Rebel Love Song h. s. ICZI

Chapter 43.

Pohled Kaylee

Celou hodinu svůj pohled soustředím pouze na dešťové kapky stékající po okně. Místo vedle mě je volné a já se děsím představy, že už na něm nikdy on sedět ani nebude. ''Slečno Evans odpověděla by jste na otázku?'' vyvolá mě učitelka. Líně a utrápeně na ni přesunu pohled. ''No já...ne. Zeptejte se někoho jiného.'' povzdechnu si a opět se zadívám z okna. 

Vidím tam jeho odraz jak se na mě směje a mává mi. Je to tak živé, moje mysl už si se mnou pouze pohrává. Když mrknu, jeho obraz se rozplyne ve vzduchu. ''Slečno Evans...dávejte tedy aspoň pozor.'' okřikne mě znovu. ''Pozor na co? Ty kecy, které nikoho nebaví? Táhněte k čertu.'' posbírám si své učebnice a opustím třídu. ''Kam ten spěch?'' hned v patách je mi Austin. ''Mohl si tam zůstat.'' otřu si vlhké tváře. ''Jasně, ty si zase jednou vtipná. Kay..'' protočí nade mnou očima. ''A hele... jako správný drsňák si utekla třicet sekund před zvoněním'' zasměje se a do jeho smíchu opravdu zazvoní. 

S pohledem upřeným před sebe vyjdu ze školy, kde mě oslepí slunce. Na parkovišti se opět seběhne snad celá škola. Všichni něco pokřikují a to teda víc než obvykle. ''Bože bolí mě hlava.'' postěžuji si a otočím se na Austina. ''Jo je to hrozný.'' odvětí s pohledem upřeným někam za mě. ''Hej. Je tam jednorožec nebo co?'' zasměji se jeho výrazu. Je vážný a překvapený zároveň. Jeho pusa se začíná pomalu otevírat. Nemá cenu se otáčet, beztak to bude nějaká blbost a nebo hloupý vtip jak mě napálit. 

''Fajn, ty si ztratil řeč.. tak já jdu domů..'' povzdechnu si a projdu kolem něj. 

''Jsem pryč pět měsíců, možná víc a nestojím jí ani za to ahoj.'' zasměje se za mnou hlas. Můj žaludek se obrátí, srdce je až někde v krku a oči se začínají topit v slzách. Dech začíná být mělký a já začínám lapat po vzduchu. To nemůže být pravda... Pomalu, opravdu pomalu se otočím a dech i bušení srdce zmizí... 

Otrhané bílé conversky, upnuté černé džíny s dírami na kolenou, bílé triko.... Slaná tekutina snad po vodopádech opouští mé oči. Ty kudrlinky, zelené oči, úsměv... Všechny pocity ve mně se začínají míchat. 

Stojí tam, s ležérním úsměvem na rtech vedle Austina. Jeho pohled je upřený jen na mě. Všechno utichne. Byl by slyšet špendlík při dopadu na zem. Tříletý kluk co mě škládlil, jedenáctiletý kluk co mi nosil růže, třináctiletý kluk kterého jsem odmítla, devatenáctiletý kluk, kterého miluji..... stojí tady. Po pěti měsících beznaděje, smutku a trápení. 

Vše mě trhá na kusy. To, že ho vidím. Že je tady. Právě prožívám tu největší bolest ale i tu největší radost. A zabíjí mě to... 

Mé kroky jsou pomalé a nejisté. Čím blíže mu jsem, tím rychleji jdu. Nohy se dají do pohybu jak nejrychleji zvládnou, je takový kousek ode mě a já doufám, že nezmizí. Že tam zůstane stát a já ho budu moct obejmout. 

Zbývá už jen kousek.... a mé tělo naráží do toho jeho. Obmotám mu ruce kolem krku a nohy mu obmotám kolem pasu. Je tady... je skutečný,... není to výplod mé fantazie. Po pěti měsících jsem opravdu znovu v náruči... Harryho Stylese. 

Z úst se mi začnou drát bolestné vzlyky. Pevně ho stisknu a nasaji jeho vůni. Jakmile ucítím jeho ruce omotané kolem mé maličkosti. Umírám. Je to pocit jakoby mě to zbavovalo sil a naopak mi to dávalo tolik energie, která do mě není schopná vejít všechna. 

Můžu se nadechnout, bez toho aniž bych lapala po dechu. Rozehnal mraky nad mou hlavou. Zastavil dešťové kapky... a mou duši opět přivedl zpět. Do hrudi mi vrátil to bez čeho bych žít nemohla. Srdce plné lásky... jeho lásky. 

Bojím se otevřít oči. Nechci vidět realitu bez něj. 

''Miluju tě.'' zašeptá mi do ucha svým chraplavým hlasem, který zůstal pořád stejný. Tak jako jeho vůně, tak jako jeho kudrlinky.... Je to pořád on. Je to MŮJ Harry Styles. 

''Nenávidím tě.'' vzlyknu do jeho ramene. ''Nenávidím tě za to jak drzí a oprsklí jsi. Nenávidím tě za to jak mě provokuješ. Nenávidím tě za to, že si to provokování užíváš. Nenávidím tě za to, že jsem tě kdy poznala. Nenávidím tě za to, že mě miluješ. Nenávidím tě za tvůj otravný úsměv. Nenávidím tě za tvé strašné kudrlinky za které tahám. Nenávidím tě za tvůj vzhled. Nenávidím tě za tvé oči ve kterých se tak často topím. A nejvíc ze všeho... tě nenávidím za to, že tě ani trochu nedokážu nenávidět protože Tě miluji Harolde Stylesi.'' s posledním dechem mu do tváře sdělím vše co jsem potřebovala a je to jako bych odložila všechno břemeno a mohla se konečně narovnat v zádech. Už mě nic netíží. 

''Miluju tě, jo... jo miluju tě Harry. A mrzí mě, že mi to nedošlo dřív ale teď už to vím a nedovo-'' jeho rty na těch mých mě zastaví. Mé ruce se opět můžou zaplést do jeho vlasů a tahat za ně jak se jim zachce. Jeho rty opět patří těm mým. 

A tak to bylo.... 

Harry Styles byl zpět.... a já..... ? Já nemohla být šťastnější. 

Já se moc omlouvám, za tu parodii na deset důvodů proč tě nenávidím, ale muselo to být aby to bylo správné klišé. :D