Rebel Love Song h. s. ICZI

Chapter 45. 1/2

Všem kterým jsem stále neodpověděla na komentář moc děkuju! Komentáře mám přečtené a každý z nich mi zlepšil náladu! 

 Pohled Hazzy 

''Psala si dopisy... každý den..'' zašeptám zklamaně. Něco mi říkalo, že se bude trápit, to ano... nečekal jsem však, že až do takové míry... ''Pomáhalo to... na chvilku.'' klekne si ke mně a položí mi ruku na záda. 

''Popravdě jsem neplánovala aby si to našel.'' zasměje se na odlehčení situace. Udivuje mě dokonce i to kolik zážitků si pamatuje. ''Jsem rád, že jsem to našel..'' povzdechnu si a prsty přejedu po všech papírech. ''Jsou na nich všechny mé myšlenky, pocity, slzy i radost... všechno je na těch papírech.'' při pohledu na papíry rozložené na zemi se usměje. 

Není to však úsměv radosti. Je v něm cit, smutek a je plný vzpomínání. Nejspíš na chvíle kdy dopisy psala. ''Dopisy jsem ti nepsal, ale něco jsem u sebe přece jen měl.'' zalovím v kapse a vytáhnu její fotku. 

Popadne ji mezi prsty a zasměje se. ''Je tak stará.'' vykoktá mezi smíchem. Na fotce má ještě svou pověstnou ofinu kterou nosila v prváku. ''Jen tři roky.'' uchechtnu se a fotky jí v prstech otočím. 

''Daleko a přesto spolu,'' přečte tiše nápis na zadní části fotky. ''Měl jsem ji pod polštářem. Pořád jsem kontroloval jestli tam je. Bylo to to jediné co jsem měl krom vzpomínek.'' něco mě nutí se usmívat i přes to jak smutný právě jsem. Vlastně, jsem rád. Jsem rád, že jsem tady s ní a smutný protože jsem ji nechal čekat. Kvůli vlastní blbosti... 

''Slibuju, že už nikdy nebudu tak hloupej.'' zadívám se jí do očí. Zablýsknou se v nich slzy, avšak mrkne a tím je zažene. Chytne mi zdravou ruku a usměje se. Plačtivý úsměv na její tváři mi po těle přežene husí kůži. 

''Taky jsem dělala hlouposti...,'' povzdechne si, nevím jestli mluví zrovna o těch které jsme zažívali spolu. ''Když..si byl pryč.'' dokončí a sklopí pohled. ''Harry.. stalo se to nečekaně a-'' dveře do pokoje se otevřou...

Pohled Kay 

Dovnitř vejde táta s Noahem v náručí, což mě víceméně zarazí méně než fakt, že sem vůbec vešel. 

''Já no... dlužím vám oběma omluvu.'' povzdechne si mezi dveřmi a sklopí pohled. Čekala bych cokoli, jen ne tyto slova z úst mého otce. ''Mluvím vážně, jste mladí a asi si chcete užívat... taky jsem to dělával. Ten pocit volnosti... prostě mě to mrzí.'' vstanu a do rukou převezmu malého. Přidržím ho jednou rukou a tou druhou svého otce obejmu. Opatrně mě stiskne protože mezi námi je Noah. ''Jsi moje dcera a matka by si přála aby si byla šťastná.'' zašeptá a políbí mě na čelo. ''Mám tě ráda tati.'' zavřu oči a ukápne mi slza. 

''A ty Harry..'' začne táta když od něj ustoupím a zasměju se na Noaha. ''Zkřivíš jí jediný vlásek a já ti zkřivím vaz.'' s těmito slovy odejde a ponechá mi zde jak brášku tak vyděšeného Harryho. 

''Všechno je tak jak by mělo.'' zasměji se a Harry jakžtakž taky. ''Harry sakra!'' napomenu ho. ''Nemáš radost?!'' vyjeknu a kleknu si k němu. ''Mám, vážně mám.'' otírá si slzy. Pohled mu padne na brášku. ''Harry tohle je Noah. Oficiálně se poznáváte. Vím, že jsi ho už viděl, ale tohle je jiné.'' zasměji se a podám mu Noaha do náručí. ''Je tak malej.'' zasměje se a pochová ho. ''No dovol,'' zadívám se na ně. Natáhnu se pro svůj mobil, tohle se musí vyfotit.

 ''Úsměv.'' Harry zvedne pohled a doširoka se usměje. ''Určitě mi to tam sekne.'' uchechtne se. Uplakaný nebo mrzutý Harry je, zdá se pryč. Uklidím dopisy tentokrát už do šuplíku a posadím se na zem zpět vedle nich. 

''A Rita?'' zeptá se najednou. Vím, že si ji dost oblíbil. Avšak nevím jestli ona ví, že je vůbec tady. ''Pojď.'' stoupnu si. 

Společně přejdeme ke dveřím od jejího pokoje. ''Radši.'' zasměji se a vezmu od něj Noaha. Jeho očíčka se klíží a vypadá jakoby si chtěl dát dvacet. Pak ho půjdu uložit.

 Harry zaklepe na dveře a otevře je. ''Nechci tě vidět.'' promluví okamžitě její hlas. Je tak tvrdohlavá, jako já. 

''Ani mě ne?'' zasměje se Harry. Rita se z rozzářenýma očima otočí a na tváři se jí rozlije obrovský úsměv. Rozběhne se a skočí Harrymu to náruče. Harry chvilkově zasyčí bolestí kvůli zraněné ruce ale pak ji obejme. Pokroutím hlavou a zasměji se. 

''Chyběl jsem ti?'' zasměje se když se od něj odtáhne tak aby mu viděla do obličeje. ''Neměla jsem komu říkat o mé hrozné sestře.'' protočí očima a já se zamračím. ''Řekla jsem, že mě to mrzí!'' máchnu rukou. 

''Víš ty v čem je problém?'' zeptá se jí Harry a věnuje mi krásný pohled po kterém se mi postaví snad i vlasy na hlavě, je opravdu nádherný. Jak to pro mě vůbec někdy mohl být jen obyčejný kluk...

''V čem?'' zeptá se zaraženě Rita. ''Že já, tu tvoji hroznou, otravnou, drzou, urážlivou, náladovou sestru miluju.'' po celou dobu co se jeho rty vlní pod vlivem těch slov se mi dívá do očí a hloupě se usmívá. ''A ona tebe.'' zašeptám se smíchem. ''Kašlala si na mě.'' prohlásí Rita zklamaně. Harry ji pořád ještě drží v náruči a zdá se, že mu dvanáctiletá holka nedělá problém. 

''Já vím a hrozně mě to mrzí..'' povzdechnu si. Noah si svou hlavičku položí na moje rameno. ''Jsi na zabití,...'' řekne Rita vážně. ''Ale pro tebe bych zabíjela kdykoli.'' dokončí a natáhne ke mně ruku. Přejdu k nim a oba je obejmu jako oni mě. 

''Co takhle podniknout výlet?'' navrhne Harry. Tohle dopadne špatně... jak jinak.