Rebel Love Song h. s. ICZI

Chapter 76.

V tomhle díle se dozvíte jak to vlastně všechno bylo.. Budu ráda za názory v komentářích.. Vím, že díky mé neaktivitě vás tady o dost ubylo.. Ale druhou sérii vážně nebudu psát pro 10 lidí...

Pohled Otce Kaylee

''Tati?'' přiběhne za mnou do obýváku Rita. Zvednu pohled od novin a z nosu sundám brýle, které následně odložím na stůl. ''Můžu se tě na něco zeptat?'' přisedne si ke mně a pověsí na mě své čokoládové oči, stejné jako má Kaylee. Pomalu jsem přikývl a opřel se pohodlně do sedačky. ''Jak to bylo s ní..?'' zašeptá tiše a ukáže na fotku u televize..

''Ach..'' povzdechnu si. Zvednu se a dojdu pro tu fotku. Vezmu si ji sebou zpět na gauč a dlouze na ní zírám než něco řeknu. ''Eh... Kde je maminka a bratr?'' zeptám se z ničeho nic. ''Tati... Chtěla bych to vědět.. Prosím.'' věnuje mi smutné psí očka.

''Půjdeme se projet, ano?'' nechápavě přikývne. Vyjdeme z domu a nasedneme do auta. Cesta probíhá tiše a Rita se nedočkavě dívá z okna. ''Tati? Proč jedeme ke hřbitovu?'' pouze zastavím, ale neodpovím. Rita mlčky vystoupí a následuje. Mezi hroby kráčím jistě a vím přesně kam zamířit.

''Sarah Evans..'' přečte potichu Rita když dorazíme snad k nejlépe udržovanému hrobu. ''Navždy v naších srdcích jako milujcí matka, žena, sestra a přítelkyně.'' čte potichu dál. Slovo za slovem se do mě zabodává jako tisíce nožů.

''Měla sestru?'' zašeptám tiché ano a posadím se do trávy. Rita se po chvilce posadí také.

''Poznal jsem Sarah už na střední škole.. Byla tam jako výpomocná učitelka..'' odmlčel jsem se abych nabral dech. Bude to dlouhý příběh. ''Už od prvního pohledu jsem jí byl naprosto fascinovaný. Celou střední jsem vlastně trávil tím, že jsem si sledoval na každém kroku, jako nějaký blázen.'' zasměji se vzpomínkám. Rita pozorně naslouchá. ''Řekl bych, že se mě tenkrát musela vážně bát. No každopádně, po tom co se mnou vytrpěla střední, mě potkala i na vysoké. Sebral jsem všechnu odvahu a poprvé ji pozval na kávu...'' Rita na chvíli odvrátila pohled k jejímu hrobu.

''Kdy jsi ji požádal o ruku?'' zeptá se aniž by se na mě podívala. ''Uhm.. Rok po tom co jsme se dali dohromady. Přestěhovali jsme se sem do LA.. Vysokou už jsem dodělal jen já protože ona otěhotněla a čekala Kaylee.'' Rita chápavě přikývne. ''A.. kdy se zjistilo, že je nemocná?'' ptá se opatrně, ale i kdyby se ptala sebeopatrněji, vzpomínání bude bolet navždy.

''Ještě před svatbou, diagnostikovali jí leukemii když jí bylo 21. Řekl jsem si, že nebudu otálet, že s ní chci strávit aspoň trochu toho času co nám byl dán. Krátce na to jsem jí požádal o ruku, a krátce na to otěhotněla. Těhotenství bylo peklo.. Byla stále nemocná, mívala horečky.. Často jsem ani nešel do práce a hlídal ji. Vlastně jsme se střídali, někdy jsem ji hlídal já, někdy Barbara.'' její obočí se pozvedlo. ''Kdo je Barbara?'' přitáhla si kolena k tělu. ''Barbara byla její sestra, teta Kaylee.'' objasním jí. ''Ví Kaylee o tom, že má nějakou tetu?'' po kom může být tak zvědavá? Po mě to určitě nemá. ''Ne..'' povzdechnu si. ''Neptej se proč, dozvíš se to.'' usměju se. Přikývne a zaklapne pusu.

''Nakonec těhotenství zvládla a Kaylee se narodila úplně zdravá. Sarah na tom ale byla hůř a hůř. Od porodu se její stav spíš horšil, než lepšil. Když byli Kaylee dva roky, zjistili, že by byla vhodný dárce kostní dřeně pro Sarah. Ale Sarah... odmítla to, nechtěla aby její malou dceru hned museli řezat nebo do ní něco bodat.'' všimnu si, že Rita výrazně zbledne v obličeji. ''Nakonec se našel neznámý dárce. Byl to přímo zázrak, že se Sarah drží takhle dlouho. A bylo vidět, že po dárcovství jí bylo lépe a lépe. Rakovina byla najednou pryč. Začaly jí znovu růst vlasy,.. Nemohl jsem být šťastnější. Měl jsem radost z toho, že konečně povedu normální život a nebudu se muset bát. Ale dělal jsem si předčasně naděje. Když byli Kaylee téměř 4, rakovina se vrátila. Ale Sarah už byla moc slabá na to aby vydržela druhý boj s rakovinou. Poslední den co jsem s ní byl jsem jí říkal, že se na ní nikdo nebude zlobit když to vzdá....'' a najednou se mi vzpomínka vybavila živě.