Revolta ✔️

34. kapitola

Ashley

Večeře se dostavila společně s Nicolasem, a i když jsem cítila, že potřebuju něco pozřít, měla jsem na to až příliš sevřený žaludek. Nicolas si všiml mého odmítavého výrazu a s povzdechem zaplatil obsluze. Pak se otočil mým směrem a přisunul ke mně jídlo na vozíku. ,,Musíš jíst, Ashley, prosím."

Překvapilo mě, že zní tak naléhavě jen kvůli hloupému jídlu, ale faktem zůstávalo, že už jsem nejedla několik hodin, takže jsem se nakonec přece jen podvolila a vzala si z tácu talíř se salátem. Posadila jsem se vedle Nicolase na postel a nepřítomně přežvykovala malý kus kuřecího masa. Byla jsem myšlenkami stále u toho muže na ulici, který se tak podobal Willovi a přemýšlela, jestli o tom mám Nicolasovi říct. Nakonec jsem ale usoudila, že si to přece jenom nechám pro sebe a udělám z toho na dobu neurčitou tajemství.

,,Poslyš, teď mi na recepci řekli, že jsou od devíti večer v centru města trhy. Chceš jít?"

Když jsem to chvíli zvažovala, řekl: ,,Můžeme klidně zůstat tady. Já se podřídím."

Vybavil se mi ten dominantní Nicolas, který mě trestal za neposlušnost, a byla jsem přesvědčena, že tu jen hraje komedii. Ale vlastně jsem chtěla jít.

Když už jsem v novém městě, tak ho chci aspoň trochu poznat.

,,Ne, já chci jít. Půjdu se připravit," řekla jsem a zapadla do koupelny, abych si dala rychlou sprchu. Cítila jsem se už trošku nepohodlně, protože jsem byla ještě stále vlhká od Nicolasova spermatu. Vzpomněla jsem si, jak mi v agentuře říkal, že má u sebe kondom jen pro případ, že bych to chtěla mimo dosah sprchy, jenže to jsem byla i v letadle a neřešil to ani jeden z nás.

Vzpomínka na agenturu mi vehnala do mysli nejen všechny ty hrůzy, které se odehrály, ale i to, co mi Nicolas řekl ve velkém sále.

Zamračila jsem se a s povzdechem přehodila všechno své oblečení přes okraj umyvadla. Pod teplým proudem vody jsem si procházela ten náš rozhovor, který jsem si už moc detailně nepamatovala. Pointu jsem ale nemohla zapomenout. Naznačil mi přece, že nemůže mít děti, a proto se nemusíme chránit. A já se ho na to všechno chtěla zeptat. Jenže se do toho připletl ten zatracený Orlando a vehnal mi do hlavy něco úplně jiného. Teď to něco úplně jiného bylo bráno s nadhledem, ale vracely se mi myšlenky k Nicolasovi a k tomu, co řekl.

Pochopila jsem to vůbec správně?

Nicolas

Řekl jsem si, že ji nechám na pokoji. Možná jen chtěla chvíli pro sebe. Něco jsem si sám pro sebe zamumlal a s hlasitým stenem se natáhl na postel, která už byla poznamenaná od Ashley, když na ni hned po příchodu skočila. Musel jsem se tomu znovu zasmát.

,,Ach, Ashley," zašeptal jsem tak tiše, že i kdyby zrovna přicházela zpátky do ložnice, pravděpodobně by nic nezaslechla. Zato telefon, který zrovna začal zvonit v mé kapse, by slyšela stoprocentně. Tak moc jsem se toho zvuku lekl, že jsem na matraci komicky nadskočil a hned nato zaklel. Narovnal jsem se do sedu, abych mohl hovor přijmout a shledal, že mi volá Anabele. Podezíravě jsem na telefon přivřel oči, abych se ujistil, že vidím dobře. Pak jsem hovor neochotně přijal.

,,Co chceš?" vyprskl jsem na svou bývalou přítelkyni a úplně viděl ten její drzý úšklebek, který proměnil její krásnou tvář v něco tak otravného, že jsem měl vždycky chuť se po ní ohnat.

,,To je mi ale milé přivítání... Po dvou letech."

Hlasitě jsem si povzdechl a bojoval se zlobou, která se ve mně nahromadila. 

,,Proč mi voláš?"

,,Jsi v Seattlu?"

Jak to, sakra, ví? Oba máme přece být v New Yorku.

,,Ano, jsem. Jak to víš?" 

,,Viděla jsem tě, jak si vystupoval z taxíku před hotelem Alibi," řekla. ,,Ani nevíš, že jsem se sem před rokem odstěhovala, že?"

,,Proč bych to měl vědět? Nestarám se o tvůj život, stejně jako ty o můj."

Nastalo dlouhé ticho a já netrpělivě sevřel přikrývku pod sebou.

,,Proč mi voláš?" zeptal jsem se znovu, protože mi připadalo, že mi nedala dostatečnou odpověď. Zase nastalo poměrně dlouhé ticho a já měl sto chutí mrsknout mobilem přes celou místnost.

,,Kdo byla ta holka?" zeptala se a marně zakrývala pro změnu svou podrážděnost. Musel jsem se nad tím pousmát.

,,Moje přítelkyně," řekl jsem a doufal, že to takhle nevidím jen já. Připadala si vůbec Ashley jako má přítelkyně?

,,Tvá přítelkyně," zašeptala Anabele pochybovačně a já se nad tím zamračil. ,,Ano, má přítelkyně. Potřebovala jsi ještě něco?"

,,Můžeš toho nechat, Nicolasi? Ta tvoje nenávist vůči mé osobě je sprostá. To ty jsi ublížil mně, ne já tobě!" vykřikla na mě ukřivděně a já stiskl víčka pevně k sobě. Měla pravdu, to já kdysi ublížil jí. To ona měla nesnášet mě. Zřejmě jsem se měl omluvit, ale nedokázal jsem se k tomu přimět.

,,Něco na tom bude. Proto jsi mi zavolala? Abych si to uvědomil?" zeptal jsem se a rozhlédl se po místnosti. Ashley byla stále ve sprše.

,,Možná jsem jen chtěla varovat tvou přítelkyni." 

Neuvěřitelný...

,,Nebrala jsi antikoncepci, i když si mi tvrdila opak!"

Ashley

Po pěkně dlouhé sprše jsem si konečně pořádně pročistila hlavu. Do ručníku jsem se zabalila až ve chvíli, kdy jsem se podobala sušené švestce. Když jsem vyšla z koupelny, jako by mi zima dala facku. Oklepala jsem se odporem a shledala, že Nicolas leží na posteli a souká si mobil do kapsy od kalhot.

,,Někdo volal?" zeptala jsem se a přešla k posteli, abych se mohla posadit na její kraj.

Nicolas zíral  před sebe a vypadal, že je absolutně mimo realitu.

,,Díval jsem se, kolik je hodin," zamumlal nakonec a já nadzvedla obočí. ,,A?" 

Řekl jen ,,hodně" a vstal z postele. Sledovala jsem, jak se prohrabuje kufrem a hledá vhodné oblečení do chladného počasí. Neměla jsem tušení, co se to s ním zase děje, ale očividně mi něco unikalo.