40. kapitola

9.9K 590 16
                                    

Nicolas

Několik následujících dní jsme se snažili přijít na způsob, jak najít Willa. Několikrát za den jsme se vraceli k místu, kde ho Ashley zahlédla, a doufali, že ho napadne to samé. Ale mýlili jsme se. Cítil jsem úlevu, protože jsem si už konečně nemusel vyčítat, že mám Willa na svědomí, ale zároveň tu bylo pořád tolik výčitek, že ten pocit úlevy zdaleka nebyl takový, jaký by mohl být. Teď tu ještě ke všemu hrála velkou roli Anabele a její dcera, která byla možná i má.

Bál jsem se momentu, kdy o tom Ashley začne zase mluvit. Raději bych byl za toho největšího parchanta a před svými činy jednoduše utekl. Jenže jako na potvoru jsem neměl v podstatě kam a rozhodně jsem nechtěl ohrožovat Ashley ještě víc, než už ohrožená byla. Tolik mě štvalo všechno, co jsem provedl a chtěl jsem to vrátit zpátky. V určitý moment. Pak jsem se ale po očku zadíval na Ashley nabalenou v zimním oblečení, na její roztomile červené tváře od chladu a na její plné rty, ze kterých vycházela hustá pára, a došlo mi, že nic z toho bych neviděl nebýt takový parchant, jakým jsem byl. Kdybych tohle všechno neudělal a nepotkal jsem kvůli tomu Willa, nikdy bych se nedostal k Ashley. K ženě, na které jsem začínal být závislý.

,,Tohle je marné," zasténala Ashley, když se se svěšenými rameny rozhlížela kolem sebe a snažila se najít bratra. Já se občas rozhlížel podobným způsobem v New Yorku, když jsem neměl čisté svědomí a snažil se vyhnout policajtům. Seattle nevydával zločince, takže tady jsem se nepotřeboval rozhlížet. Teda, alespoň ne kvůli zatraceným policajtům.

Mrazem znecitlivělou rukou jsem z kapsy vytáhl mobil a snažil se dohledat akci, o které jsem ráno četl. Jednalo se o charitativní ples, kde se dal tanec hostů vydražit za relativně vysokou částku. O kvalitě tance měla rozhodovat tříčlenná porota profesionálních tanečníků a podle jejich bodů se pak měl tanec vydražit. Proč mě něco takového zaujalo? Mě ne, to Ashley. Řekla mi, že její bratr byl skvělý tanečník, což jsem si mohl jen těžko ověřit, jelikož jsem zrovna tuhle jeho stránku nikdy nepoznal.

,,Ten ples je od osmi. Vážně tam chceš jít? Myslíš, že tam bude?"

Ashley nepatrně pokrčila rameny. ,,Nevím, ale za risk to stojí."

Přikývl jsem, třebaže jsem vůbec neměl představu, co tam budeme dělat. Uměl jsem tancovat jen průměrně a Ashley na mě přes veškerou svou atraktivitu a temperament nepůsobila jako typ ženy, která by patřila na taneční parket. To jsem jí ale rozhodně nehodlal říct. Raději jsem se nechal zatáhnout do obchodu, který jsme objevili o dva bloky dál, a počkal, až si vybere nějaké šaty.

**

,,Poslyš, tohle asi vážně nebyl dobrý nápad," zašeptal jsem jí do ucha, když jsme procházeli sálem. Zrovna byla na parketu žena, která tančila sólo, a třebaže lidé hvízdali, podle mě to vůbec nevypadalo dobře.

Spustil jsem zrak z jejích tanečních pohybů a zadíval se na Ashley. Všude byla tma, protože veškeré reflektory směřovaly na tanečnici, ale i tak jsem ji viděl jasně. Ashley měla tyrkysové šaty s náramky na zápěstích, ze kterých jí visely volány a napojovaly se na celý model. Bylo evidentní, že chce jít na parket, ale já nic takového rozhodně v plánu neměl.

,,Já tam nepůjdu. Akorát ti ty šaty roztrhnu," varoval jsem ji a ona se pousmála. ,,Trhání si nech na potom. Až budeme zpátky na hotelu a budeš mě mít pro sebe."

,,Nech toho," řekl jsem s chabým náznakem varovného tónu a nenápadně jí zmáčkl zadek. 

,,Nepůjdu tam," zopakoval jsem a ona se zase usmála. Tentokrát se na mě i podívala.

,,To ani nebylo v plánu," zašeptala a v tu chvíli žena na parketu dotančila. Výroky poroty byly asi tak průměrné, jako moje taneční dovednosti. Přesto se ten tanec vydražil za padesát tisíc dolarů, z čehož mi pořádně poklesla brada. Vzpamatoval jsem se až ve chvíli, kdy byl vyzván další dobrovolník či dobrovolníci na parket a Ashley neváhala ani vteřinu. V doprovodu potlesků a hvízdání došla až ke kapele a zašeptala muzikantovi do ucha skladbu, kterou požadovala. Ten jen s úsměvem přikývl a rozhlásil její požadavek ostatním členům kapely. Ashley se už mezitím stihla dostat doprostřed parketu a udělala pózu, při které se jí volány rozletěly do stran. Začala se pohybovat s prvním tónem songu, který jsem nepoznával. V tu ránu jsem z ní nedokázal spustit oči. Každý její skok, záklon, otočka, pohození vlasy bylo jedno velké pohlazení pro oči a v záři reflektorů to všechno působilo o to smyslněji. Tohle nebylo o tom jít na parket a pokusit se vydražit tanec. Tohle bylo o nadšení, které mě úplně polapilo. Z té vystrašené a ztrápené ženy se najednou stala dechberoucí víla, která při každém svém pohybu sklízela obdivné vzdechy a nadšené potlesky. Byla hvězda a těch pár minut patřilo pouze a jenom jí. Zaslouženě.

Když se rozsvítily další dva reflektory, aby osvítily muže, který se pomalým krokem vydával k ní, automaticky jsem se pohnul směrem k parketu, jenže pak jsem zahlédl jeho tvář. 

V doprovodu dalších hlasitých potlesků vzal Will svou sestru jednou rukou kolem pasu a s druhou pevně nataženou do strany je oba roztočil takovou rychlostí, až se Ashleyiny nohy dostaly nad parket. Všichni byli polapeni pohledem na jejich tanec, ale mě uchvátilo něco jiného. Poprvé v životě jsem viděl Ashley a Willa spolu. Nemohl jsem uvěřit svým očím. V tu chvíli mě ovanul pocit štěstí, protože jsem na jejich tváři zahlédl úsměv a věděl jsem, že to, co jsem Ashley kdysi sebral, se teď vrátilo zpátky.

Revolta ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat