Rebel Love Song h. s. ICZI

Chapter 39.

''Nevím kde začít.. Dlouho jsem s tebou nemluvila. A stalo se toho tolik, že nedokážu vše poskládat tak aby to zapadalo. Je těžký věřit tomu, že mě třeba slyšíš, ale chybíš mi. Mám nového brášku. Noaha. Je mu šest měsíců. A Rita.... tak moc vyrostla od doby co jsem ti o ní povídala naposledy. Už dokonce randí a věř mi, už chápu proč se matky tak obávají až jejich dcera vyjde na první rande.'' tiše se zasměji a pohladím mramorový kámen špičkami prstů.

''Přála bych si aby si tady byla... aby si taky vyšilovala když pro mě tenkrát přišel Harry s kyticí růží. Aby si na mě křičela, poučovala mě za každou hloupostí. Povídala si se mnou... Pomohla mi.'' Dech se mi zarazil hluboko v krku. Začnu plakat a dopadnu na kolena přímo před hrob. 

''Je pryč mami. Nevím kde je, nevím kdy se vrátí.... je pryč.'' vzlyknu a zadívám se na oblohu. ''Co mám dělat? Všechno se rozpadlo v prach.. Jediný co mi pomáhá přežívat jsou kluci.. Rita na se na mě ani nepodívá. A s tátou... nepromluvím s ním. Bylo by nefér říct, že za to může on? Vždyť on volal Harryho matce... Kvůli němu je Harry pryč. Mami... potřebuju tě tady.'' 

Natáhnu se po vyhaslé svíčce a škrtnutím zapalovačem ji opět proberu a nechám plamínek plápolat. 

Zvednu se ze země a pouze se ohlédnu přes rameno. ''Sbohem mami.'' zašeptám a mé kroky směřují zpět k autu. 

V kapse mi zavibruje mobil. Opravdu nemám náladu s nikým mluvit, chci jen jet někam daleko a zapomenout na vše co se děje. ''Kay?'' osloví mě Austin v telefonu. Povzdechnu si. ''Hm?''

''Tuším, že žádné plány na odpoledne nemáš. Za 10 minut tě vyzvednu.'' s posledními slovy položí telefon a mě nezbývá nic jiného než opravdu vyrazit směrem domů. 

____

''Uvidím tě ještě vůbec s úsměvem?'' povzdechne si Austin a přitáhne si mě do objetí. ''Až uvidím Harryho...nepřestanu se smát...'' zašeptám v odpověď. ''Vezmi si prkno, počkám tady.'' políbí mě na čelo a já se líně vydám do domu. 

Chci už odejít avšak, zastaví mě dětský pláč. Chvíli čekám jestli se utiší, což by znamenalo, že někdo přišel. Ale nic se neděje. Opřu prkno o zeď a vyběhnu po schodech. U srdce cítím takový ten podivný strach kdy ani nevím proč. 

''Šššt.'' nakloním se ke kolébce a do náruče si vyzvednu Noaha. Když se rozhlédnu po ložnici, nikde nikdo. ''Rito?!'' zakřičím do domu. Dveře jejího pokoje se otevřou. ''Kde je táta?'' pozvednu obočí a lehounce s malým zatřesu aby se utišil. 

''Nevím.'' odvětí jednoduše. ''Aha, proto máš na dveřích papírek 'Za dvě hodiny jsme zpět, postarej se o Noaha' ?'' vyjedu po ní. ''Možná..'' 

''On brečel, copak si to neslyšela?!'' protočím očima a i s malým v náruči seběhnu schody dolů. Položím ho do kočárku a přikryji ho tenčí dečkou. ''Austine.'' tiše křiknu tak aby se na mě podíval. ''Změna plánu.'' ukážu na kočárek. Přikývne a usměje se. 

Ještě jednou se otočím na Ritu která mě propaluje pohledem. ''Rychle si Harryho vyměnila..'' poznamená. ''Sklapni.'' zasyčím a zabouchnu dveře. Dotlačím kočárek k Austinovi. ''Promiň, ale Ritě ho nenechám.'' povzdechnu si a přimhouřím oči kvůli slunci. ''V pohodě. Noah, že?'' přikývnu a on se nakloní tak aby viděl. ''Jste oba po tátovi... ty oči.'' zasměje se. 

''Kay no tak prosím, směj se.'' žadoní a mně pohled padne na malého. Kéž by to šlo, ale k úsměvu mi něco chybí. Vlastně jeden velký důvod... Kudrnatý a drzý důvod... To on byl důvod k úsměvu. ''Harryho ti nenahradím... Nikdy. Ale sakra Kay uvědom si, že i já jsem k tobě kdysi něco cítil. Že i mě bolí to, že tě takhle vidím. Mám pocit jako bych tě ztrácel... Nebo už možná ztratil...'' jeho výraz posmutní. 

''Neztratíš mě Austine...'' je jediné co odpovím a kráčím napřed.