Revolta ✔️

52. kapitola

Nicolas

,,Je to šílenec!" zakřičela Ashley a dál rázovala kolem naší postele. Jen jsem mlčky přitakal a zavřel okno.

,,Nevím, co tím zamýšlí," přiznal jsem, ale podvědomě mi bylo jasné, že chce Ashley jen chránit. To jsem se snažil dělat i já, ale evidentně mi to moc nešlo.

Zvedl jsem pohled ke dveřím, když se ozvalo zaklepání. Ashley konečně přestala chodit sem a tam a trochu vyplašeně si zakryla polonahé tělo peřinou.

Přešel jsem ke dveřím a váhavě vztáhl ruku ke klice.  

,,Nicolasi, to jsem já. Orlando."

Ach tak.

,,Jak jsi mě tu našel?"

,,Viděl jsem ten rozruch venku. Pusť mě dovnitř."

Pohlédl jsem na Ashley, která se stále zakrývala peřinami, a s povzdechem jsem otevřel dveře. Orlando chtěl začít mluvit, ale když jeho pohled spočinul na Ashley, očividně ztratil niť. ,,Ach, zdravím, Revolto."

Ashley na Orlanda nechápavě nakrčila obočí. 

,,Jsem Ashley," opravila ho a pak se kousla do rtu. ,,A vy jste?"

Orlando překvapením pootevřel pusu a pak mi pokynul, abych s ním šel do jiné místnosti. Po cestě do koupelny jsem Ashley věnoval uklidňující úsměv a mlčky jí naznačil, aby zůstala na místě. Pak jsem zabouchl dveře.

,,Co je?" 

,,Nenapadlo by mě, že tě najdu s ní," zašeptal a mračil se při tom. 

,,Vážně sis myslel, že bych jí opustil?" zeptal jsem se nevěřícně a přistoupil o dobrý krok blíž k němu, div jsme se na sebe nelepili. 

,,Já Ashley nikdy neopustím," zahřměl jsem mu do tváře a on instinktivně ustoupil dozadu.

,,Nemůžeš ji ochránit, to přece víš."

Odmítavě jsem zavrtěl hlavou. ,,Máš pro mě něco? Nebo jsi přišel jen kvůli tomu, aby jsi mezi námi to dusno ještě rozvířil?"

,,To ještě jde?"

Tahle duchaplná konverzace mě přestala bavit, a tak jsem Orlanda mlčky popadl a vystrnadil ho z našeho hotelového pokoje na chodbu. Když jsem se chystal zavřít dveře, jeho ruka vyletěla dopředu.

,,O co ti jde?" zavrčel jsem, už naprosto dopálený.

,,Chtěl jsem ti jen říct, že tohle už není můj boj. Ti hajzlové šli odjakživa především po tobě a Willovi. A když tvrdíš, že je na Willa takové spolehnutí, tak se nemusíš zahazovat se mnou. Chtěl jsem ti to jenom říct. Odjíždím pryč. Nejspíš do Ria," řekl a já naprosto oněměl. 

On že hodlá nevést jakýkoliv boj, do kterého by se mohl připlést?

,,Nikdy jsem nechtěl jít proti tobě, Nicolasi. Mám svou hlavu, to dobře víš, ale nikdy bych ti nechtěl uškodit. Takže ti říkám, naprosto upřímně, že mi budeš chybět. A jen doufám, že až uplyne pár let a já se vrátím do New Yorku, nebudu muset nosit kytky k tvému hrobu."

Ashley

Ten atraktivní starší pán věnoval Nicolasovi váhavý úsměv a pak se otočil k odchodu. Sledovala jsem, jak Nicolas trochu nepřítomně zavřel dveře a pak se posadil vedle mě na postel. Když jsem k němu váhavě natáhla ruce, skončil hlavou v mém klíně a zezdola mi hleděl do očí.