Rebel Love Song h. s. ICZI

Chapter 40.

Ležíc v písku po boku se Zaynem si ke rtům přikládám to co zabíjí, ale pomáhá. Potáhnu to do sebe a na rtech mi poskočí úsměv. Bere si to a ovládá moje smysly. Pohrává si s nimi jako kočka s myší. Po zopakování se cítím být nad věcí. Aspoň na chvíli...

''Tvoje zorničky jsou tak malinký..'' začne se Zayn hrozně smát při pohledu do mých očí. ''Tvoje taky.'' začnu se smát s ním. ''Řekl bych, že ti to pomáhá.'' jeho výraz je hrozný. Teda aspoň mě tak přijde. Vypadá, že je úplně mimo. ''Už bych měla být doma.'' připomenu, ale v tom se začnu zase smát. ''Vždyť je to jedno.'' dodá Zayn a směje se se mnou, opět. ''Všechno bude dobrý Kay, Harry se vrátí...'' začne mluvit vážně ale vydrží mu to tak 6 sekund. ''Tohle není vtipný..'' možná jsem mimo ale ne natolik abych vtipkovala o Harrym a jeho návratu nenávrátu. 

''Pití nezabírá, tráva nezabírá... co mám ještě udělat? Chceš snad sex na pláži?'' cuknou mi koutky a pokroutím hlavou. ''Byla by to sranda. Mít písek na divných místech.'' mluví dál a mě se na rtech roztáhne úsměv. ''Konečně, ahoj Kay tady jsi..'' protočí očima a šťouchne mě do tváře. 

''Nesnáším tě.'' zasměji se a ucuknu jeho doteku. ''Kde jsem to jen slyšel...'' zamyšleně si chytne bradu. 

''Když chceš abych se smála, nepřipomínej mi ho..'' odvětím a zadívám se na hladinu moře. Od které se odráží neúplný měsíc. 

I kdyby Zayn přestal... všechno mi ho tady bude připomínat. I práce v baru... na kterou teda pěkně kašlu ale i tak. Už jen když vidím Ritu u večeře... nebo kdykoli po domě... Vzpomínám na chvíle kdy ti dva šli po ulici a ona mu vyprávěla trapné zážitky při kterých mě přistihla. 

Vrátila bych je i když jsem byla rudá až za ušima a chtěla jsem je oba zabít. ''Je to skoro pět měsíců a ty se trápíš každým dnem víc..'' pohladí mě po tváři. ''Tak to bývá.. když ztratíš někoho koho miluješ.'' popadnu svou tašku z písku a z černých džínů si opráším písek. ''Kam jdeš?'' zvedne ke mě pohled. ''Někam utápět se sama? Kay..'' povzdechne si a upije ze svého piva. ''Jdu domů, tam si pustím komedii a budu se celou dobu smát, spokojen?'' pokroutím nad ním hlavou. ''Naprosto.'' zasměje se. 

Vydám se směrem domů. Doufám, že už všichni spí. Mé zorničky mi situaci neulehčují. Po cestě se rozhlížím všude možně jako bych tady byla poprvé. Zakloním hlavu a pohled mi padne ne oblohu posetou hvězdami. ''Harry...kde jsi?'' zašeptám a smutně pokračuji dál. 

Pohled Harryho 

''Harry, vstávej.'' zatřese se mnou někdo. Díky bohu, že se tak stalo. Ještě chvíli a ten sen bych nepřežil. ''Jsi v pohodě? Johnson si pro tebe už chtěl dojít.'' zeptá se mě Mike. ''Je mi fajn.'' odvětím a zvednu se z nepohodlné postele. 

''Styles!'' rozneslo se obrovským pokojem. Sakra. Vystoupil jsem do uličky mezi postelema a přede mně se vřítil Johnson, jeden z vychovatelů. Snad největší hajzl které tady najdete. Kdyby vedení přišlo na to co dělá s 'parchanty' jak nás tady nazývají, jako já... šel by sedět. 

''Ano?'' promluvím hrdě. On je ten poslední, který by mě měl potopit. ''Chtěl jsem si vychutnat probuzení, avšak vidím, že mě někdo předběhl.'' vyprskl a otočil se k Mikeovi. ''Nechte ho na pokoji. Vybírejte si sobě rovné, nebo se snad bojíte?!'' uchechtnu se. Zhoršit už si to nemůžu. 

''Pokračuj dál a budeš tady trčet ještě hodně dlouho Stylesi, o to se postarám. Budu tvoje noční můra.'' dupne přede mnou jakoby to se mnou mělo hnout. Na rtech mi pořád řádí arogantní úšklebek když odchází. ''Jsi blázen.'' řekne pár kluků stojících opodál, když Johnson opustí místnost. 

Jediným 'štěstím' tady by se dala nazývat Ella. Ta holka tady je přes dva roky... je tu jako doma a s Johnsnem má poněkud zvláštní vztah. ''Nenechá to jen tak..'' ozve se mi za zády její tenký hlásek. Nechápu co špatného provedla. Už od pohledu by ta holka neublížila ani mouše. ''Proč jsi v ústavu jako je tenhle?'' vyhrknu a posadím se na její postel. Pro její neštěstí musí sdílet pokoj s námi chlapci. 

Často na ni slýchám nehezké narážky nadržených prasat a občas se nestačím divit. ''Už jsem řekla, to není tvoje věc.'' pronese se slabým smíchem. ''Vykradla si snad banku?'' zasměji se. ''Za to bych šla sedět Harry.'' odvětí. Pravda. 

''Jsi jeden z těch lepších tady takže to řeknu takhle...to, že tady trčím není moje vina.'' myslel jsem si to. Holka jejího typu by měla někde pomáhat starým lidem a nemocným... je tak hodná až se občas bojím jak tady toho musí využívat. ''Ell...ubližují ti tady? Myslím...'' nedokončím a zdá se, že ona si to domyslí. ''Ano Harry, už se to stalo..'' povzdechne si. 

''Kdo?'' řeknu zhrozeně. ''Kdo? To já nevím, nic jsem neviděla. Jen jsem slyšela smích a cítila bolest...'' mluví o tom ale tak snadno, tak s nadhledem. Jakoby to byla obyčejná věc co se prostě jen stala. 

''Ale nech to být, už tak máš dost problémů.'' zasměje se a prohrábne mi vlasy, čímž mě donutí se usmát. Tímhle gestem mi vždy připomene moji Kaylee.  ''Myslíš na ni viď? Dělávala to taky...tohle.'' řekne a opět mi prohrábne vlasy. ''Jo...jo to dělávala.'' zadívám se z okna. Je to tady jako ve vězení a v blázinci zároveň. Mříže na oknech... to je opravdu síla. 

''Je hezká?'' zeptá se zvědavě. Pozvednu nad ní obočí a uchechtnu se. ''Je nádherná..'' přitakám. ''Popiš mi ji, představím si ji.'' sedne si do tureckého sedu a zvědavě na mě pohlédne. Zvláštnější osobu než je ona jsem nikdy nepoznal. Vzbudí v člověku pocit bolesti, lítosti ale i neskutečné blaženosti a štěstí... každý by o ní chtěl vědět tolik věcí... i já. No jediné co vím je, že se jmenuje Ella a je tu už dlouho. Nemám ponětí kolik jí může být ale rozhodně je vyspělá. 

''Má čokoládově hnědé velké oči. Narůžovelé rty, jemné. Vlnité, lesklé, hnědé vlasy po prsa. Je o něco menší než já. Vlastně, je malinká. Vždy když ji objímám opřu si hlavu o tu její.'' zasměji se. Když se podívám na Ellu má zavřené oči a slabě se usmívá. ''Je opravdu krásná, pokud vypadá tak jak jsi ji popsal.'' 

''Vlastně, mám její fotku!'' plácnu se přes čelo a natáhnu se pod svůj polštář. Podám ji Elle do rukou a ona začne přikyvovat hlavou. ''Znáte se dlouho, že?'' podá mi fotku zpět. Přikývnu. 

''Vlastně, od mala. Náš vztah byl dost vtipný. Málem jsme se navzájem zabili. Nenáviděl jsem ji... a ona mě, nečekaně. Ale vždycky mi přišla úžasná. Žárlil jsem když v autobuse na nějaký výlet seděla vedle někoho jiného než vedle mě. Pak jsme spolu nastoupili i do školy. Dělala to snad schválně... nutila mě žárlit i když o tom ani nevěděla. Byl jsem do ní blázen už tenkrát. Ale pořád jsem ji nemohl vystát. Byla otravná,.. urážlivá... i tak... to všechno na ní miluju do teď.'' s úsměvem dovyprávím. Elly výraz vypadá něčím šťastně. 

''Ooo no to bylo krásný, asi se rozbrečím.'' zasměje se mi za zády Mike. ''Ty debile.'' zasměji se a obmotám mu zlehka paži kolem krku. ''Zabiju tě.'' oba se smějeme. Žal po Kay je nesnesitelný.. to ano... a když si představím že i ona se trápí, ničí mě to ještě víc... ale už jen pár dní... a já se vrátím.