Rebel Love Song h. s. ICZI

Chapter 34.

Pohled Hazzy

''Neměli bychom se vrátit?'' starostlivě si pozvedchne. ''Bude v pohodě jsou přeci dva,'' zasměju se pokroutím hlavou. ''A co táta? Proč mi sakra ještě nevolá? Něco se děje,'' začne šíleně vyšilovat a ze své kabelky vyloví mobil. Chytnu jí ruce i s mobilem a seberu jí ho. ''Kay uklidni se. Rebecca teď nejspíš rodí, tvůj táta bude teď sám dost vystresovaný, nemusíš se do toho zapojovat ještě ty.'' zašklebím se a má ruka se samovolně dotkne její hebké tváře. 

''Oh, no jasně. Promiň.'' sklopí pohled k zemi. ''To nic.'' přitáhnu si ji k sobě. Opře si čelo o mou hruď, položím jí ruku na zatýlek a jemně ho začnu masírovat. Políbím ji do vlasů. 

''Potřebuješ se odreagovat, pojď'' rychle ji strhnu za sebou. Vrátíme se zpět k hlavní silnici. Věnuje mi nechápavý pohled. Všimnu si motorky na druhé straně. Rychle proběhneme mezi auty. ''Harry co to sakra blbneš?!'' vyjekne když se posadím na motorku. 

''Menší výpůjčka.'' nevinně se usměji. Kay celou dobu pozoruje mé ruce které se snaží nastartovat. Mašina pode mnou zaburácí. Sám pro sebe se usměji. ''Táta mě to naučil když mi bylo sedm, pro případ, že bych někdy neměl klíčky.'' zasměji se jejímu výrazu a strhnu ji k sobě. Posadí se za mě a pevně mi obmotá ruce kolem pasu. 

''Nesnáším tě.'' pípne. ''Já vím.'' uchechtnu se a jazykem si zvlhčím rty. Pozvednu obočí a rozjedu se. ''Umíš to řídit?!'' vyjekne. ''Ne, ale není na tom nic těžkého!'' zakřičím nazpět. ''Harry co když nás někdo chytne?!'' vyjekne ustrašeně. ''Všeho se moc bojíš Kay, taková si nebyla.'' na chvilku se otočím a ona mi hlavu strčí zpět abych koukal na cestu. ''Harry!'' okřikne mě. ''A jsem pořád stejná jen jsem netušila, že máš v plánu krást teď motorky!''   ''A dej si to na palici,'' pokárá mě a odněkud vytáhne helmu. 

''To si teď vyrobila?'' zasměji se a ona mi ji narazí na hlavu. ''Sklapni.'' zašeptá mi těsně vedle ucha. Poznám, že se ke mně naklonila blíž. 

''Kam jedeme?'' protočím nad ní očima. Ještě chvilku bude zvědavá nebo se bude bát následků přísahám, že nebudu hodnej. 

''Nemám tušení.'' odvětím. Už nic neříká ale vím, že si položila hlavu na má záda. Nakonec zpomalím u temné uličky, o které by neměli vědět hlavně policajti. ''Sem? Znovu?'' seskočí a sundá se helmu, opravdu nevím kde je vzala, já si jich nevšiml. 

Dlouhé hnědé vlasy jí opět padnou na záda a neposedně se rozprostřou. Pohled mi padá níž a níž až na její krásně tvarovaný zadeček, před dlouhé nohy až na zem. Zrovna ve chvíli kdy se ke mě otočí. 

''Ty si mě prohlížíš?!'' zasměje se a přejde ke mě. Opřu se o motorku. ''Možná,'' pozvednu koutek do drzého úsměvu a neomaleně položím ruku přímo na její zadeček který slabě stisknu. 

Nemám však pocit, že by jí to vadilo. Právě naopak. 

''Co se to s námi děje,'' zašeptá kousek od mých rtů. ''Vítej v mém životě,'' zadívám se jí do očí a pak na rty. Prudce ji začnu líbat, neprotestuje. 

''Máš nějaký tajný život, který přede mnou schováváš?'' odtáhne se zmateně. ''Řekněme, že tomu říkám fotbalový trénink.'' naznačím prstama uvozovky. ''Harry!'' překvapeně otevře pusu. ''Znáš mě od školky a pořád nepochopíš, že já nejsem andílek.'' rty se mi opět roztáhnou do úsměvu nad její nechápavou roztomilostí. 

''Vynecháváš tréninky... kvůli tomuhle?'' začne se procházet. ''Dej si dohromady dvě a dvě, a vyjde ti pět.'' pozvedne obočí a zamyslí se. ''Vždycky si byl všude včas, jak to můžeš stíhat?!'' rozmáchne rukama. 

''Pochopíš to, už nikam nepůjdu... bez tebe.'' dvěma velkými kroky se dostanu až k ní. ''Ukážu ti jak vypadá svobodný život,'' krátce ji políbím a za ruku ji zatáhnu do toho posranýho klubu. Jak jinak, sice je to i denní, ale v noci se tomu teprve dá říkat klub. 

''Harry!'' osloví mě Zaynův hlas. Otočím se k němu. ''Všechno v pohodě?'' zasměje se. Ten kluk je kretén. ''Ještě jednou a zabiju tě.'' začnu se po chvilce vážné tváře smát. Nastaví mi ruku na klučičí pozdrav a pohled přesměruje ke Kay. ''Ahoj.'' mrkne na ni. Smůla kamaráde, ta už je jenom moje. Moje. 

''Ahoj.'' pípne Kay. Zřejmě je stále vážně zmatená. ''Kay já nejsem žádnej mafián a nemám ani gang proboha, Netvař se tak vyděšeně.'' otočím se k ní. ''Já nejsem vyděšená.'' řekne rozhodně a přejde k baru. 

Ach bože musí to dělat?! 

''Zůstaň tady a ani se nehni. Někoho ti konečně představím.'' zasyčím na ni. Avšak to nemyslím zle, jde mi pouze o to aby byla v bezpečí... a když už, tak aby skončila v posteli jedině se mnou. 

''Kurva on žije.'' zasměje se Liam, když mě uvidí. Pokroutím nad ním hlavou a kývnu na všechny. ''Chci vám někoho ukázat.'' naznačím jim ať jdou za mnou. Niall mě chytí za rameno a otočí mě k sobě. ''My už vše víme snad i její vnitřní rentgen.'' začne se hrozně smát a já střelím pohledem po Zaynovi. 

Vedu je přímo ke Kaylee. Která by měla být stále na baru, doufám. 

''Kay.'' oslovím ji a částečně se mi uleví, že nikam nezmizela. Otočí se ke mně a trochu se zděsí party za mnou. ''Klid, jsou fajn. Až na vyjímky.'' křiknu tak aby mě slyšeli i oni. ''Jasně. Uhni.'' odstrčí mě Louis a vecpe se před Kay. 

Vlastě ani nevím proč jsem ji do tohohle neuvedl dřív. Asi proto, že jsem měl pocit, že není připravená. No když se na ni dívám teď. Když se dívám na dívku která mi od základu změnila život, už ve školce... patří k tomuhle životu. Jen jsem si to uvědomil až teď, stejně věřím tomu, že ten pocit už jsem v ní dávno probudil. 

Jen ho prohloubit. 

''Tak fajn to by stačilo,'' zasměji se když vidím její výraz alias -pomoc-. 

''Harry není ten kým se zdá být.'' řekne jí ještě Louis, plácnu se po čele. Teď ji určitě vyděsil tak, že se nějak vykroutí a uteče odtud. ''Co tím myslel?'' zeptá se a její ruce se obmotají kolem mého krku. Tohle je ta lepší možnost toho, co se mohlo stát. ''Víš o mě všechno, nejsem žádný vrah, dealer nebo trestanec. Jsem jenom sakra debilně zamilovanej a nejspíš mě to pobláznilo natolik, říct ti o tomhle... o tom kým opravdu jsem když se nikdo nedívá.'' položím jí ruce na boky.

Její rty se pootevřou jakoby chtěla něco říct. Avšak nic z ní nevypadne. Možná je to dobře. ''Jsem to pořád já Kay,'' pohladím ji po tváři abych jí dal pocit jistoty. V jejích očích se mihne plamen něčeho co nejsem schopný nijak nazvat. Možná divokost a strach, nebo jen zvědavost... ? 

''Řekni něco.'' usměji se. ''Bude mi ctí se zapojit,'' zatáhne mi za vlasy. ''Taky nemáš zrovna svatozář.'' oba se zasmějeme a naše rty do sebe opět narazí. ''Za to můžeš ty,'' zamumlá. Avšak to je poslední co jí dovolím říct předtím než jazykem vpluji do jejích úst. 

Jemně stiskne mezi zuby a po chvilce pustí. Zacukají mi koutky a trochu zatlačím proti ní tak, že se zakloní. 

Nemám v povaze holce vnucovat své city. Pokud to ona nemá stejně, zapomenu. Kaylee mě však drží v zasraný naději. Nehodlám to u ní vzdát, ani kdyby to necítila stejně. Je moje, to se nezmění. A zbavím se každého, kdo se to změnit pokusí.