Revolta ✔️

71. kapitola

Ashley

Sledovala jsem, jak se Orlando usadil na židli v rozlehlé kuchyni, která už byla zcela zařízená a vypadala bezvadně. Sama bych něco takového nikdy nedala dohromady.

Stejně jako já se rozhlédl po našem novém zázemí a když jsme si k němu všichni přisedli, pohlédl přímo na Nicolase.

,,Chci tvé vysvětlení," vyzval ho Nicolas a mě přímo svrběl jazyk z přebytku otázek, které jsem ještě nevyslovila, a byla jsem přesvědčená, že je na tom Will dost podobně.

,,Proč po mně chceš vysvětlení?" zeptal se a já zvědavě zkoumala Nicolasovu ztuhlou čelist.

,,Protože si klidně mohl očistit jenom sebe a na nás se vykašlat," řekl zhrublým hlasem a nahmatal pod stolem mou ruku. Líbila se mi myšlenka, že to nejspíš udělal proto, aby se mým dotekem uklidnil. Milovala jsem ho za všechno šílené i za všechno normální, co prováděl, třebaže toho normálního nebylo příliš.

,,Upřímně? Očistil bych jenom tebe, protože Willa zase až tolik neznám a s Revoltou... asi se shodneme, že jsme si od samého začátku moc nesedli, že?" zeptal se mým směrem a mě v tu chvíli napadla jedna podstatná věc.

,,Pravda," uznala jsem a rychle si odkašlala, aby zněl můj hlas čistěji a přesvědčivěji. ,,Na druhou stranu bych Nicolase možná nikdy nepotkala nebýt vaší pozvánky do Krásek noci, že?"

Všichni tři muži se podívali mým směrem a já jen neurčitě pokrčila rameny. ,,No není to tak?"

,,Asi ano," přitakal po chvíli tíženého ticha Orlando a já jen mdle přikývla, neochotně opětovávajíc jeho pohled. ,,Ale abych se k tomu vrátil. Pomohl bych jenom sobě a tobě, Nicolasi. Jenže Will a Revolta-"

,,Jsem Ashley," zavrčela jsem a můj vnitřní hlas se zasmál, protože si vzpomněl na období, kdy jsem v Orlandovo společnosti neříkala nic jiného než tohle.

,,Will a Revolta jsou součástí tebe," dokončil Orlando a evidentně si užíval mě provokovat. Nehodlala jsem mu to darovat tak snadno a tak jsem předstírala, že je mi to ve výsledku lhostejné, což možná mělo být. Nebo to snad bylo tak podstatné?

,,Dobře, v tom případě ti patří naše díky," ozval se Nicolas stále podezíravě a Orlando stroze přikývl.

,,Není to ale to jediné, o čem jsem s vámi chtěl mluvit," povzdechl si a podíval se mým směrem. ,,Šikla by se nějaká skotská nebo tak něco."

,,Bez ledu?" ušklíbla jsem se a zatímco jsem se přesouvala k zadnímu baru, přemýšlela jsem o večeru, kdy jsem Orlanda poznala.

Upřímná, rozpačitá, netrpělivá a velmi atraktivní mladá žena. Můžete mi říct, co děláte v téhle díře?  

Zavrtěla jsem hlavou a nalila do malé skleničky nápoj, který si Orlando žádal. 

Jako bych zase byla v Esu. Jako bych zase byla v té díře a měla za zadkem tu zatracenou barmanku Ninu.

Bezděky jsem se zamyslela, jestli byl tehdy život opravdu až tak moc špatný a nevěděla jsem, jak si na tohle odpovědět.

Rozpačitá... 

Jen počkejte, Orlando. Já na tohle už hrát nebudu!

Rychlým krokem jsem došla zpátky ke stolu a položila před našeho hosta jeho drink. Když mlčky natáhl ruku, aby se napil, odkapávala mu z rukávu od košile dešťová voda. Já s Nicolasem jsme na tom nebyli o moc lépe. Jediný suchý tady byl Will.