Rebel Love Song h. s. ICZI

Chapter 37.

Rána se stala nepříjemnými a dny utrpením. Noci byli utápěné v alkoholu a cigaretách. Zapomenout na bolest mi pomáhal Zayn a jeho partička. Hlavně Austin...

''Dobrý den pane.'' pozdraví Austin tátu a posadí se naproti mě v kuchyni. Nimrám se v cereáliích s mlékem. ''Do školy a domů.'' zavelí táta. Protočím očima, které se mi už poněkolikáté zalijí slzami. ''Rozuměla si?'' promluví na mě znovu. Jeho hlas se pro mě stal tou nejnenáviděnější věcí jakou jsem mohla slyšet, nenávidím jeho. ''Nech mě už do prdele na pokoji!'' vyjeknu a miskou třísknu do dřezu tak se porcelán praskne. ''Pojď.'' zašeptám k Austinovi a společně s ním vypadnu z domu. 

Jemně mě pohladí po ruce a slabě se usměje, mě však do usmívání opravdu není. Na LA padlo deštivé počasí, tak jako na moji náladu v posledních týdnech. ''Poslyš Kay..'' začne Austin když se rozjede ke škole. ''Ne Austine, přestaň.'' dokončím za něj. Opravdu nemám náladu na dlouhé monology. Autem se rozlehne už jen jeho pouhý povzdech a dál vládne ticho. ''Promiň.'' zlomí se mi hlas a pevně semknu oční víčka k sobě. Horké slzy se skutálí po mých tvářích a vsáknou se do látky modrých džín. 

Jeho ruka stiskne tu mou. To ale není dostačující. Potřebuji Harryho, tak moc jako potřebuju vzduch. 

''Díky,'' zašeptám pouze když Austin zastaví před školou a vystoupím z auta. Se sklopenou hlavou kráčím deštěm. Za normálních okolností bych nadávala na to, že budu mít rozmazaný make-up, no na co nadávat teď? Nemám sílu se malovat... jíst... ani spát. 

Ze své skříňky si vezmu pár věcí a zesláble ji zavřu. ''Nevěděla jsem, že ještě studuješ.'' hlesnu když si všimnu Zayna. ''Nestuduju, jsem tu kvůli tobě.'' pohladí mě po tváři a přitáhne si mě do objetí. Pevně obmotám své ruce kolem jeho krku a vzlyknu. ''Potřebuju ho.'' zašeptám. ''Já vím Kay, on se vrátí.'' hladí mě po zádech tak jako to dělával i právě Harry. 

Všechno mi ho až moc připomíná. Nevím o něm vůbec nic. Nevím jak se má, a jestli z toho nezmagořil. Nevím jestli je v pořádku.... nevím nic. 

''Sejdeme se večer, přijdu pro tebe.'' přiložil si prst k ústům a naznačil 'pššt'. Přikývnu a beze slova od něj odejdu. 

Sednu si do své lavice a všimnu si malého papírku. Rozhlédnu se po třídě a otevřu ho. ''Bez Stylese si pořádná nicka, nulo.'' pro jistotu to přečtu dvakrát. Zamračím se a papírek zmuchlám. Odhodím ho ke koši a položím si hlavu na lavici. 

Pohled Hazzy

Její smích, její vůně, její meruňkový šampón... ona. To všechno mi chybí. Nevěřím, že je na druhé straně polokoule. Londýn je báječné město, ale bez ní po mém boku je to jen vězení. Schoulím se do tenké deky a stále se dívám na její fotku kterou svírám v ruce. Místností se ozývá chrápaní snad ze všech paland kolem mě. Nevím jak dlouho to tady ještě vydržím. Vzali mi všechno... mobil, cigarety,.. i Kaylee. 

Máma si myslí, že pro mě dělá to nejlepší. Nedokáže pochopit, že to nejlepší je ode mě tisíce kilometrů daleko. Co teď asi Kay dělá? Je v pořádku? Neskončila na podobném místě jako já? 

Do čeho jsem ji to namočil... Jedno pozitivum tady je. Odnesl jsem to já a ne ona. Někdo tak křehký a jemný jako ona, by to tady nezvládl. Pokud je to pro ní, tak to přetrpím jen abych se k ní mohl vrátit. Abych mohl opět pracovat po jejím boku, učit se vedle ní, sledovat ji jak si užívá pocit volnosti na prkně... mohl cítit její rty a doteky na mém těle. Dotýká se jí teď někdo jiný? Objímá ji snad teď někdo jiný? 

Co když zapomene? Vrátím se a ona bude....šťastná s někým jiným. Budu jen kapitola kterou dočetla. Kniha která už ji nebaví. Budu minulost...

Hřbetem ruky si setřu slzy, které unikly a její fotku schovám pod nepohodlný polštář. ''Já se vrátím Kay. Slibuju.''