Rebel Love Song h. s. ICZI

Chapter 28.

 No dop*dele :D Takových reakcí na minulé části jsem vážně nečekala :D Každopádně, se hodně z vás ptalo k čemu ty vaše narozeniny vlastně chci. Ještě nevím jak to zvládnu když se vás ozvalo tak moc, ale rozhodně pro každou z vás budu mít aspoň malilinkaté překvapení a nebo pro ní udělám něco co by si přála :) (trailer, cover ke knize, atd. atd. atd.) :D jen si každý den musím hlídat kdo narozeniny má no :D snad to zvládnu. 

Stále pohled Hazzy

Tvrdě přirážím proti jejímu drobnému tělu. Je to dokonalý pocit cítit ji zase plně kolem sebe. A vidět ji pod mým tělem, svíjet se a šeptat mé jméno je ještě dokonalejší. To jak se její rty hýbou, když ztěžka dýchá a snaží se mluvit. Jak se její hruď divoce zvedá a její neposedné ruce stále hladí a škrábou má záda. 

Nikdo mi ji nebude brát. Nebude si ji osvojovat, jako nějakého psa. Nebude na ní pískat a ani se jí dotýkat, tak jak můžu jen já. Stala se jen mojí, a tak to zůstane. Nedovolím nikomu jí ublížit a ani mi ji vzít,...

Pokud ale ona sama bude chtít odejít.... pak ji nechám jít. 

Opět ji pomalu dovedu k vrcholu a taktéž i sebe. Bohužel jsem tak pohlcen myšlenkami, že nedokážu vnímat ten pocit tak jak bych měl. Povolím ruce a zlehka si lehnu na její rozehřáté tělo. Položím hlavu mezi její rameno a krk. Její ruka mě začne hladit ve vlasech, jako malé dítě. Nemůžu ale říct, že je to nepříjemné. 

Když svou ruku spustí z mého těla nespokojeně zamručím. ''Ještě.'' zachraptím. Tiše se zasměje a mě naskočí husí kůže. Holka co mi to děláš..

''Zítra musíme do baru,'' připomene mi. ''Ne, zavoláš ať to za nás vezmou ještě jeden den, že je ti špatně,'' své ruce propletu pod její záda a obejmu ji. ''Aha a o tobě mám říct co?'' zase se zasměje. ''Že musím zůstat a píchat tě,'' vyhrknu a nad slovy ani nepřemýšlím. ''Cože?'' zděsí se. ''Myslím hlídat tě!'' zvednu hlavu a zadívám se jí do očí. 

''Nenávidím tě,'' zakloní hlavu a začne se hrozně smát. Zatím co mé tváře naberou červenou. Lehnu si vedle ní na bok a čekám až ji to přejde. Protočím očima když se na mě podívá a zadržuje další vlnu smíchu. ''Ale no tak!'' vyjekne a píchne mě do tváře. 

Odstraním její dotek a lehnu si na záda. ''Schválně jak dlouho to vydržíš,'' zašeptá mi do ucha. Zacuká mi koutek a zřejmě mě to i prozradí. ''Jsi hrozná!'' vyjeknu a posadím se. ''Musíme tam jít Harry,'' řekne už vážně a já teda přikývnu. 

''Zůstaneš tady?'' pohladí mě po hrudi její malou dlaní. 

Povzdechnu si a pokroutím hlavou. ''Mamka mě chce mít doma,'' ztěžka se zasměji. Posbírám si své oblečení a navleču se do něj. ''Takže zítra?'' zeptá se a zachumlá se do peřiny. ''Zítra.'' přikývnu a nakloním se k ní. Počkám jestli udělá ona první pohyb, opravdu je to ona kdo po chvilce spojí naše rty v krátkém polibku na rozloučenou. ''Pa,'' zašeptá. ''Pa.'' usměji se mezi dveřmi a rychle zmizím z jejich domu. Vážně nechci potkat jejího tátu. 

I tak při chůzi k našemu domu, jsem přímo nucen sáhnout do kapsy pro mobil a naťukat jí aspoň zprávu. 

To Kaylee: Myslím že jsem u tebe něco nechal, musíš mi to přinést 

Čekám na její odpověď, ale ta nějak nepřichází. Určitě teď hledá mobil po celém pokoji. 

Pohled Kaylee

''Rito kde mám mobil?!'' vyjeknu a vyházím celou postel, na které nezbyde nic než jen prostěradlo mobil tam ale není. 

''Vážně bez sebe nevydržíte ani minutu? Teď odešel!'' vyjekne a vmete mi ho do ruky. ''Četla sis to?!'' zamračím se. ''Ne, jste vážně divní.'' s pokroucením hlavy odejde z pokoje. Odemknu svůj mobil a přečtu si Harryho zprávu. 

To Harry: Vážně? A co to je? :D

S úsměvem odepíšu. Opět si dám postel do pořádku a vyjdu z pokoje do pokoje Rity. Bez zaklepání vejdu dovnitř. ''Klepání ti asi nic neříká,'' protočí očima. Opět se jí kolem hlavy houpou dva culíky. Nosí je pořád. A její ofinka. Prostě celá Rita. Na sobě má staré klučičí triko s nějakou skupinou která je mi neznámá. Přes něj starou košili a vytahané kalhoty. 

''Ty máš Harryho ráda viď?'' sednu si k ní na postel a překřížím nohy. ''Je jeden z těch normálních,'' zasměje se a vykulí u toho oči. S úsměvem přikývnu. Mobil mi zavibruje v ruce. 

From Harry: Ty :* 

To Harry: Podle Rity si jeden z normálních. 

Odešlu zprávu a pohodím mobil vedle sebe. ''A ty ho máš ráda?'' posadí se na svou židli a podívá se na mě. Zdá se, že i pro ní je dost nezvyklé to, že jsem u ní v pokoji. Natož, že s ní mluvím. ''Je to nejlepší kamarád,'' zasměji se. 

''To jo, ale on říkal, že se od malinka nesnášíte.'' nakrčí obočí jako to dělávám já. Je vidět, že se mnou vyrůstala. ''Jasně, je to hroznej idiot...ale nemůžu bez něj být. Věř mi že to poznáš,..'' usměji se na ní. ''Nejsi tak špatná,'' řekne zničeho nic. ''To ale neznamená, že nejsi hrozná v roli sestry.'' opět popadnu do ruky svůj mobil a uchechtnu se. 

From Harry: Vy spolu mluvíte?! Něco je špatně, nemám se vrátit a zkontrolovat vás? Nehoří dům? 

To Harry: Jsem u ní v pokoji a jsme naprosto v pohodě, nemusíš se vracet přežijeme bez tebe :*

''Je mou povinností tě nemít ráda jakožto malé dítě, které mi pouze překáží,'' nadzvednu obočí a ona to po mně zopakuje. ''Ale žiju s tebou v jednom domě, musím upevnit vztahy.'' vysvětlím jí. Není pravda, že bych ji nesnášela. Od doby co je táta s Rebeckou a přišla na svět tahle malá.. je v domě živo. Ne tak, jako bývalo s mámou.. ale aspoň Rita mi opět přináší nějakou tu radost a sourozeneckou nenávist, která je vlastně obrovská láska kterou si jakožto sourozenci nedokážeme přiznat. 

Najednou kousek ode mě na stolku zabliká i Rity mobil. Laškovně zamrkám a natáhnu se pro něj. ''Ne nech to!'' vyjekne a skočí po mě. Začnu se smát a přečtu si zprávu. ''Rito! Ty máš kluka!'' vyjeknu a ona mi vytrhne mobil z ruky. ''Není to můj kluk...je to,...kamarád.'' zakoktá se a schová mobil do kapsy. Nelze si ale nevšimnout malého úsměvu, který jí přelétne přes rty. ''Zve tě ven!'' vyjeknu užasle. 

''Jo.. ale já nepůjdu.'' pokroutí hlavou a sklopí pohled. ''Proč?'' vydechnu. Zvedne se ze židle a postaví se před zrcadlo. Prohlíží se v něm a já pouze z postele nahlížím přes rameno. ''Nevyrovnám se ostatním holkám,'' pohladí si své vlasy a nakonec si povzdechne. 

''Ajéje.'' pronesu si sama pro sebe. ''Možná proto ti dělám to co dělám,.. jsi vlastně hrozně krásná Kaylee,'' podívá se na mě skrze zrcadlo. ''Proč se tímhle trápíš? Jemu se očividně líbíš!'' stoupnu si a přejdu k ní. 

''Jo, ale.. já se mu chci líbit nejvíc!'' pronese bezradně. ''No... psal jestli zítra nepůjdeš ven, myslím že do zítra něco zvládneme udělat.'' ďábelsky se usměji. 

''Jsem doma!'' ozve se zdola. ''Tati!'' vyjekneme obě. Rita vyběhne z pokoje přede mnou, zasměji se a běžím za ní. ''No...dům stojí,'' zasměje se, přejdu k němu a obejmu ho. ''Co se děje?'' zamračí se na nás, když si Rita stoupne přede mně a já jí položím ruce na ramena. ''Nic, co by?'' zeptá se. 

Táta pokroutí hlavou a obejde nás. ''Něco tady nehraje,'' zkonstatuje a rozhlíží se po domě. ''Třeba proč vy dvě si ještě nervete vlasy?''