Rebel Love Song h. s. ICZI

Chapter 44.

Děkuju moc za všechny komentáře u minulého dílu!

''První dny byly.. uh, myslel jsem, že se zblázním.'' vydechne Harry když zastavím před naším domem. I přes to, že už se nikam nechystáme zůstáváme sedět v autě. Do toho deště venku se mi opravdu nechce. ''Nevěděl jsem co dělat, nebylo úniku. Musel jsem jen přežívat...'' odmlčí se a já mu stisknu zdravou ruku. ''Poznal jsem nový lidi.. začal se s nimi bavit. Bylo to o něco lepší, když jsem nebyl sám.. ale bolelo to jako čert... být tam bez tebe.'' povzdechne si a já společně sním.

''Týdny utíkaly a já si zvykl. Dokonce i na tyrana Johnsna. Řekl jsem si.. 'fajn Harry, asi to budeš muset zvládnout, třeba odsud už nevylezeš'.. A tak jsem se přizpůsobil. Společnost mi dělala Ella nebo Mike. Byli to super lidi...'' tlumeně se zasmál. 

''Vyprávěl jsem o tobě Elle a ona mě vždy pozorně poslouchala se zavřenýma očima.. jakoby se snažila vcítit do mé situace.. a dokázala to,'' jeho tvář je tak zasněná. Vzpomínky prožívá jakoby znova. Jakoby byl na tom místě a viděl to znovu živě před sebou. 

''Jednou... nemohl jsem se ovládnout... a prostě se to stalo.'' otočí se na mě s plačtivým pohledem. Jeho řeč je koktavá a nesouvislá. Zhrozím se. ''Vtáhl jsem ji do nějakého kumbálu na staré krámy... Neublížil jsem jí, tak se na mě takhle nedívej... jen, zdálo se, že to chceme oba. Já chtěl... ale nemohl jsem tě dostat z hlavy. Bylo to utrpení s malým potěšením navíc.'' zaboří si prsty do očí aby zastavil slzy a vzlykne. ''Když odešla.. zhroutil jsem se. Tolik jsem si to vyčítal, že jsem začal mlátit do regálu přede mnou a vykloubil si ruku.... V nemocnici mi řekli, že na mě někdo něco nastražil.'' 

Přestávám chápat kam směřuje. ''C-cože?'' vykoktám ze sebe. Srovnávám si v hlavě vše co řekl. Pochopila jsem, že s tou Ellou k něčemu došlo.. 

''Přivezli ji chvilku přede mnou, pobodanou... a měl jsem to být já kdo tak měl dopadnout. Kdybych jen vyšel první..'' bouchne do palubky mého auta. To mě teď ale vůbec nezajímá. 

''Je to v pořádku Harry, je to v pořádku..'' nakloním se k němu a obejmu ho. Přetáhne si mě k sobě na klín a hlavu mi zaboří do ramene. ''Jsem hroznej idiot Kaylee.'' zavzlyká. ''Ššššt'' zamotám mu ruce do kudrlinek a začnu ho něžně hladit ve vlasech. Políbím ho na čelo. 

''Každý dělá chyby Harry a vždycky se z nich poučíme..'' přitisknu si ho k sobě. Opravdu bolí vidět ho plakat. Zaženu slzy v očích. Mělo by mě mrzet, že se vyspal s jinou když já udělala to samé s Louisem? 

''Pojď.'' zašeptám a vyjdu z auta. Otevřu dveře na jeho straně a i pod vlivem ledových dešťových kapek se na něj usměji a natáhnu k němu ruku. Stiskne a vyjde za mnou do deště. Nahne se ke mně a jeho rty se spojí s těmi mými. 

Přitisknu se k němu, ledové kapky mě opravdu zebou na kůži. ''Harry je to sice krásný, ale vážně bych se obešla bez rýmy a kašle.'' zasměji se a rozběhnu se s ním k naším dveřím. ''Tvůj táta..'' promluví najednou. ''Můj táta si musí pár věcí uvědomit.'' pohladím ho po tváři a otevřu dveře. 

''Kaylee..'' začne na mě táta mluvit z kuchyně, jakmile nás uvidí zasekne se v půlce věty. ''Myslím, že jsem dost jasně řekl, že tě tady nechci-'' začne zvyšovat hlas. To už se ale postavím před Harryho. 

''Já ho tady ale chci!'' vyjeknu nazpět. Táta se zarazí. ''Kay ten kluk..'' načne další větu která už zezačátku nevyznívá dobře. ''Ten kluk je můj nejlepší přítel tati. Ten kluk se mnou vyrůstal. Ten kluk je všechno co mám. Nemůžeš mi brát to poslední štěstí..'' vzlyknu. 

''Posledních pět měsíců jsi se zlepšila, zajímáš se i o sestru a bratra...'' povzdechne si táta. ''Ale nebyla jsem šťastná tati! Zabíjelo mě to jenže to ty nejsi schopný vidět... Kéž by tady byla máma aby ti zase otevřela oči! Jsi tak zaslepený, že mě radši necháš trpět bez něj. Než být šťastná s ním.'' přiložím si ruku k hrudi, opravdu bychom mámu potřebovali.