Rebel Love Song h. s. ICZI

Chapter 75.

Ahojte! Přeju hezké pondělní odpoledne! :) Jak se vám daří? Nerada vás vítám zase po takové době :( Ale můžu šťastně říct, že pro zatím házím všechny (když to řeknu upřímně) sračky za hlavu a budu se už také konečně věnovat vám.

Naprosto vyčerpaná po dlouhém svahu jsem ráda, že konečně sedím na lanovce. Andrew řekl, že pro dnešek nám to zřejmě stačilo, že se odebereme na hotel. Zajímalo by mě, zda už tam bude i Hazz.

''Nemůžu se dočkat sprchy.'' prohlásí vedle mě vyčerpaný Austin. ''Já chci jídlo!'' zavrčím vztekle. Avšak náladu mám víc než skvělou. Pocit příjemného vyčerpání, snowboard, skvělý výhled, kamarád po boku.. Už jen dvě věci mi chybí.. Jídlo a hlavně můj Harry... Když se zamyslím nad tím jak hezky to zní musím se pousmát. ''Hele koukni na ně!'' vyjekne Aus a bouchne do mě. ''Au'' špitnu a podívám se směrem, kterým ukazuje jeho prst.

   Skupina, ve které je i Hazz právě sjíždí svah, který jsme my úspěšně zdolali. ''Héj!'' vykřikne Austin. Leknutím nadskočím. Pár z nich zastaví, po chvilce i Harry a dívá se nahoru. S úsměvem mu zamávám. Zamává mi zpět a pošle mi vzdušnou pusu. Aw.

''Jste sladcí,.. Mám z vás cukrovku.'' culí se Austin. ''Já tě..'' napřáhnu se, ale on mě rychle zastaví. ''Kay jsme 10 metrů nad zemí neblázni!!'' zapiští jako holčička. ''Máš strach?'' zákeřně se usměji. Jemu ale úsměv z tváře zmizí.. ''Austine, co se stalo?'' zeptám se starostlivě když si všimnu jeho skleněných očí.

''Já jen... Vzpomněl jsem si na to když jsme na horách byli s rodiči..'' z oka mu vyklouzne slza. Ale na tváři mu poletuje úsměv.. ''Teď jsi tu s nimi zase.'' položím mu svou ruku na tu jeho a stisknu. ''Jak to myslíš?'' zeptá se nechápavě. ''Nosíš je pořád tady,'' ukážu mu na srdce. ''Pořád jsou s tebou.'' mluvím tiše a klidně, přešel mě smích.. Nedokážu si představit co bych dělala kdybych ztratila tátu..

''Vrátila by jsi to? Myslím.. Kdyby si měla možnost, žít od znovu a všechno změnit.. Udělala by jsi to?'' nad jeho otázkou jsem se vážně hluboce zamyslela. I já začala pociťovat velký zármutek. ''..Všechno zlé, je pro něco dobré.'' zašeptám po chvilce a zaženu slzy. ''Víš.. Přála bych si aby tady byla, přála bych si aby mě viděla vyrůstat, ale neměla bych tak úžasnou sestřičku, neměla bych bratra.. A dalšího sourozence na cestě.'' pousměji se. ''Všechno by bylo jiné.. Chybí mi, to ano,.. Ale asi to tak mělo prostě být..'' povzdechnu si a položím si hlavu na jeho rameno.

''Myslím, že je na čase říct.. Že jsme asi vážně dospěli..'' zachraptí. Zadívám se nahoru na nebe. Už nejsem malá abych věřila pohádkám typu, že se na mě máma dívá tam ze shora.. Ale když k ní mluvím, dívám se na nebe. Kdo ví, třeba tam vážně je, třeba se stala dalším malým kouskem oblohy.

''Když jsi o tom mluvila.. Mám vlastně taky hlad.'' zasměje se najednou Aus. Pousměji se jeho pokusu o změnu tématu, ale ta myšlenka mi uvízla v hlavě.. Chtěla bych to změnit?

***********

''Jídlo!'' vyběhne Austin z pokoje vedle nás a táhne mě na večeři. ''Kaylee sakra už na to zapomeň, smutná chvilka skončila.. Nesmíš nad tím tak moc přemýšlet... To si mě naučila ty..'' usměje se a prsty mi pozvedne koutky. ''Jsem ráda, že jsi můj kamarád.'' začnu se usmívat. ''To slovo kamarád tak bolí'' chytne se za srdce. ''Debílku.'' šťouchnu do něj.

Posadíme se k jednomu ze stolu a ihned se pustíme do jídla. (stává se vám, že chcete napsat nějaký zvrat, který by dával smysl s ohledem na to jak to začínalo, ale začátek už si nepamatujete? :DDD moc špatný pocit)

''Co takhle si jít pustit nějaký film?'' navrhne. Vezmu to jako dobrý nápad a odkývnu. Zalezeme do Austinova pokoje. ''S kým..'' ''S nikým.'' odvětí dříve než to dořeknu. ''Cože?!'' vyjeknu. ''Jsem tu sám, použil jsem všechen svůj šarm.'' prohrábne si vlasy a kousne se do rtu. ''Ha ha, vážně už se valím na zemi.'' pronesu ironicky. Být upřímná, malinko mě to rozhodilo, ale nedávám nic znát.  

Po dlouhém, opravdu dlouhém vybírání si pustíme pár nenormálních aktivit 2. Celou dobu však film vůbec nevnímáme, zapletli jsme se do zajímavější konverzace, než byl celý film. ''Jak ho pojmenuješ až se narodí?'' vyzvídal. Sama nevím jak toho prcka pojmenuju. Musím něco vybrat. ''Moc jsem nad tím zatím nepřemýšlela.''

   ''Takže už budete tři Evans... Noční můra z Los Angeles.'' prohlásí a začne se hrozně smát. ''Ty jsi tak zlej!'' vykřiknu a začnu ho bít polštářem. ''No tak byla to sranda vážně!!'' pokřikuje. ''Co se to tady děje?!'' od dveří zazní chraplavý hlas. Leknutím vyskočím a bouchnu se do hlavy o poličku nade mnou. Austin i Harry se začnou smát.. Achjo. ''Jsi v pohodě miláčku?'' přijde ke mně Harry a stále prská smíchy. ''Děsně vtipný.'' odseknu a držím si bolavé místo. ''Neměla ses lekat, copak? Černé svědomí?'' zeptá se škádlivě a vtiskne mi polibek.  ''Přesně si to vystihl.'' odvětím.

''A hrozně smrdíš.'' přidám ještě. ''Nebyl jsem ještě ve sprše..'' věnuje mi nevinný pohled. ''Miluješ mě i zpoceného?'' uchechtne se. ''Ano, ale jdi je to hrozné.'' směji se tentokrát já. ''Harry, vážně smrdíš.'' potvrdí mi má slova Austin. ''Promiňte, že se potím.'' pronese ironicky. ''Miluju tě, jdi.'' popostrčím ho. ''Já se vrátím.'' řekne zastřeným hlasem u dveří a zabouchne.

''Idiot.'' zasměji se. ''Já to slyšel!'' otevře znovu dveře a nakoukne dovnitř. ''Jdi!'' zakřičíme oba s Austinem.