Rebel Love Song h. s. ICZI

Chapter 50.

''Já..Louisi vážně děkuju za odvoz, a ještě jednou promiň.'' nakrčím ret a lítostivě se podívám na jeho nos. ''Je to v cajku.'' zasměje se, při nakrčení nosu zasyčí bolestí. ''Vážně? Nevypadá to tak.'' pohladím ho po rameni. Zbystřím na sobě Harryho pohled, sedí v autě se zbytkem kluků, totálně opilí. Zvláštní, že vůbec zvládne vnímat.

''Zvládneš to s nimi?'' zasměji se a kývnu na auto. Otočí se směrem za mým pohledem a nakrčí rameny. ''Nic víc než smrt mi s nimi nehrozí.'' zastrčí si ruce do kapes a uchechtne se. Sklopím pohled a uculím se. Je to zvláštní...

''Poslyš Kay.. vážně se mi líbíš.'' vyhrkne Loui zrovna, když se otáčím na odchod. ''Loui..jsi vážně úžasný kamarád,..'' povzdechnu si. ''Ále Harry mě předběhl, jasně chápu.'' nevinně pozvedne obočí a pomalu se kráčí zpět k autu. ''Ty..Louisi...promiň.'' rozmáchnu se rukou. ''Vypadá to, že 'promiň' bude za chvíli náš pozdrav.'' zasměje se a s kývnutím mým směrem nasedne do auta.

Chvilku jen tak postávám na místě a hraji si s klíčema v rukou. ''Hele Kay!'' křikne chraplavý hlas z okýnka. Odpoutám pohled od mých rukou a zaměřím se na Harryho hlavu v okénku, ta ale najednou zmizí a já slyším pouze hlasitý smích.

Skrze tmavé sklo vidím Louise za volantem jak protočí očima a otevře okýnko u sebe. ''Ozveme se zítra.'' řekne jednoduše. ''Jak ozveme?! Chceš ten nos dolomit?!'' slyším už pouze Harryho hlas když pomalu projíždí kolem mě.

Zabouchnu za sebou vstupní dveře a usmívám se od ucha k uchu. ''Bavila ses?'' osloví mě táta. ''Jo..já,jo.'' vydechnu.

''Jsem vážně až tak hrozný člověk?'' zoufale ke mně zvedne pohled. Zděsím se. ''Tat- cože? Ne, proboha ne!'' rychle k němu přejdu a obejmu ho. ''Ty nejsi hrozný člověk tati!'' zašeptám a políbím ho na tvář.

''Způsobil jsem tobě a Harrymu hodně bolesti a stále ji vidím v tvých očích, když se na mě podíváš.'' odtáhnu se s hrůzou v očích. ''Tati je to za námi.. Harryho mám konečně u sebe.'' je jediné co mu na to odpovím.

''Mám tě rád holčičko.'' usměje se. ''Já tebe taky.'' úsměv mu oplatím a vyběhnu schody. ''A doufám,'' pozastaví mě, otočím se k němu. ''Že zítra nic neplánuješ, vyrážíme na rodinný výlet!'' předstíraně se zaraduji. Důvod je takový, naše výlety nikdy nedopadli zrovna nejlépe.

''Na jak dlouho přesně?'' prosím ať je to jeden den, prosím, prosím, prosím bože! ''Řekněme, že na tak dlouhou dobu, aby sis mohla vzít kamarády.'' zamračím se.

''Cože?'' rozkašlu se, důvod? Zadusím se na vlastní slině. ''Je to v podstatě kempování,.. jedeme na týden do Montany. Můžeš si vzít...kohokoliv. Vlastně o nás ani nebudeš vědět..'' na rtech se mu roztahuje větší a větší podezřelí úsměv.

''Je to nějaký nový způsob uplácení?'' sevřu zábradlí v rukou. ''Možná, jak si vedu?'' kousnu se do rtu a pokroutím hlavou. ''Kéž by tě teď máma viděla.'' zasměji se pouze a zmizím v pokoji. Spadnu na svou postel a popadnu do ruky mobil.

''Je někdo z vás schopný mluvit?'' zasměji se do telefonu. ''Harry usnul, Zayn vyžírá s Niallem Louisovu ledničku, Louis z nudy kreslí po Harrym, Austin si hraje s Motou, co potřebuješ?'' zasměje se Liam. ''Harryho mi potom vyfoť.'' zasměji se. S Liamem jsem si nikdy blíže nepopovídala.

''Liame..mohla bych zítra přijet za vámi? Potřebuji vám něco říct. A potřebuju aby byli všichni při smyslech. A spěchá to.'' nervózně se zakousnu do rtu a čekám na odpověď. ''Jestli chceš můžu tě přijet vyzvednout, tohle je tvá poslední šance, zítra s nimi nebude řeč.'' zasměje se. Liam vypadal a i zněl jako super kluk. Jen nevím proč jsem ho pořád tak přehlížela.

''Já...kdyby si byl tak hodný.'' zašklebím se. ''Dej mi 20 minut.'' uchechtne se a típne to. Párkrát si přehodím mobil v rukou a zvednu se z postele, abych si mohla sbalit tašku.

''Kay..ty někam jdeš?'' ozve se mi u dveří hlas Rity. ''Myslela jsem, že spíš..'' pousměji se. Přejde k mé posteli a sedne si. ''Spala bych, váš rozhovor s tátou byl ale dost... no mohli by jste mluvit tišeji.'' prohrábne si rozcuchané vlasy.

Najednou mi to docvakne, Rita má za dva dny třinácté narozeniny. Sakra.

''Promiň, mluvili jsme o zítřejším výletu..'' zapnu tašku a přehodím si ji přes rameno. ''Jo já vím, jede i Harry?'' oči se jí rozzáří jako malému dítěti. ''Vlastně, jedou i Harryho kamarádi a jeden můj kamarád. Zamilujou si tě.'' pohladím ji po rameni. ''Fajn..'' špitne. ''Ráno jsem doma i s nima!'' prstem jí pozvednu koutky a políbím ji na čelo. ''A mazej spát!'' zavelím s vážnou tváří. ''Ty vtipe.'' zasměje se drze a vyběhne z mého pokoje. Protočím očima a zavřu dveře.

''Tati?'' křiknu v kuchyni. Najdu ho společně s Rebeccou sedět u stolu a kočárek hned vedle. ''Vyzvedne mě kamarád, jedu kluky informovat o zítřejším výletě.'' promluvím tiše.

''Dobře,fajn..'' zasměje se táta nervózně a rozhlíží se za má záda. Zmateně se ohlédnu. ''Tati co se děje?'' přisednu si k nim. Rebecca se na mě zadívá dost tajemně. ''Myslíš, že bude mít Rita radost?'' promluví ke mě. Páni, ona se mnou mluví.

Na stůl položí krabičku a na ní je napsáno Iphone. ''Jasně, že jo. Vzpomínám, že mi něco o mobilu říkala. Bude nadšená.'' usměji se na ně oba. ''Dobře, no... tak si to užijte a zítra přesně ve dvanáct tady!'' zavelí táta a s Rebeccou se na sebe zasmějí. Co se to děje...?

''No, fajn. Pa.'' nakloním se k němu a věnuji mu pusu na tvář. ''Měj se Becc.'' oslovím ji tak měkce, že překvapím i sama sebe. ''Ty taky.'' usměje se a zamává mi.

Divný, nebo extrémně divný?!

Nazuju si boty a vyjdu ven. Stojí tu Louisovo auto. ''Ahoj, nečekáš dlouho?'' nastoupím a usměji se na Liama. ''Ahoj, vlastně tak deset vteřin.'' zasměje se a nastartuje. ''Hele...vím, že je to hloupý, ale... si Harryho kamarád a já o tobě vím velký nic.'' podívám se na něj a on krátce na mě. ''Věř nebo ne, uvažoval jsem nad tím samým!'' jeho tón je zaskočený a překvapený. ''No máme týden na to se oficiálně poznat.'' uchechtnu se.

''Nechápu..'' zamračí se. ''No... táta mě bere na kempování do Montany, dovolil mi si vzít někoho sebou a tak...'' nechám zbytek věty vyplynout do vzduchu. ''A tím chceš říct co?'' začne se smát. ''No já nevím, nevíš o šesti klucích kteří by chtěli jet?'' rozmáchnu rukama.

''Vlastně vím, jeden spí, druhý po něm maluje, třetí teď nejspíš stále žere, čtvrtý s tím třetím, pátý si oblíbil psa a šestý sedí s holkou svého kamaráda v autě.'' z mého hrdla se vydere zadržovaný smích po dobu co drmolil tuhle větu.

''A nejsem...Harryho holka. Každopádně beru to tak, že s tebou můžu počítat.'' zastaví před domem Louise.

''Všemi dvaceti.'' mrkne na mě a oba vystoupíme.

_____________________________

OTÁZKA Č.4  Kolik je Ritě?