Rebel Love Song h. s. ICZI

Chapter 41.

Tohle se vám nebude líbit... 

Pohled Harryho

''Nudnější program nám vymyslet nemohli,'' postěžuji si a na papír čárám pouze nějaké blbovinky. Mezitím co Ella vedle mě se příjemně baví, jak se zdá. Její blonďaté vlasy plné prstýnků jí padají do tváře, ale ani to jí nezabraňuje pokračovat dál v tazích tužkou. ''Dělej, že tě to baví, jestli chceš vypadnout.'' pronese aniž by upustila pohled z papíru. ''Tak jak to, že jsi ještě tady?'' slabě se uchechtnu a skousnu tužku mezi zuby. 

''To není tvoje věc.'' odvětí s úsměvem. Chvilkami se zdá, že ji baví hrát si na tajemnou. ''Kolik ti je?'' opřu si loket o stůl a zadívám se na ni. ''To také není tvoje věc.'' pokroutí hlavou a s tichým úsměškem se zvedne a odevzdá svůj výtvor jedné z vychovatelek. 

Také se zvednu, papír dám prostě někomu do ruky a jdu za ní. ''Ello jsem tady pět měsíců a ty o mě víš snad vše. To není fér.'' zatrucuju si. ''Neříkají tohle děti ve školce?'' zlehka prsty přejede po chladné stěně když se ke mně otočí. Je ve všem tak jemná a opatrná. Tělem mi projede náboj zvědavosti a vzrušenosti,... jaká by byla v posteli? Stejně opatrná a křehká? 

Stoupnu si přímo před ní a zadívám se jí do očí. ''Tím, že se mě pokusíš děsit mě nedonutíš ti něco říct.'' nahodí nevinný úsměv. Otočí se a chce jít dál. Moje ruka však schmatne její předloktí a já si ji otočím zpět k sobě. ''Nerozumněl si snad?'' slabě se zamračí. 

Nakloním se k ní a vydechnu jí do tváře. Její prsty se zlehka dotknou mého boku a i přes látku tílka cítím její dotek jakoby to bylo na holé kůži. Zavřu oči. ''Harry..!'' zakřičí na mě dívka s úsměvem od ucha k uchu a rozběhne se ke mě. Vběhne mi do náruče a já nasaji vůni jejího meruňkového šampónu...''Kaylee.'' zašeptám a po tváři mi sklouzne slza.

''Promiň.'' houknu a věnuji Elle polibek na ústa. S těžkým pocitem na srdci ji přitlačím na studené stěny tohohle zatraceného baráku a mé ruce začnou bloudit po jejím těle. ''Harry.'' pípne. Stisku oči pevně k sobě a po tváři mi sklouzne jen jedna slza. ''Prosím.'' zaskuhrám a ruce ji přitisknu nad hlavu kde s ní propletu prsty. 

_____________________

Její bledá kůže ve tmě vypadá tak dokonale. Vystouplé klíční kosti, viditelná žebra i pánevní kosti. Avšak to na ní je ta skrytá dokonalost. Nevinné modré oči skenují každý můj pohled. Její nahé tělo si přitáhnu zpět k tomu mému. Má opálená kůže se smísí s její bledou. Zoufale ji zatáhnu za blonďaté vlasy. Tak moc to bolí... 

Položím dlaň na dolní stranu jejího stehna a zvednu jí nohu k mému pasu. ''Už nikdy nebudeš trpět.'' zašeptám a pohladím jí po zádech a utlém pasu. Zakloní hlavu a tím mi umožní dostat se k její jemné kůži na krku. Je tak studená. Více si ji natisknu na mou planoucí kůži a jazykem začnu laskat její krk. 

Její drobné dlaně zkoumají mé tělo něžnými doteky po kterých mi vyskočí husí kůže. Vyzvednu si její maličkost do náruče a znovu ji opřu o jednu ze stěn. Prostě se to stalo...

Malou místnůstku zaplnily jen naše vzdechy. Plakal jsem... mezitím co ona mi stírala slzy z tváří... já trpěl. Potřeboval jsem ji, potřeboval jsem být  v ní... ale draze za to zaplatím. 

Začnu ji znovu líbat, mé vzlyky utišují její rty. Její prsty tahají za mé vlasy tak jako to dělala i Kay. Začínám bláznit. Dovedu ji k vrcholu a aniž bych potěšil i sám sebe opustím její tělo. Nemám sílu... zůstala zřejmě kdesi za dveřmi téhle komory. ''Netrap se kvůli něčemu co už se stalo...je to minulost a tu neovlivníš.'' naposled mě políbí na rty a rychle zmizí. 

Nasoukám se do svého oblečení a zoufale se svezu k zemi. Hlavu složím do dlaní a začnu šeptat její jméno pořád dokola. Né jméno té blonďaté dívky, která mi pobláznila hlavu a přitom toho o ní tak málo vím. Šeptám jméno dívky kterou znám tak dlouho, jméno dívky, se kterou jsem vyrůstal. Po jejím boku jsem dospěl. Jméno dívky, která mi vyrvala srdce z těla a střeží ho. 

''Mrzí mě to!'' zakřičím a má pěst vyletí proti regálku ze železa. Klouby na ruce až ošklivě zapraskají. To je mi ale jedno. Na železu zůstane má krev a já do tyčí buším dál. Pusa se mi křiví bolestí. Fyzická i psychická bolest mi ubírají poslední síly. 

''Odvěďte ho!'' někdo zakřičel. Nezaregistroval jsem, že by někdo otevřel dveře. Dovnitř vběhli muži v bílém a oba mě chytili kolem paží abych se nemohl bránit. Vše bylo rozmazané. ''Krvácí.'' oznámí někdo. ''Chci odtud vypadnout!'' zařval jsem na všechny okolo a najednou byla tma. Všechno utichlo. 

Minulý a přítomný čas střídám schválně.. je to matoucí ale snad to nevadí.