26. kapitola

13.1K 739 10
                                    

Ashley

Druhý den mě probudil mobil. S nadáváním jsem se k němu natáhla a přijala cizí hovor.

,,Ano?"

,,Slečna Bloorová?" ozval se hlas nějakého starce a já se na posteli posadila.

,,Kdo je to?" zeptala jsem se podezíravým tónem a shledala, že Nicolas stále tvrdě spí.

,,Omlouvám se. Jsem Bruce. Bydlím ve vašem bývalém bytě."

Odhrnula jsem si rozcuchané vlasy z tváře a podívala se na displej. Bylo šest ráno.

,,Aha. A co potřebujete?"

,,Včera večer mi přišel balíček s vaším jménem."

Zarazila jsem se. ,,Balíček?"

,,Ano."

,,A víte, odkud přišel?"

,,Promiňte, dívenko, mám potíže se sluchem."

,,Chápu. Víte, odkud byl můj balík doručen?" zopakovala jsem a čekala.

,,Ne," řekl po chvíli zamyšleně. ,,Je tu jen příchozí adresa."

To nechápu.

,,Dobře, tak já se pro něj hned stavím."

Ukončila jsem hovor a znovu pohlédla na Nicolase.

Musím být rychlá, pomyslela jsem si a opatrně se zvedla z postele. Nějaké věci jsem už měla ve skříni, ale většinu ještě v kufru. Tiše jsem došla ke svému zavazadlu a popadla legíny s tílkem a kabátem, který ležel hned navrchu. Zkontrolovala jsem, jestli mám v kapse peněženku a rukou zapřená o okno jsem se do toho všeho nasoukala. Se zadrženým dechem jsem se natáhla pro mobil a s každým sešlým schodem jsem se víc a víc bála, že mě Nicolas nachytá, ale naštěstí se tak nestalo. Když jsem ovšem vystoupila z výtahu, čekalo mě tam nemilé překvapení. Při pohledu na Nicolase s pažemi založenými na prsou jsem úplně ztuhla.

,,Jak...?"

,,Mám ještě zadní výtah," vysvětlil a upravil si zmačkanou košili, kterou na sebe musel bleskově rychle navlíknout, aby mě stihl zarazit.

,,Co jsi měla v plánu?"

Podrážděně jsem si povzdechla. ,,Chtěla jsem letět na vesmír a zpět."

,,Nejsi vtipná, Ashley!" zakřičel a hrubě mě popadl za ramena. ,,Pravdu!"

Paličatě jsem mlčela a on mě stiskl ještě pevněji. ,,Řekni mi pravdu."

,,Pusť mě, Nicolasi," zašeptala jsem a snažila se vyhnout jeho pohledu. ,,Já neutíkám. Jedu si jen pro zásilku do svého starého bytu."

Proč jsem mu to vůbec vysvětlovala?

Spustil paže podél těla a zavrtěl hlavou. ,,A to jsi mi to nemohla říct? Místo aby ses plížila po špičkách jako puberťačka?"

,,Jsi ještě poněkud nevyspalý," podotkla jsem kousavě a snažila se ho obejít.

Znovu mě chytil za paži a já se mu marně snažila vykroutit.

,,Pusť!" zavrčela jsem a on mě místo toho popadl i za druhou.

,,Copak to nechápeš, sakra? Tam venku to pro tebe není bezpečné! Štvalo by mě, i kdybys nad tím jen mávla rukou, jenže ty si s tímhle vším ještě zahráváš!"

Revolta ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat