Revolta ✔️

72. kapitola

Ashley

Vůbec jsem nedokázala uvažovat normálně. Seděla jsem na tom pohodlném křesle v ordinaci a poslouchala, jak si Nicolas domlouvá termín operace.

Nechtěl mě pustit na chodbu ani ve chvíli, kdy musel podstoupit - aspoň na pohled - velmi nepříjemnou prohlídku. Chtěl, abych byla zkrátka u všeho a já mu nechtěla odporovat, protože možná mě u sebe nejen chtěl, ale i potřeboval.

,,Co to bylo za zákrok?" zeptal se doktor, když si Nicolas oblékal košili. Koutkem oka jsem pohlédla na jizvu, která lemovala jeho břišní svaly po polovině levého boku. Kupodivu mu to dodávalo šmrnc, třebaže se za tím neskrývalo nic dobrého.

,,Střelili mě," řekl Nicolas nezaujatě, jako by to bylo něco všedního a chytil mě za ruku, aby mě políbil na její hřbet.

,,Operace samozřejmě přichází v úvahu, ale to vaše očividně nedávné poranění muže věci... minimálně protahovat," řekl doktor a já si bezděky hlasitě povzdechla.

,,A plodnost?" zeptal se Nicolas, načež se zmínil o uplynulé době od procesu vasektomie. Nebyl dlouho neplodný, což bylo jedině dobře.

,,Pokud se skutečně rozhodnete zákrok podstoupit, možnost navrácení plodnosti je velmi vysoká."

,,Jak vysoká?" vstoupila jsem do toho a doktor se pousmál.

,,Devadesát procent a výš," řekl s náznakem pýchy v hlase a mně se neskonale ulevilo, protože ta šance byla vskutku vysoká. Na druhou stranu jsem nechápala, proč jsem z toho tak na větvi. Líbila se mi jen možnost, že bychom s Nicolasem mohli počít dítě, nebo jsem to skutečně brala v úvahu a chtěla otěhotnět? 

Šlo by to vůbec v tomhle zmatku? Bylo by to malé v bezpečí?

Pohlédla jsem na Nicolase ve stejnou chvíli, kdy on pohlédl na mě. Přála jsem si vědět, co se mu honí v hlavě.

,,To je zatím vše, co vám k tomu mohu říct. Příští termín bych domluvil na... moment... patnáctého. Šlo by to?"

Nicolas přikývl a vzal si od doktora vizitku. Pak vstal a já společně s ním.

,,Při další návštěvě uděláme několik testů, další vyšetření a pak se dohodneme na termínu vaší operace, která bude přicházet v úvahu s ohledem na váš zdravotní stav," řekl doktor a podal si s námi ruce.

,,Děkuji vám," řekl ještě Nicolas a pak jsme vyšli na chodbu, kde už čekal Will.

,,Tak co? Prokrvování údu je v pořádku?" zeptal se můj perverzní bratr přesládlým hlasem a Nicolas semkl víčka co nejpevněji k sobě.

**

,,Omlouvám se, Nicolasi," ozval se můj bratr od jídelního stolu, kde se společně s mým přítelem tláskal právě donesenou pizzou.

,,Za co?" nadzvedl Nicolas nechápavě obočí.

,,Za to, že jsem ti neřekl... však víš... o tom s Mattem."

Nicolas s plnou pusou pizzy přestal přežvykovat a nakonec zbylý kousek odhodil zpátky na talíř.

,,Víš co mi spíš vrtá hlavou? Jestli bys mi to vůbec někdy řekl."

Podívala jsem se na svého bratra. Tvářil se, jako by ho Nicolas nachytal na švestkách. Taky mě v tu chvíli zajímalo, co odpoví, možná ještě víc než Nicolase, třebaže to zní absurdně. Byla jsem si plně vědoma toho, že kdyby to neřekl Nicolasovi, nepoví to ani mně.

,,Nejspíš ne," přiznal Will po několika dalších vteřinách ticha a Nicolas se s přimhouřenými víčky opřel o opěradlo židle.

,,To je fakt super," prohodil ironicky, i s náznakem sarkasmu, a odsunul večeři co nejdál od sebe, jako by se mu z ní dělalo zle.

,,Můžeš se na mě za to dívat jak chceš, Nicolasi, ale kdybych si to nechal pro sebe, ušetřil bych tě dalšího trápení. To snad dobří přátelé dělají, ne?" zeptal se Will a já se nad jeho slovy na chvíli zamyslela. Dalo se tohle brát jako dobrý skutek? Něco naprosto nesobeckého? Něco, co udělal přítel pro přítele? 

,,Dobře, to bych i bral, třebaže zrovna teď stěží. Ale proč ses mi teda před chvíli omluvil?" zeptal se Nicolas a koutkem oka mě vyzval, abych šla k němu.

,,Protože mi bylo jasné, že tě to vzalo jako už dlouho nic jiného."

Přešla jsem k Nicolasovi a usadila se mu na klín.

,,To není pravda, Wille," opáčil Nicolas a můj bratr se uchechtl, což mi přišlo naprosto nevhodné. Víc nevhodné, než že tajil, co tajil.

,,Nicolasi, když jsem vyprovodil Orlanda z našeho pozemku, zamířil jsem si to rovnou do koupelny, nehledíc na tvou frustraci, kterou sis hlasitě vyléval v ložnici na mé sestře, a našel jsem pozvracený záchod."

Cítila jsem, jak Nicolasovo tělo ztuhlo. Zřejmě si v tom šoku ani neuvědomil, že po sobě v koupelně zanechal nepořádek. A mě zase štvalo, že mi neřekl, že zvracel, protože já jsem toho zažila už dost - hromadu věcí, ze kterých mi bylo na nic -, ale nikdy jsem se z toho nepozvracela. Kdyby mi Nicolas řekl, že je mu společná krev s Mattem proti srsti, nikdy bych ho nenechala při téhle teorii, protože on mu nebyl jenom proti srsti.

,,Tak dost," zavelela jsem a seskočila s Nicolasova klína. ,,Brácho, ty ses omluvil, Nicolas to přijal. Ale tahle konverzace o Mattovi, Orlandovi, omluvách a zvracení právě skončila."

Když jsem odpochodovala na chodbu a slyšela za zády hrobové ticho, významně jsem si povzdechla.

,,Co se teď trochu odvázat?" navrhla jsem a s nadzvednutým obočím čekala na odpověď.

,,Jak to myslíš?" ozval se nakonec Nicolas a mně se ulevilo, že začal zase mluvit. Kupodivu zněl i docela vyrovnaně. S úsměvem jsem se vrátila zpátky do kuchyně.

,,To ne. Předem vám nic říkat nebudu," rozhodla jsem se a snažila se je popohnat, protože jsem měla druhý den brzy ráno podstoupit HIV testy, ze kterých jsem měla hlavu jako nafukovací balón. Potřebovala jsem upustit páru. A ti dva pojídači pizzy taky. Na druhou stranu mi bylo jasné, že se v mém cíli stejně chvíli zdržíme.