Revolta ✔️

28. kapitola

Nicolas

Ležel jsem společně s Ashley ve vaně a s bradou opřenou o její temeno jsem upíral pohled na sprchový kout. ,,Nejsem sadista, Ashley."

,,A co to teda bylo?"

,,V tom zkratu jsem měl pocit, že jediný trest, který připadá v úvahu, je tenhle."

Lehce natočila hlavu, aby se na mě podívala koutkem oka. ,,Já ale nechci, abys mě trestal. Nebo si snad myslíš, že když sis mě koupil, tak-"

,,To už jsem ti vysvětlil!" vyštěkl jsem na ni. ,,Řekni mi, pro co jsi do svého starého bytu jela."

To dlouhé ticho bylo neúnosné.

,,Ashley, jestli chceš, abych se ti svěřoval, tak ke mně musíš být upřímná."

Hlasitě si povzdechla. ,,Jenže já o tom zrovna teď mluvit nechci. A vůbec, proč bych měla začít mluvit zrovna já?"

Kdyby nebyla tak inteligentní, bylo by to značně jednodušší.

,,Dej mi něco, čeho bych se mohl chytit," navrhl jsem už trochu zoufale a cítil, jak se její tělo celé napjalo.

,,Tak mi řekni skutečný důvod, proč sis mě koupil. Skutečný!" zdůraznila a otočila se na břicho, aby se mi mohla dívat do očí. Byl jsem ztracený. Nenapadala mě žádná dobrá lež a ani jsem jí lhát nechtěl. Jenže říct jí, že jsem si ji koupil z výčitek svědomí, by jen vzbudilo další lavinu nebezpečných otázek.

Její oči mě stále bedlivě sledovaly. Cítil jsem, jak mě na hřbetu rukou šimrají její vlasy a děsila mě představa, že by mohla zase utéct.

,,Já ti to nemůžu říct, Ashley."

Zavřela oči a s něčím uvnitř sebe tvrdě bojovala. To jsme měli společné.

,,Co všechno o mně víš?"

Chvíli mi trvalo, než jsem našel hlasivky. ,,Vím toho dost."

Její výraz se nepatrně změnil a panenky se jí zvětšily v nevyslovené otázce. V tu chvíli jsme oba zaslechly, jak se otevřely dveře od výtahu.

,,V klidu se osuš. To bude Orlando."

Měl jsem pravdu, byl to on. Sjel mě očima od hlavy až k patě a nadzvedl obočí.

,,Jsem doma, ne? A ty bys o sobě před příchodem mohl dát vědět."

Jeho oči byly ostré jako žiletky. Měl jsem sto chutí poslat ho do prdele.

,,Kde je Revolta?" zeptal se kousavě a já si stoupl přímo před něj. Byli jsme si výškou v podstatě vyrovnaní, ale těch pár centimetrů navíc mi dodávalo sílu a nadhled. ,,Co jí chceš? Zrovna se koupe."

Obloukem mě obešel a rozběhl se směrem do koupelny.

Ashley

Rychle jsem si kolem ještě stále mokrého těla omotala ručník. Dokázala jsem si Orlandův výraz představit ještě dřív, než vtrhl do koupelny, vlepil mi facku a chytil mě pod krkem. Překvapeně jsem vyjekla a chytla ho za ruku, kterou mě škrtil. Netrvalo to ale ani dvě vteřiny, kdy se do toho připletl Nicolas, a já skončila na kraji vany s dlaněmi na krku. Celá vyplašená jsem se snažila popadnout dech.

,,Hned jí přestaň škrtit! Vůbec na ni nesahej! Vůbec na ni nesahej, nebo tě zabiju!"

,,Drž hubu!"

,,Jdi do prdele, ty pošahanej magore!"

,,Dost," hekla jsem. Oba se na mě v tu chvíli otočili. Orlando si otřel velkou kapku krve, která se mu objevila u nosní dírky. Pak na mě ukázal roztřeseným prstem. ,,Tys to věděla!"

,,Co jsem měla vědět?"

,,Ten dopis!" zařval na celou koupelnu a já ztuhla.

Orlando

Necelá hodina před příchodem do Nicolasova apartmánu

,,Je to pokoj 203, čtvrté patro," řekla vyděšená sestřička natlačená na dveře od márnice a třeštila oči na kapesní nůž, kterým jsem jí upravoval límec.

,,Dobře. Zapiš si za uši, že nikomu neřekneš o tom, co se tady stalo. Teď se můžeš vrátit ke svým povinnostem."

Pustil jsem ji, nůž zastrčil do kapsy od kalhot a vydal se k výtahu.

**

,,Zdravím, Matte."

,,Můžeš mi říct, po kom ta děvka splácela dluhy, když její bratr žije?"

Úplně jsem zpopelavěl a na nejistých nohou došel k jeho posteli. Měl popálený obličej a byl napojený na nespočet hadiček. Vypadal naprosto tragicky a ještě ke všemu mluvil z cesty. Upřímně, nebál jsem se ho o moc méně než obvykle, ale pořád jsem se uklidňoval myšlenkou, že je teď dočasně nemohoucí.

S povzdechem jsem se posadil na kraj postele a pochybovačně si Matta změřil. ,,Kde je ten tvůj osel? Prý u toho byl taky."

,,Odpadl na sále," zachraptěl Matt a s hlasitým stenem se opatrně protáhl.

,,Měl mnohem menší zranění, takže se aspoň ukázalo, jakej to byl sráč," zašeptal a přimhouřil na mě oči. ,,Poslouchal jsi vůbec, co jsem ti předtím řekl?"

,,Nevíš, o čem mluvíš. Bylo by o tolik jednodušší, kdyby byl naživu, ale jedno ti povím, já u té nehody byl. Viděl jsem, jak to auto vybuchlo. Tak tu na mě nezkoušej, že-"

,,A viděl jsi za volant? Viděl jsi za ním sedět toho zatraceného Bloora?"

Odkašlal jsem si a zavrtěl hlavou. ,,Ne. Ale věřím informacím, které jsem si v minulosti získal."

,,Tak se na nějaký zdroje vyser. Co člověk nevidí, to neexistuje."

Sevřel jsem prostěradlo pod sebou a podrážděně se nadechl. ,,O co ti jde?"

,,Will byl tady. Zřejmě mi chce dát najevo, že se mě nebojí. Svěřil se, že sem přijel kvůli Ashley. Ve starém bytě jí nechal i dopis. Neřekl jsem mu o Kráskách noci, ale i tak jeho cesta nebyla zbytečná. Ta jeho sladká sestřička má u sebe vzkaz a já nemám tušení, co obnáší."

Cítil jsem, jak dýchám mělce a jak se mi začíná točit hlava.

,,Jestli teď omdlíš, nechám tě tu ležet. Stejně tu nemáš co dělat," varoval mě a já se několikrát zhluboka nadechl. ,,Jsi si naprosto jistý, že to byl Will?"

,,Ano. Ale ono je to teď v podstatě jedno. Hádám, že letadlo, ve kterém Will sedí, co nevidět přistane na jeho půdě."

Zaostřil jsem na toho polomrtvého mafiána a přál si, aby se mi to jen zdálo. ,,A to je kde?"