Rebel Love Song h. s. ICZI

Chapter 16.

Pohled Harryho

''Blue za tebou!'' slyším dívčí výkřiky z našeho obýváku, jak jsem se dostal do postele?! Vyhrabu ze z mých peřin a jen v boxerkách seběhnu dolů. Kay sedí na gauči, přikrytá dekou a rukou ujídá popcorn aniž by se dívala kolik si vlastně nabírá. ''Koukám, že už je ti dobře..'' zasměji se jí za zády. 

Vylekaně se otočí a chytne se za srdce. Ztiší televizi a pousměje se. ''Jo... tvoje mamka mi ráno dala nějaké prášky, je to lepší'' její hlas je jemný jako by se bála, že mám citlivý sluch a kdyby mluvila hlasitěji mohla by mě zranit. Harry plácáš blbosti. Mé vlastní vědomí mi dá facku a já se proberu. 

''T-to jsem rád, uh..kolik je hodin?'' zatvářím se zmateně, řekla že jí ty prášky dala mamka ráno.. sakra. 

''Něco po dvanácté a ... děkuju Harry,'' sklopí víčka a ukáže mi svůj dokonalý chrup. ''Mrzí mě, že jsem tě spustil z očí,'' řeknu trochu trapně, protože to zní jako kdybych ji šmíroval na každým kroku. Nic neřekne jen poplácá na místo vedle sebe, napadne mě ta největší kravina jako to dělají ve filmech. A tak na gauč prostě skočím, no.. štěstí by bylo kdyby tam nebyl ten zatracenej popcorn. 

S mým štěstím, se rozprskne všude kolem a my oba se začneme hrozně smát. ''Achjo'' povzdechnu si a rozhlédnu se nad tím bordelem. ''No..jíst to z misky je o ničem'' uchechtne se a z deky popadne jeden a hodí mi ho do pusy. 

Zachumlám se k ní pod deku a kradu jí popcorn, který se na ní udržel. K čemu miska..

''Rio 2?'' zeptám se výsměšně. Jen nadšeně přikývne a přetočí to na část, kde jsem ji vyrušil. Moje obavy z jejího včerejšího stavu opadly. Tak moc mě zajímá jak k tomu došlo, ale má tak dobrou náladu a cítí se fajn.... nechci to svou zvědavostí zkazit. 

Když ji tak pozoruji, je jako malé dítě. Je tak soustředěná jen na tu pohádku, že vůbec nevnímá nic kolem ní. Nemusím se ani bát, že si všimne, že si ji prohlížím. Stěží se od toho odtrhne. 

Zběsile polknu popcorn, ale ten se zasekne v krku a já se začnu dusit.  Čekal bych nějakou reakci, ale nic. ''Moment, kde mám prkno?'' zastaví film a vyděšeně se na mě podívá. No to nemyslí vážně. Několikrát sám sebe bouchnu po zádech sic bolestivě a nadechnu se. ''Nechala by si mě se udusit!'' vyjeknu. 

''Kde mám prkno?!'' zopakuje znovu. ''Fajn jsem v pohodě. Díky za starost.'' řeknu sarkasticky a věnuji jí ošklivý pohled. ''Dýcháš? Tak si nestěžuj a odpověz'' jak se z něčeho tak nevinného může stát taková mrcha... ŽENY. 

''Je u Austina, včera nám je vzal, když jsem tě já nesl v náruči z pláže až sem'' řeknu poraženě a promnu si oči. ''Musím tam jet'' postaví se, ale hned si sedne zpátky. ''Jasně, nejsi schopná ani dvě vteřiny stát, ale rozhodně zvládneš řídit'' ironicky jí zatleskám a ona si uraženě založí ruce na hrudi. 

''Dojedu pro ně... neboj,'' dloubnu ji do tváře ukazováčkem a ona se pousměje. ''Nenávidím tě,'' vyprskne smíchy. ''Jo... já tebe víc'' zašeptám. ''Co se stalo s Derekem?'' pozvedne obočí. ''No... máš hlad?'' bleskově se postavím a spěchám do kuchyně. ''Stylesi máš štěstí, že se sakra nemůžu zvednout!'' zaječí. 

Jo, pekelný štěstí. 

''No tak, co se s ním stalo? Nic si nepamatuju,'' zakňučí. Naliju do skleniček vodu a pomalu je nesu zpět. ''Tvoje klouby!'' zamračí se a ukáže na moje ruce. ''Na to, že si ještě včera umírala jsi dneska až moc živá'' protočím očima. 

''Harry.. neudělal jsi mu to co si myslím..'' 

''Jen jsem mu dal pár ran,... žije.'' ujistím ji. A vlastně.. proč jí na tom tolik záleží ? Je to hajzl a na zítřejším tréninku si ho podám znovu. ''Mohl ti ublížit..'' achjo Kay nezačínej. 

''Tady vůbec nejde o mě, jde o to že ublížil tobě..'' podám jí vodu a ona trochu upije. ''Fajn, tohle znělo divně'' odloží sklenku a zašklebí se. ''Cože?'' zasměji se jejímu výrazu. ''Ne vážně... je mi špatně'' překryje si pusu. O-ou.

''Harry chováš se jak zamilovanej vůl, blé'' začne se smát. Až do téhle chvíle jsem byl zmatený, teď už to chápu. ''Proč? To se o tebe nesmím bát? Nebo tě bránit?'' přisednu si k ní a položím jí ruku na koleno. 

Zvláštně se na mě podívá a pak na mou ruku. ''Můžeš.. jen je to divný, nech toho děsí mě to'' při mluvení se pochechtává a divně si mě prohlíží. ''Drž hubu!'' zasměji se a začnu ji lechtat. ''Přestaň! Nemůžu utéct! Nech toho!'' začne mě mlátit do zad a všude kam to jde. 

''Ty kreténe, zabiju tě!'' směje se a pláče u toho. ''Dost!'' zapiští. Pomalu ji nechám a ona si sedne jako předtím a otře si slzy smíchu. ''Cejtíš se zítra na školu?'' podívám se na ni vyzývavě. Chvilku přemýšlí a pak zatřepe hlavou. 

''Fajn, můžeš zůstat tady..'' vděčně se na mě usměje a chňapne můj mobil na stole. ''Malá výpůjčka'' zasměje se. Nejspíš píše tátovi. ''Tvůj táta mě už tak dost nesnáší!'' zatahám si za vlasy. ''No vidíš, takže už to horší být nemůže'' řekne jakoby nic, ale já jsem ten který to odnese. 

Každopádně, já do školy půjdu... nevyřízené účty volají.