Revolta ✔️

8. kapitola

Ashley

,,Proč se schováváš?" špitla jsem na Leilu přes rameno, jakmile jsem zaznamenala její přítomnost za svými zády, a koutkem oka shledala, že mě ten muž pořád pozoruje. 

,,Revolto?" Leila mě opatrně zatahala za tenkou látku šatů, aby si přilákala mou pozornost. 

Je vůbec možné, aby někdo vypadal tak dobře?

,,Kámoško?" škubla mi paží a stáhla mě tím ze schodů, takže se mé podpatky opět ocitly na chorobně vyleštěné podlaze.

,,Promiň," zamumlala jsem a zrychleně pomrkávala.

,,Vypadá jako bůh sexu, že?"

,,On vypadá... no..."

Leila se zasmála a potichu zatleskala. ,,Takže jsme z něho mimo vážně úplně všechny!"

,,Nejsem z něho mimo," ohradila jsem se. ,,Já jen... víš... já..."

,,Vždyť nemůžeš ani mluvit!" vypískla Leila a znovu zatleskala. Cítila jsem, jak mi zčervenaly tváře.

,,Nechceš trochu pití?" 

Ani jsem nečekala na odpověď a táhla ji dozadu.

,,Počkej! Mně se tady líbí!"

Zastavila jsem se u vchodu do malého baru. 

,,Jen chci na chvíli z toho hluku," vysvětlila jsem jí a ostražitě těkala očima kolem sebe. Jedna věc je, že jsem byla okouzlena, ale zároveň jsem pocítila osten strachu a právě téhle druhé reakci jsem vůbec nerozuměla.

,,Páni... Ty jsi tu vážně jen náhodou, že?"

Nemohla jsem jí to zazlívat, protože to byla přímá trefa do černého. Sice bych celou tuhle bláznivou situaci mohla považovat za nutnost, ale především to byla šílenost.

,,Revolto?" 

,,Ano?"

Orlando se zamračil. ,,Tady v rohu svůj šarm neprodáte."

Dobře, tohle už mě začíná... 

,,Někde jsem slyšela, že se lidská hodnota penězi vyčíslit nedá," pronesla jsem kousavě a pohlédla na Leilu. ,,Dokonce mám pocit, že jsem to slyšela zrovna od vás dvou."

S tím jsem se vrátila zpátky mezi lidi a mašírovala si to ne zrovna pomalým tempem pro nejbližší sklenici šampaňského.

Tohle je jak obchod se psy, co nosí předražené obojky, do prkna!

,,Au!" vyjekla jsem, když mi někdo šlápl na lodičku.

,,Panebože! Moc se vám omlouvám!"

Vzhlédla jsem do ustaraných zelených očí mladého muže se světle ořechovými vlasy.

,,To nic, jen jsem se lekla."

,,Vážně?"

,,Ano," řekla jsem a trochu nemístně ho poplácala po rameni. ,,Přežiju to, nebojte." 

,,Revolto!"

Pomalu jsem se zastavila a ohlédla se přes rameno. Byla to Leila a měla podobně ustaraný výraz jako ten zelenooký krasavec. ,,Nezlob se, nechtěla jsem se tě dotknout. Vážně!"

Zavrtěla jsem hlavou a zastrčila jí neposedný pramen vlasů za ucho. ,,To je Orlandova chyba, ne tvoje. Ta jeho moudra mi už lezou krkem!"

Chápavě se usmála a povzdechla si. ,,A to ho znáš teprve pár dní..."

Přikývla jsem a zastavila číšníka, který kolem mě procházel se skleničkami. Leila si taky jednu vzala a pak se na mě nejistě zahleděla.

,,Copak?" vyzvala jsem jí a obtočila rtěnkou nasáklé rty kolem další skleničky, abych na ní opět nechala pořádný červený otisk.

Leila tu svou žmoulala mezi prsty a se zaujetím sledovala malé bublinky, které se tvořily při stěnách skleničky. ,,No... já jen... Mluvila jsi s tím mužem..."

Chvíli jsem se zmateně mračila a pak mi to došlo. ,,To je ten, co má na tebe zálusk!"

Přikývla a skousla si ret, aby zakryla úsměv. ,,Jo, já jen..."

,,Šlápl mi na nohu a omluvil se. Pak jsem odešla."

Znovu přikývla a drtila si ret mezi zuby. ,,Víš... on není můj, takže nemám právo ti říkat, abys ho nechala být, ale-"

,,Je tvůj," skočila jsem jí do řeči a ona se po krátké odmlce zasmála: ,,Kéž by!"

Dopila jsem obsah skleničky a pohlédla na svou upravenou manikúru. ,,Kde je Orlando?"

Slyšela jsem, jak se uculila a s otázkou v očích jsem na ni pohlédla.

,,S bohem sexu," špitla a chovala se najednou jako opilá. Byla úplně jiná.

,,Oni jsou přátelé?"

Zamračila se a zaklonila hlavu, aby šampaňské vypila do poslední kapky, stejně jako jsem to udělala před chvílí já.

,,Vlastně nevím, jaký vztah spolu mají. On se s klienty nepřátelí, jen s nimi komunikuje."

Zavrtěla jsem hlavou a vrátila obě skleničky na tác dalšímu procházejícímu číšníkovi. ,,Vždyť se baví hlavně s ním, ne? Nebo mi to tak jen připadá?"

,,Jak už jsem ti řekla na balkoně, on Krásky zásadně ignoruje a Orlando zřejmě nechápe jeho záměr."

Přikývla jsem na znamení, že chápu, i když jsem v tom měla guláš. ,,A je vůbec klientem?"

,,Ano, je," potvrdila a rozhlédla se. ,,Promiň, život je dost krátký na to, abych tady každý měsíc jen pila šampaňské a pozorovala svou kořist z dálky." 

S úsměvem jsem si povzdychla a rozhodla se taky něco dělat. Lovit jsem se ale vůbec nemusela chystat, protože si pro mě lovec přišel sám.

,,Slečno?" 

Ztuhla jsem pod hloubkou mužského hlasu, který jsem nikdy předtím nezaslechla a trochu zkoprněle se otočila. Ano, byl to skutečně on a stál přede mnou s veškerým svým šarmem.

No můj ty Bože...