Revolta ✔️

41. kapitola

Ashley

Každý nerv v mém těle vibroval šílenstvím. Šla jsem na parket s jediným cílem a dosáhla jsem ho. Nemohla jsem tomu uvěřit. Will se na mě váhavě usmál a já nemohla jinak než mu úsměv oplatit. Třebaže jsem na něj měla nespočet otázek a chtěla mu toho tolik vyčíst, v té chvíli jsem byla jednoduše šťastná, že je se mnou. 

,,Ashley," začal, ale pak ho přehlušil hlasatel, který nás pobídl, abychom se postavili před porotu. Úspěšně jsem se tak vyhnula Willově dalšímu pohledu a pomalým krokem došla před porotu. Vyslechly jsme si výtky i chvály. Při zmínce jednoho z porotců o tom, že jsme opravdu nádherný pár, se mi lehce zvedl žaludek odporem a díky tomu jsem se konečně začala opět cítit jako sestra svého bratra. 

Náš tanec se vydražil za sto padesát tisíc dolarů a sklidil ještě jeden velký potlesk. S úsměvem jsem se uklonila. Nepotřebovala jsem se ohlížet, abych věděla, že mě Will následuje. A překvapilo mě, jak se Nicolas tvářit. Myslela jsem, že Willa chápe, ale v ten moment mi to tak nepřipadalo.

,,Pojďte ven," zašeptal a otočil se na patě. Mlčky jsem ho následovala a hleděla si na špičky bot, které při chůzi pravidelně vykukovaly zpod šatů. Jakmile jsem se ocitla ve vstupní hale, Nicolas už bral od paní za pultem naše kabáty. Stále němá jsem si od něj vzala ten svůj a přehodila si ho přes ramena.

,,Co se děje?" ozval se za mnou Will a já měla pocit, že by neměl mluvit. Nicolas zuřil. Najednou jsem měla potřebu bránit svého bratra pro změnu já. 

,,Nicolasi, on-"

,,Buď ticho a pojď za mnou. Wille, ty taky," přikázal a já se po očku podívala na svého bratra, který stále s tím letmým úsměvem jen pokrčil rameny a v doprovodu pomalé chůze mě objal kolem ramen, abych s ním udržela krok.

,,Tudy." 

Nedokázala jsem si vysvětlit, proč šeptá.

Společně jsme zapadli do nějakého zakouřeného klubu, který byl podobný mému bývalému pracovišti. 

,,Pojď," pobídl mě Will a já vyšla shody do druhého patra. Na Nicolasův pokyn jsem pak vešla na pánské záchody. Sledovala jsem, jak za námi Will zavřel dveře a pak se otočil na Nicolase. Netušila jsem, co to má znamenat a rozhodla se, že se raději nebudu ptát. Will měl na tuto situaci evidentně jiný názor.

,,Co je?" zeptal se celý utrmácený a mně neuniklo, že má tendenci předklonit se a zapřít se dlaněmi o kolena. Světlé vlasy měl přerostlejší, než jsem byla zvyklá a jeho šedomodré oči si mě tázavě měřily, doufajíc, že mu dám nějakou odpověď. Já mu v tu chvíli ale nechtěla dát vůbec nic. Chtěla jsem jen, aby Nicolas konečně začal mluvit.

,,Viděl jsem na tom plese Matta. Když jste ke mně přicházeli, zahlédl jsem ho přes tvé rameno," řekl a pokynul hlavou směrem k Willovi, který zbledl jako křída. Potlačila jsem nutkání na něj zakřičet, jak je od něj nepředstavitelně hrozné, že mi o ničem z toho neřekl. Chtěla jsem mu také říct, že jeho odjezd mě do bezpečí nedostal a že k němu momentálně cítím děsnou neúctu a že nemá ani trochu mého respektu, jenže to bych si nikdy neodpustila, a proto jsem se zařekla, že budu držet pusu zavřenou.

,,Jsi si jistý?" zeptal se překvapivě klidným hlasem, který k momentální barvě jeho obličeje vůbec neseděl.

,,Ano, to jsem. Koneckonců ví, že jsi naživu."

Will už otvíral pusu, ale Nicolas zvedl prst a tím ho utnul. 

,,Neptej se mě!" zavrčel a následně si ho přitáhl do pevného objetí. S pootevřenou pusou jsem pozorovala, jak se bratrsky poplácávají po zádech a zahlédla jsem v Nicolasových očích náznak slz.

,,Počkejte tady. Chci jen zjistit, jestli nás ten parchant nesledoval." 

,,Je pořád stejný," zašeptal Will, když Nicolas zmizel z místnosti. 

,,To ty taky," řekla jsem, ale pak se musela opravit: ,,Alespoň stejně vypadáš."

Will se chvíli tvářil nechápavě a pak se v jeho očích objevily výčitky. ,,Ashley, já-"

,,Ne, Wille, nic neříkej," snažila jsem se ho utnout, jenže to mělo opačný účinek. Dokonce mě chytil za ramena, abych neměla možnost mu utéct. A jak jsem ucítila tu jeho známou osobitou vůni a ovanulo mě teplo, které vycházelo z jeho ochranářského těla, okamžitě mi natekly slzy do očí. 

Byl skutečně tady, vrátil se ke mně!

,,Prosím, neplač," zašeptal a objal mě ještě dvakrát silněji, než Nicolas objal jeho. A to už jsem se nedokázala ovládat. S palčivým výkřikem jsem se mu nekontrolovatelně začala třást v náruči a brečela jako mimino, které zrovna přišlo na svět. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit. Představte si, že někdo, na kom vám vždycky nejvíc záleželo a ztratili jste ho, se najednou vrátí. 

,,Jak bych mohla nebrečet, Wille?! Nejraději bych ti teď jednu vrazila!" 

,,Je mi to nepopsatelně líto, protože vím, že už to nikdy nevrátím zpátky. Strašně mě to mrzí, Ashley," šeptal a já se stále nepřestávala třást. Ze záchvatu pláče mě vytrhl zvuk, který jsem bohužel neslyšela poprvé. Výstřel.

Trhla jsem hlavou směrem ke dveřím ve stejnou chvíli, kdy to udělal Will.

,,Nicolas," řekl vyděšeně a vyslovil tak mé obavy.