Rebel Love Song h. s. ICZI

Chapter 4.

''Vychladla si ledová královno?'' bouchnu skříňkou a otočím se za otravným chraplákem. ''Dobře, asi ne...'' zvedne ruce k případné obranně. Pokroutím nad ním hlavou a obejdu ho. ''Kay, nemůžeš toho nechat?!'' doběhne mě. ''Ptáš se každý den. Čekáš, že odpověď bude jiná ?'' podívám se na rozvrh a zapluji do učebny angličtiny. ''Doufám v to...'' sednu si do své lavice a on se o ní opře. ''Harry, nechodíš na ájinu...'' nadzvednu obočí. ''Panebože drž hubu.'' uchechtne se. 

''Proč to děláš hm? A neměň téma jako vždy...'' zadívá se mi do očí. ''Austin...'' zašeptám a pohled přesměruji ke dveřím. ''Oh čau brácho, jak to jde?'' promluví na něj Harry, Austin mu věnuje zmatený pohled... ''Harry, Harry Styles... Hraju s tebou fotbal...'' řekne trochu otráveně. Austin těká pohledem po místnosti a pak bezvládně zvedne ramena na důkaz, že neví. Bože je tak sladkej! 

''To je fuk.'' mlaskne si Harry a otočí se zpět ke mně. ''Ahoj Kay.'' promluví ke mně ten andělský hlas a pokračuje dál do lavice za mnou. ''Kay? Tak ti říkám jen já!'' zašeptá ke mně naštvaně Harry. ''Děláš to kvůli němu! Aby neviděl jaká svině vlastně jsi!'' rychle mu překryji pusu a plácnu se po čele. ''Zaprvé; díky, zadruhé; vypadni!'' propaluji ho pohledem. Do třídy vejde naše učitelka a nepříjemně se podívá na Harryho záda. 

''Pane Stylesi, jaké to potěšení vidět vás na mé hodině...'' promluví sarkasticky. Harry se k ní otočí. ''Taky z toho nejsem nadšenej, nebojte...'' slabě se zasměje a zabere si židli vedle mě. ''Řekla jsem; vypadni!'' zasyčím na něj. 

''Nemám pocit, že mě budou na ranním tréninku postrádat...'' vysměje se mi do obličeje. No jasně, ten parchant má první dvě hodiny volno kvůli fotbalu ! ''Právě jsem zjistil proč nechodí ráno na trénink.'' kývne hlavou za sebe. 

''Ehm... Sedím za vámi, slyším vás.'' promluví na nás Austin. Mé tváře naberou červenou zatímco Harry se začne pochechtávat. ''Nenávidím tě'' 

''Nemysli si, že u mě je to jinak.'' odpoví nazpět. ''Vážně tě baví učit se jazyk, kterej vlastně umíš místo fotbalu?'' otočí se Harry k Austinovi. ''Uh... No já mám angličtinu rád.'' nemám sílu se otočit a podívat se mu do tváře. 

''Nespadl si z jiný planety?'' mám chuť toho kudrnatého blbečka spoutat a dát mu roubík, zavřít ho někam hluboko pod zem a nechat ho tam hnít. ''Tu samou otázku si kladu já u vás už dva roky pane Stylesi...'' řekne mu s klidem učitelka. 

''Jó... To nejste jediná.'' pípnu jen tak do větru avšak z úst se jí vydere úsměšek; slyšela mě. ''Díky, vážně umíš podržet.'' šťouchne mi Harry do ramene. 

''Jsi divnej, víš to?'' zeptá se Harry inteligentně chudáka Austina. ''Říkali mi i hůř.'' odbije ho a dál se odmítá bavit. ''Jsi to nejhorší, co mě kdy potkalo.'' zavrčím mu do ucha když si sedne normálně. 

''Naše hodina končí, můžete jít. A prosím Vás pane Stylesi, už nikdy neopakujte tento velký omyl a nechystejte nám tyto milá překvapení.'' Harry si něco zamumlá a společně se mnou vyjde ze třídy. ''Tím, že si budeš hrát na vážnou ho neklofneš.'' přitaká Harry, když sleduji Austinova záda před námi, jak mizí v dáli. 

''Do hajzlu Harry! Tak dělej ! Pouč mě!'' vyjeknu poraženě a hlavou bouchnu o skříňku. ''No dobře... Počkat cože?'' zatřepe hlavou a vytřeští oči. ''Vyhrál si, mluv.'' 

''Oh můj bo-''  ''Nekomentuj to, pořád tě ještě můžu poslat do prdele.'' zaklapne pusu a několikrát se nadechne. ''Fajn... mám takový nápad, ale nevyjde to když nepřistoupíš na mé podmínky.'' ďábelsky se na mě usměje. Tohle nebude dobrý.