prosvítalo, takže hned upoutaly mou pozornost. Nicolas si toho všiml a pokynul mi, abych ustoupila. Pak závěsy roztáhl stisknutím miniaturního tlačítka v rohu a mně se tím pádem naskytl výhled na večerní New York prozářený budovami, které stále ještě kypěly životem. Instinktivně jsem přitiskla dlaně na studené sklo a zasněně se usmála.

New York je kouzelný!

Na líci mě pošimrala malá slza, kterou mi Nicolas opatrně setřel a hned nato se ode mě vzdálil. Ještě stále jsem se dívala před sebe, když jsem ho slyšela, jak sbíhá schody.

Byla jsem sice naprosto pohlcena tím, co bylo přede mnou, ale zvědavost nakonec stejně vyhrála. Pomalu jsem se taky odebrala ke schodům a potichu je sešla.

Nepřikázal mi přece, abych zůstala nahoře.

Kráčela jsem tedy rozlehlou místností, až jsem za levým rohem našla kuchyň, kde stál Nicolas u pultu a otevíral láhev nějakého bílého vína.

Posadila jsem se naproti němu a zvědavě se na něj zahleděla.

Co se mnou tenhle chlap může mít v plánu?

Nervózně jsem špičkami prstů přejela po hrdle sklenice a zhluboka se nadechla. ,,Víte... je otázkou, jestli vám to Orlando řekl, ale jsem ve finanční tísni."

,,Pokud vám jde o to, jak splatit dluhy, tak už se stalo. Poslal jsem vám na účet tolik peněz, kolik bylo potřeba.

Zamračila jsem se. ,,Jak víte číslo mého účtu?"

,,Od Orlanda."

,,A jak o něm ví Orlando?"

Nicolas se pousmál a nalil do obou skleniček téměř průhlednou tekutinu. ,,Orlando si dotáže zjistit prakticky všechno."

Nadzvedla jsem obočí a přiťukla si s ním. ,,Přes policii?"

Naklonil hlavu ke straně. ,,Možná..."

To už jsem měla podezření. ,,Zmínil se mi, že Krásky noci jsou nelegální a že se policii snaží vyhýbat."

Znovu se napil a jen lhostejně pokrčil rameny. ,,Tak si informace zjišťuje jinou cestou. Zřejmě."

Když viděl můj nedůvěřivý pohled, dodal: ,,Nemluvím s ním o tom."

Ale se mnou právě teď mluvíš.

Musím využít toho, že se rozpovídal o věcech, kterým nerozumím.

,,Řeknete mi, jak je to s tou koupí. Prosím!"

Byl poměrně dlouho zticha a pak si hlasitě povzdechl. ,,Umíte držet jazyk za zuby?"

Zuřivě jsem přikývla, dychtící po pravdě.

,,Orlando si vyhlíží ženy, které působí buď od pohledu nebo podle místa, ve kterém se pohybují, jako lidé, kteří zkrátka nemají dostatek peněz. Všechny přítomné ženy se staly Kráskami z důvodu finanční tísně. Tedy, většina z nich. Když se pak některé z nich prodají, tak jako vy, kupující, což jsem já, zaplatí jejich dluhy."

Civěla jsem na něj a bradu si musela sbírat až odněkud z klína. ,,Takže moje cena byla zhruba půl milionu dolarů."

Přikývl a já se musela přidržet stoličky, abych nevyletěla z kůže. ,,Vy lžete."

Třebaže můj tón nebyl vůbec přátelský, nehnul ani brvou. ,,Proč bych lhal?"

,,Takže mi tvrdíte, že Krásky noci jsou charita pro ženy v tísni a že Orlando je dobrý člověk, který se tu jejich tíseň snaží vyřešit?"

Bylo vidět, jak je z mého projevu frustrovaný, ale nemohl říct už nic horšího než: ,,Zbytečně to dramatizujete."

Prudce jsem vstala. ,,Nemáte ponětí, čím jsem si prošla, tak ze mě přestaňte dělat hysterku."

Rozběhla jsem se někam do zadní místnosti, až jsem nakonec narazila na prosklené dveře od balkonu. Pomalu jsem je otevřela a opět vstoupila do chladu. Tenhle balkon byl o něco menší než ten předešlý, ale díky tmavým růžím, které lemovaly zábradlí a provlékaly se jím jako hadi, působil mnohem víc opečovávaně.

S povzdechem jsem se posadila na sametové křeslo, které mi chladilo už tak dost zmrzlý zadek. Zachvěla jsem se a opatrně vztáhla ruku k lístku jedné z těch růží. Byly to pravé růže a já nedokázala pochopit, jak je někdo muže udržet v tak dobrém stavu.

Kruci, jak můžeš v tuhle chvíli řešit nějaké pitomé růže?

Jenže co jiného mám řešit?

Ještě nedávno jsem šílela z bratrových dluhů. Teď už je řešit nemusím, ale šílím i nadále.

Navíc mi Nicolas stoprocentně neřekl pravdu.

Byla jsem tu ale vůbec od toho, abych zjistila pravdu? Nebo jsem prostě jen měla poskytovat jisté služby?

Tady jsem odpověď znala.

Na krk mi dopadla sněhová vločka a tak jsem si řekla, že je načase se zvednout. Bez velkého přemýšlení jsem ze sebe shodila šaty i spodní prádlo a hodila to všechno na křeslo. Pak jsem se odklidila zpátky do tepla a jen v podpatcích se vydala čelit tomu, co jsem si sama vybrala.