Revolta ✔️

30. kapitola

Ashley

,,Kde jste byli?" zavrčel Orlando, když jsme dorazili na ples o hodinu později, ale ani jeden z nás neodpověděl. Nevím jak Nicolas, ale po tom, co mě držel Orlando pod krkem, jsem ho nemohla ani vidět. 

,,Halo! Mluvím s vámi!"

Nicolas se zastavil a otočil se jeho směrem. ,,Tenhle večer nestojí na nás dvou. Přestaň s námi mluvit jako s dětmi."

Orlandovi ztuhla čelist, ale nakonec se přinutil k chabému úsměvu a obrátil se k odchodu. Přes rameno mi ještě řekl: ,,Krásný model."

Pohlédla jsem na šaty tělové barvy, které se táhly až k zemi.

,,Děkuju," řekla jsem do prázdna a pozorovala, jak mi Nicolasovy dlaně stiskly pas.

,,Jsi úchvatná," řekl a já na něj tázavě nadzvedla obočí. V odpovědi se mi rozkrokem natiskl na podbřišek a já ucítila jeho erekci.

,,Mám v kapse kondom," zašeptal mi do ucha. Překvapeně jsem se od něj odtáhla, když mi došlo, že...

,,Proč ses mě prve zeptal, jestli beru antikoncepci? Já přece řekla, že ji neberu, a tys to neřešil." 

Zasmál se. ,,Tys to taky neřešila, ne?"

Kousla jsem se do rtu. ,,Proč ale najednou potřebujeme kondom?"

,,Protože budeš ještě pár hodin bez sprchy a nechci, aby ses cítila nepohodlně."

Nakrčila jsem obavami čelo.

,,Nemůžeš otěhotnět."

Zná snad můj menstruační cyklus? 

,,Jak to můžeš vědět?"

Povzdechl si. ,,Zapomeň na to. Počkej tak minutku dvě a přijď do sprch."

,,Tam, kde jsi mě našel ten první večer?"

Chvíli mě pozoroval a pak se zeširoka usmál. ,,Ano, přesně tam." 

S přiblblým úsměvem jsem si od číšníka vzala šampaňské a nepřítomně hleděla na lustr, který mi visel přímo nad hlavou.

,,Revolto, chci s vámi mluvit."

Orlando

Překvapeně na mě pohlédla a pak nasadila nenávistný výraz.

,,Ale já s vámi ne," odpověděla chladně a začala se ode mě rychle vzdalovat. Spěšně jsem se za ní vydal a opatrně jí chytil za loket. ,,Omlouvám se."

,,Omlouváte se, že jste mě škrtil? Omlouváte se za všechny ty facky, co jste mi za můj pobyt tady dal? Je mi líto, ale tohle nejde tak snadno. Mně omluva nestačí. Taková jsem mrcha," řekla pro změnu hrobově klidně, a když se mě chystala obejít, znovu jsem k ní vztáhl dlaň.

Nevěděl jsem, proč to dělám, ale bůhví, že jsem myslel, jak moc se mi uleví. Navíc jsem byl přesvědčený, že mi Matt o Willovi lhal, takže se nic nezměnilo. A možná bylo načase něco změnit.

,,Revolto, my u té nehody byli. Já a Nicolas. Seděli jsme v autě, které vrazilo do Willova," řekl jsem a naprázdno polkl. ,,Měli jsme tenkrát kšeft a Will od něho chtěl na poslední chvíli odstoupit. Měl slabou chvíli a po telefonu nám oznámil, že se na to může vysrat. Mysleli jsme si, že si chce vzít život a chtěli jsme mu v tom zabránit, jenže jsme jeli nalití a nabourali jsme do něj."

Oči se jí zalily slzami. S povzdechem jsem k ní vztáhl ruce a ona rychle zavrtěla hlavou. Bylo mi jasné, že Willa zbožňovala, což celou situaci jen zhoršovalo.

Pootevřela pusu, jako by chtěla něco říct, ale pak mi jen strčila sklenici šampaňského do ruky a zmizela. Rychle jsem se vydal za ní, jenže jsem narazil na Nicolase. 

,,Tak o co jsem přišel?" zeptal se a netrpělivě se na mě zamračil.

,,Možná jela do apartmánu." 

,,Ano, viděl jsem ji běžet k výtahu. Co se stalo?"

Nicolas

S návalem adrenalinu jsem běžel k zadnímu výtahu, protože ten přední byl něčím blokován. Nejspíš ho Ashley zablokovala záměrně.

,,Do hajzlu!" zaklel jsem a netrpělivě čekal, až mě výtah vyveze nahoru. 

,,Ashley!" vykřikl jsem, jakmile se kabina přestala pohybovat. Můj hlas zněl naprosto zoufale.

V apartmánu bylo hrozné chladno a mně došlo, že je otevřený balkon.

Šla to rozdýchat na čerstvý vzduch?

To byla ta lepší možnost. 

,,Ashley, kde jsi? Nech si to vysvětlit!" zakřičel jsem a rozběhl se.

Tohle přece nemůže udělat. To neudělá! křičel jsem v duchu. Pak jsem ji ale zahlédl, jak se nahýbá do hloubky pod sebou. Nohy už měla přehozené na druhou stranu balkonu a drtila v dlaních lístky růží, které lemovaly zábradlí. I na relativně velkou vzdálenost jsem slyšel, jak vzlyká a cítil jsem se jako ten největší hajzl na světě.

,,Ashley!" ozval jsem se znovu a vběhl na balkon. Asi si myslela, že jsem od ní dál, protože když jsem ji chytil za ramena, překvapeně vykřikla. Začala se se mnou sice prát, ale i tak se nechala odtáhnout zpátky do bezpečí. Oči měla plné slz, ale jinak se tvářila naprosto otupěle. Bylo to děsivé.

,,Ashley," zašeptal jsem a prsty jí chtěl chytit za bradu, jenže mi vyklouzla a zaběhla dovnitř. Následoval jsem ji a zastavil se až v předpokoji pracovny.

,,Co to děláš?" zeptal jsem se a sledoval, jak prohledává kabát, který jsme tu posledně nechali.

,,Ashley?"

Otočila se mým směrem a já ztuhl jako vosk. 

V třesoucí se pravačce držela pistoli a mířila na mě.