Revolta ✔️

62. kapitola

Nicolas

Posadil jsem se na postel v útulném a příjemně zařízeném apartmánu, který ještě zkrášlovala přítomnost mé půvabné Ashley, jež se o mě starala jako o nemohoucí dítě.

,,Je ti dobře?" zeptala se a vzala mi obličej do dlaní. Věnoval jsem jí uklidňující úsměv a natáhl se pro polibek, který mi Ashley ochotně dala.

,,Chutnáš tak skvěle," vydechla. ,,Po tomhle se mi stýskalo."

Její slova uzdravovala mé rozjitřené nervy.

,,A co po tomhle?" omotal jsem jí ruce kolem pasu a opatrně si ji přitáhl na klín. S tichým vyjeknutím mě popadla za ramena, aby si od mého těla udržela odstup, což mě zrovna dvakrát netěšilo. Bůhví, že byla naprosto rozkošná tím, jak se o mě strachovala, ale muselo to mít své hranice.

,,Ashley, neboj se. Mám to pod kontrolou," ujistil jsem jí a ona mi to okamžitě začala vyvracet.

,,Nikdy nemáš sebe samotného pod kontrolou, když jsi se mnou," řekla s červenými tvářemi a já si uvědomil, že se strefila do černého. Přesně tak to bylo.

,,Teď to nemůžeme udělat, Nicolasi. Je ještě moc brzy," řekla Ashley a zavrtěla hlavou, aby to zdůraznila.

S úsměvem jsem sklopil pohled do jejího klína a uvolnil paže, aby se mohla postavit na nohy.

,,Poslední týdny nějak moc abstinuji."

Slyšel jsem, jak se zasmála a vzhlédl do její krásné tváře.

,,Na abstinenci se neumírá, stačí ta střelná rána."

,,To je mi humor," hvízdl jsem a taky se zvedl na nohy, abych došel až k ní. S hlubokým výdechem jsem jí omotal ruce kolem pasu a zabořil jí obličej do vlasů.

,,Neměla bys chuť na menší výlet?" zašeptal jsem a vdechl její vůni.

,,Máš odpočívat, Nicolasi," namítla pochybovačně, ale já jí vzal za ruku a vyvedl jí z pokoje, nehledíc na její protesty, které stejně byly k ničemu.

Ashley

Neměla jsem tušení, na jaký výlet to vlastně chce jet, ale měla jsem obavy o jeho zdraví. Zdaleka ještě nebyl vyléčený a už se musel mermomocí vracet do starých kolejí, kde byl v jednom kuse akční.

,,Vážně mi to nepovíš?" zeptala jsem se, když jsme nastoupili do taxíku. S úsměvem zavrtěl hlavou a objal mě kolem ramen.

,,Nepřipoutáš se?" nadzvedla jsem obočí a on zase jen zavrtěl hlavou.

Byla jsem sice za jeho dobré rozpoložení ráda, ale zároveň jsem si v duchu říkala, o co mu asi může jít...

Zatavili jsme u nějakého nákupního centra a Nicolas mi nabídl ruku. Mlčky jsem se ho chytila a vystoupila z auta.

Společně jsem prošly vstupními dveřmi a ocitli se v obklopení obchoďáků s oblečením, kosmetikou a dalšími věcmi. V tu chvíli jsem už nechápala vůbec nic.

Proč mě vzal do obchoďáku? 

Na nákupy jsem opravdu neměla náladu a chtěla jsem mu to říct. Nicméně jeho úsměv mi nechal pusu zavřenou. Měl evidentně dobrou náladu a já mu jí nechtěla kazit.

Sjeli jsme dvěma eskalátory, než jsme se dostali do podzemí a prošli kolem několika dalších obchodů, abychom nakonec zastavili před dveřmi polepenými různými černými znaky, ornamenty a nápisy.