Rebel Love Song h. s. ICZI

Chapter 56.

Poslední dny probíhaly jako ty první. Sedávali jsme u táboráku, zpívali a to dost falešně. Procházky lesem nesměly chybět. No je tu den odjezdu. Za volantem sedím já a vezu si sebou, bohužel pro mě, Harryho a Nialla, dvě největší prasata plus Austin. Ale ten sedí ve předu.

Za námi jedou Liam, Loui a Zayn. Táta se nám s karavanem dávno ztratil někde hodně před námi. Podle značného tepla v autě je poznat, že jsme téměř doma. A také podle.. lidí v plavkách, chodících kolem našeho auta...

''Californie!'' vydechne Harry a sjede po sedačce dolů. ''Domove sladký domove!'' vykřikne Niall a protáhne si záda tak, že mu tam zakřupe. Tady se pozná týden spaní na tvrdých kamenech přímo pod vaším stanem.

Všimnu si našeho domu a poposkočím si na sedačce. Nečekala jsem to, ale chyběla mi Californie. Zaparkovala jsem na příjezdovou cestu a kluci zastavili těsně za mnou. Nasupeně vylezu z auta a kontroluji jestli se auta neťukla. ''Málem to byla tvoje smrt!'' vyjeknu na Liama, který se škeří od ucha k uchu.

Stěží otevřu kufr a začnu brát mé tašky a Austinovi. ''Hej hej, klídek maličká, já si to vezmu.'' zasměje se Aus a popadne své tašky. Pff prej maličká, je vyšší jen o hlavu. ''Jak chceš velikáne.'' mrknu na něj a odnesu si svou pakáž do předsíně.

''No Kay.. my pojedeme.'' oznámí mi Liam. Čekala bych, že budu skákat radostí, protože občas byli otravní, ale teď... spíš jen pokřivím obličej. ''Zase se uvidíme, jen tě musí Harry přivést.'' zasměje se a obejme mě. ''Děkujem za super týden.'' řeknou Niall a Louis a společně mě obejmou.

''Bylo to super.. i když má záda by se nejradši odřízla od zbytku těla a s křikem utekla.'' zavtipkuje Zayn a také mě obejme. ''Za nepříznivé podmínky se omlouvám.'' uchechtnu se a pramen vlasů co vypadne z mého drdolu schovám za ucho. ''Tak zas někdy!'' nastoupí všichni čtyři do auta a smějí se na mě z okýnek. ''Hazz, pojedeš?'' kývne k němu Zayn. Harry se zasekne a chvilku přemýšlí. ''Tak počkejte.'' rozhodně se nakonec a popravdě mě svým rozhodnutím zarazí. Nedám ale nic znát.

''Uvidíme se.'' přitáhne si mě k sobě a políbí mě na čelo. ''Pa.'' zašeptám a usměji se. Pustí mě a vmáčkne se ke klukům dozadu i se svou taškou. ''Tak jsem ti zbyl.'' připomene se mi Austin. ''Jsou fajn, nemyslíš?'' pošťuchuju ho.

''Zkus s Niallem spát týden v jednom stísněném prostoru... má tichou, ale za to velice smradlavou a účinkující zbraň! V sobě!'' vyděšeně na mě vykulí oči a já se začnu šíleně smát.

''Budu mít trauma!'' pokřikuje dál s očima vykulenýma div mu nevypadnou z důlku. ''Přestaň!'' vykřiknu mezi smíchem, bolí mě břicho.

''Vypadáš jako psychopat!'' vyjeknu a uteču do domu. On je vzápětí zamnou, když si však všimneme mého otce jak stojí v kuchyni s vážnou tváří a s telefonem u ucha, smích nás přejde. Austin spustí svou tašku z ramene a zaraženě se dívá stejným směrem.

''Aus-Austine to je pro tebe... je mi to líto chlapče.'' podá otec mobil Austinovi a ten se zmateně a vyděšeně podívá na mě. Sleduji ho jak si pomalu mobil přikládá k uchu. ''Ano?'' na sucho polkne.

Jeho nechápavý výraz se začne měnit na smutný a strhaný a všechno zakončí slzy, které začínají padat z jeho očí jako kapky deště z mraků. Podlomí se mu kolena a dopadne na zem a mobil s ránou vedle něj. ''Austine!'' vyjeknu a kleknu si k němu. Hruď se mu otřásá vzlyky. Jak rychle se šťastná chvilka může zvrhnout do nejhorších chvilek života. ''Jsou mrtví...'' křičí mi do ramene.

Když mi dojde o kom je řeč. Zkřivím pusu a začnu plakat taky. Panebože...

''Táta..i máma...'' třes přerušuje jeho už tak dost nesrozumitelnou řeč. ''Jsou pryč Kay, jsou pryč!'' pevně ho stisknu a nechám ho brečet v mé náruči. Nikdy jsem neměla šanci je poznat.. a už ani mít nebudu.

''Je mi to líto Austine, je mi to tak líto.'' šeptám chraplavým hlasem a pomalu s ním kolébám. ''Nejsou pryč, jsou pořád s tebou... a vždycky budou.'' pohladím ho po tváři a zadívám se do jeho modrých uplakaných očí. ''Tady..'' položím mu ruku na zběsile rychle bijící srdce. ''Nikdy tě neopustí. Budou tam navždy, tak jako moje máma v tom mém.'' pousměji se i když mi do smíchu není.

''Pšššt.'' přitisknu si ho k sobě a i jeho ruce mě pevně stisknou. Všimnu si táty jak stojí ubrečený na schodišti a pouze se na nás dívá. Věnuji mu uplakaný pohled. Kéž by tu byla máma..

''Austine poslouchej, poslouchej mě!'' chytnu jeho tvář jemně do dlaní. ''Máš mě, máš kluky, máš celou mou rodinu,... aspoň to co z ní zbylo.'' popotáhnu a utřu jeho slzy.

Dolů seběhne i Rita a vyděšeně se na nás podívá. Zadržím slzy a pokroutím hlavou. Věnuje mi smutný pohled a odběhne radši pryč.

V domě zavládne naprosté ticho. Jediné co se ozývá je Austinovo lítostné vzlykání a můj třesoucí se dech. Lehnu si na podlahu k němu a on mě obejme. Dívám se na jeho tvář. Jeho oči jsou zavřené, ale stále z nich utíkají slzy a dopadají na podlahu. ''Mám tě ráda Austine, mám tě ráda.'' šeptám a upokojivě ho hladím po vlasech a zádech. ''Vždy budu s tebou.'' otevře oči a podívá se na mě.

Vidět ho takhle... bože co bych dala za to, abych se mohla vrátit do chvíle kdy se ještě venku smál. Přehrávala bych ji pořád dokola. Jako nekonečnou smyčku. Jen abych nemusela vidět ty modré oči naprosto zničené. ''Já tebe taky maličká..'' zachraptí. Vím, že za normálních okolností by se usmál. Ale teď na jeho tváři úsměv zřejmě dlouho neuvidím. ''Pojď..'' pomalu se zvednu a pomohu i jemu na nohy.

Dovedu ho do obýváku na gauč. Posadí se a lokty si opře o kolena. Stále pláče a bezduše se dívá přímo před sebe. ''To není možné..'' zašeptá a hlas se mu zlomí. ''Bohužel je. Takové věci se dějí.. je to život. A život není fér. Nikdy nebyl...'' zadívám se na stůl kde je fotka mé matky. Nevěřím tomu, že ji se táta zase dal. Všichni jsme mu to zakázali. Už kvůli jemu i mě..

''Neřekl jsem ani sbohem...'' opře si čelo o své ruce. ''Sbohem se říká když tě někdo opustí. Ale oni tě neopustí.'' začínám znovu plakat a vzlykat, to samé i on. ''Teď na nás nahoře dávají pozor... všichni tři.'' rozpláču se naplno a tak i on. Položím mu hlavu na rameno a obejmu ho. ''