Rebel Love Song h. s. ICZI

Chapter 72.

Teď vás nechci nijak škemrat o komentáře, ale potřebuji vědět jak velký zájem by byl o RLS 2 ?! Šup šup, ať vím !! :)))

S Ritou konečně dorazím domů, hned mezi dveřmi si vyslechnu kázaní Beccy o tom jak už nikdy nevezme do ruky nůž. ''A tobě Kaylee děkuju.'' upře se na mě. ''No.. Není za co, je to moje sestra.'' usměji se a nechám je o samotě.

 ''Nevím co bychom bez tebe dělali zlatíčko.'' přijde ke mně táta a políbí mě do vlasů. Opřu si hlavu o jeho rameno a zavřu oči. ''Jak hrozné to je? Viděl jsem tu krev a lekl jse-'' ''Nemusíš se bát, má jen pár stehů.'' moje odpověď není zrovna uklidňující, uznávám.

''Tak.. Hlavně, že má ruku ne?'' zasměje se táta nakonec, přicházející Rebecca po něm střelí pohledem. Náhle mi zavibruje mobil v kapse. Je to zpráva od Austina.

''Za prvé měla by si přestat kašlat na školu, za druhé za dvě minuty jsem u tebe''  zasměji se a vyjdu před dům.

Ležérním krokem a s rukou v kapse ke mně dojde Aus a obejme mě.  ''Co se děje?'' pozvu ho dál, ale on odmítne s tím, že mi pouze něco řekne a půjde.

 ''Tady máš.'' dá mi nějaký papír. ''Je to pobyt v Coloradu, aneb školní výlet před ukončením střední!'' zajásá. ''Nikdy jsem nestála na lyžích!'' vyjeknu když si pročítám pokyny.

''Ne? To už jsi... 36.'' zasměje se a poplácá mě po rameni. Věnuji mu zděšený pohled. Tohle není sranda, bude to boj o život. ''No nic.. Psychicky se připrav a dej to i Hazzovi. Měj se!'' vykřikne a odběhne.

Zůstávám stát na místě jako přikovaná. Tohle opravdu není vtipné, odmítám někam jet, opravdu to odmítám.

************

''Parádně si to užijete!'' vyjekne táta a podává mi můj kufr. Věnuju mu nenávistný pohled. Je sobota ráno, přemlouvala jsem tátu tři ukrutné dny abych tam nemusela. No a jak jsem skončila? Stojím u našeho autobusu do Colorada.

''Prosím chci zůstat tady, budu zase pracovat v juice baru jen mě tam neposílej prosím!'' skoro klečím na kolenou a ve tváři mám opravdu zoufalý výraz, ale jeho obličej je vážný. ''Už by si měla jít.'' rozhořčeně dupnu popadnu svůj kufr a lyže a beze slova mizím. Pak se ale stejně vrátím. ''Prosím!''

 ''Kaylee Evans nastup do toho autobusu!'' rozkáže mi můj otec. ''Já tě... '' ''Budeš mě za to milovat věř mi.'' usměje se a obejme Beccu kolem ramen. ''Rito měla jsem tě ráda, pamatuj si to.'' políbím ji na tvář a odbíhám k autobusu.

 Nechám aby mi naložili kufry a nastoupím, rozhlédnu se po autobuse .. ''Kde jsi, kde jsi, kde jsi..''

Nervózním pohledem pátrám po kudrnaté hlavě, k mé úlevě ji vidím téměř vzadu. ''Neuprosila jsi to?'' vysměje se mi. ''Polib si.'' odfrknu a zabořím se do sedačky.

''No tak zlato, bude to zábava!'' položí si hlavu na mé rameno. S úšklebkem se zadívám z okna. Táta mi nadšeně mává když se autobus rozjede. Zamávám nazpět a pak se na něj zakaboním. Tohle neměl dělat.

''Kay.. Proč tě to tak štve?'' Harry mi šťouchne do boku. Zakroutím se. ''Neumím na lyžích, zabiju se na tom.'' povzdechnu si. ''To je ten problém?'' začne se smát. ''Debile..'' zašeptám. Chvíli poslouchám jen jeho otravný smích než se uklidní. Zadívám se na své nehty když spustí další vlnu smíchu. S nezájmem si seškrabávám černý lak. Trvá mu dobrých pět minut než se uklidní na tolik aby byl vůbec schopný mluvit.

''No tak pojď Harry umíš to ještě líp.'' vyprsknu a on spustí znovu. ''Bože.'' promnu si nenamalované oči. Vlastně jsem celkem ráda, že jsem ráno byla příliš líná a příliš naštvaná na to abych se líčila. Protože hned po příjezdu čekám studený sníh v obličeji od idiota hned vedle mě.

''Promiň lásko.'' je zřetelně slyšet, že by se nejradši smál dál, ale udusí to hluboko v sobě a přitulí se ke mně. ''Pro tebe Kaylee.'' odseknu. ''Bože miluju když si naštvaná.'' zašeptá mi do ucha a pohladí mě po stehně. Ten parchant přesně ví jak na mě.

''Nenávi-'' přitiskne své rty na ty mé. Tomuhle nedokážu odolat. Položím mu ruku za krk a přitisknu si ho blíž. ''Nechte si to na jindy!'' smějí se kluci za námi. ''Haroušku cukrouši dej mi taky hudlana!'' provokují ho. Hazz opustí mé rty a nahne se přes sedačku. Ozve se hlasité mlaskání a já vykulím oči. Otočím se na kluky dozadu, začnou na mě špulit pusu a zvedat obočí.

Mrknu na ně a pošlu vzdušnou pusu. Začnou dělat jakože jsou z toho úplně v koncích, a že omdlévají. Začnu se hrozně smát. ''Bože to jsou blbečci.'' opřu se zpět do sedačky. Harry nenápadně přikývne.

Harry se stále naklání přes sedačky a dělá s nimi jakési blbosti, chvíli se tomu směju, pak už mě to omrzí a tak si dám sluchátka a když Harold přepadne na zadní sedačky úplně, vysměju se mu a posadím se k oknu.

 Na chvíli zavřu oči s tím, že bych se mohla prospat. Avšak vzpomenu si kdo sedí vedle mě a za mnou a radši je zase otevřu. Harry se posadí zpět vedle mě a zamračí se když si všimne kde sedím. Nakrčím rameny a opět se zadívám z okna.

 V hlavě se mi honí různé myšlenky snad o všem co se stalo..

Uvědomím si za jakým účelem je vlastně tento výlet... Za pár týdnů končí škola..

Rozhlédnu se po autobuse a dojde mi, že s těmahle všema se budu loučit jakoby to mělo být naposled. Možná měl táta pravdu.. Možná byl dobrý nápad jet.. Přeci jen bychom poslední dny měli strávit co nejlépe.

''Harry?'' drknu do něj. ''Hm?'' otočí se ke mně. ''Kam chceš jít na vysokou?'' vyhrknu. Věnuje mi zvláštní pohled. ''Nemám tušení, jak jsi na to přišla..?'' uchechtne se. ''Já ani nevím.. Už se to blíží..'' povzdechnu si.

''Slib mi, že vysokou začneš řešit až po tomhle výletu.. Hm?'' chytne mi jemně bradu a palcem mi pohladí spodní ret. Lehce přikývnu a jemu se na rtech objeví krásný úsměv. ''Užijeme si to. Spolu.'' opře si čelo o to mé a věnuje mi malinkou pusu na špičku nosu.