Why did you do that ? HS / 13+

He's everywhere

„Víš, lidi dělají občas ze zoufalosti věci, kterých později litují." zašeptal Zayn a celou dobu mě sledoval, myslím, že stále pořádně nevěděl, co má dělat stále překvapený z toho, když jsem přišla uprostřed noci, promoklá na kost, a vrhla se mu kolem krku. Nemohla jsem být u dál sama doma, to ničivé ticho a stěny, které byly u všeho toho zvěrstva, co mi udělal, mě ničilo ještě víc.

„Ne... to nebyla zoufalost. On... on prostě..." nevěděla jsem, co říct dál. Jen jsem odvrátila pohled a kousla se silněji do vnitřní strany tváře.

„Jo, já chápu." přikývl jen a jednou rukou drbal spícího Jacka mezi námi na sedačce.

„Vůbec nevím, co mám dělat." Přiznala jsem tiše. „ Příští rok mám maturitu, měla bych se už pomalu chystat, vybírat vysokou a místo toho tu sedím, jako troska a brečím tu nad klukem, co si to ani nezaslouží." zašeptám a prohrábnu si rukama vlasy, těžce vydechujíc.

„Víš, říká se, že každý si vybírá osobu, která ho zraní. Jenže to není pravda, alespoň ne u mě. Já si ho nevybrala, to on si vybral mě, vůbec ho nezajímalo moje rozhodnutí." zamumlám a pak chvíli koukám na ležícího Jacka, než si utřu slzy.

„Promiň, že se ti tu takhle vyzpovídávám, vím že tě to nezajímá." promluvím po chvilce a sleduju ho. Věděla jsem, že pravděpodobně v takové situaci nikdy nebyl, a proto vůbec nevěděl, co dělat. Ale snažil se tu být pro mě, i to znamená hodně.

„To je v pořádku." řekl jen a pak se zvedl a stoupl si a šel ke mně.

„Pojď, půjdeme spát ano? Už je dost pozdě." vysvětlil a pak mě opatrně zvedl do náruče a já byla docela překvapená. Jen jsem lehce přikývla, i když jsem věděla, že stejně neusnu. Šel se mnou do jeho pokoje pro hosty, kde mě opatrně položil.

„Kdyby si něco potřebovala, spím hned vedle, ano?" zeptal se a já jen přikývnu, a když se otočil k odchodu, tak ho jemně chytnu za zápěstí.

„Děkuju ti, za všechno." promluvila jsem tiše a poprvé za celou dobu jsem vyloudila lehký úsměv. Jen se na mě taky usmál, a potom přikývl. Jemně jsem povolila stisk, a potom ho pustila úplně a on potom odešel do svého pokoje. Chvíli jsem jen tak ležela a sledovala zavřené dveře. Už to tu bylo zase. Ta ubíjející temnota, co se dostávala, až do morku kostí, zabíjející zevnitř. Zavřela jsem oči a otočila se na druhou stranu, snažíc se spát. Uběhlo několik desítek minut a já stále jen tak ležela a myslela na včerejšek. Stále jsem si to přehrávala v hlavě. Vím, že mě to ničilo ještě víc, ale já se nemohla bránit vzpomínání, i když bych asi měla, ale ty hezké chvilky byli moc silné, možná mě nebolí ani ty rány, to co řekl hnusného, ale to, že už nikdy nezažiju to vstávání, kdy on si mě tiskl do pevného objetí a ospale se na mě usmíval ještě se zavřenýma očima. Všechny ty chvíle, co i kdybych měla možnost, bych nemohla vymazat. Zbyla ze mě troska... to on jí ze mě udělal, ale i tak ho miluju. Jsem tak strašně naivně blbá...

Pomalu jsem si sedla a utřela si slzy před tím, než jsem se zvedla a co nejtišeji jsem šla ke dveřím. Opatrně jsem je otevřela a šla směrem k pelechu Jacka. Když mě zaregistroval, tak zvedl hlavu, klekla jsem si k němu a začala ho hladit. Trochu jsem se pousmála, když se převalil na záda.

„Pojď." zašeptala jsem k němu a pak se zvedla a šla do pokoje, slyšící za sebou jeho kroky, jak jeho drápky cvakaly o plovoucí podlahu. Zavřela jsem za námi dveře, a potom si lehla na postel, poklepávajíc na místo vedle sebe. On hned vyskočil na postel a lehl si ke mně. Trochu jsem se pousmála a přitulila se k němu.

Zavřela jsem oči a potom už klidněji upadala pomalu do spánku.

...............................

„No to jsem ještě neviděl." slyšela jsem promluvit Zayna a potom cítila, jak Jack začal vrtět ocáskem. Lehce jsem se pousmála a otevřela jedno oko. Zayn stál mezi dveřmi s úsměvem a sledoval nás.

„Přeučuješ mi ho na postel?" zeptal se a šel k nám. Jen jsem lehce přikývla s úsměvem a jen se jen zasmál.

„Musím ho jít vyvenčit, půjdeš taky?" zeptal se, ale já jen zavrtěla hlavou, vážně jsem se necítila na to, vyjít mezi lidi, radši jsem zůstala tu půl hodinku zavřená u něho.

„Dobře." řekl jen a stačilo, aby Jackovi ukázal vodítko a on už rychle seskočil z postele a utíkal k němu. Jen jsem se líně protáhla a později slyšela, jak jdou spolu ven. Po tom, co se domem ozvalo klapnutí dveří, najednou panovalo ticho. Zavrtala jsem se pod deku a zkoušela se znovu usnout, ale už se mi to nepovedlo, tak jsem se po několika minutách přemluvila a pomalu vstala. Můj žaludek se svíjel prázdnotou, proto moje první kroky mířily přímo do kuchyně. Bylo mi trochu blbé mu tady hrabat v lednici, ale měla jsem vážně hlad, navíc s tím asi i trochu počítal. Vyndala jsem si jen sýr, který jsem si později namazala na rohlík. Sedla jsem si na gauč a sledovala chvíli televizi, než se ozvalo zavibrování a já pohledem střelila po Zaynově mobilu, kde svítilo jasně napsané jméno Harry. V tu chvíli jsem přestala dýchat a jen tiše seděla a sledovala jeho mobil. Byla jsem plná rozporů, ale nakonec jsem po jeho mobilu sáhla a váhavě ho odemkla.

„Já vím, doufám, že se mi o ni dobře postaráš." zněla jen zpráva a mně se rozbušilo srdce. Vím, že to bylo soukromé a já bych mu neměla hrabat v mobilu, ale já nemohla jinak. Rozklikla jsem celou konverzaci.

Z: „Kate je u mě, nemusíš se o ni bát."

H: „Doufám, že ji nic neuděláš, debile."

Z: „Buď realista, kdybych chtěl, tak to udělám dávno a navíc nenechávám ji tu kvůli tobě."

H: „Já vím, doufám, že se mi o ni dobře postaráš."

Sledovala jsem to se slzami v očích a pak jen znovu zamkla jeho mobil a dala ho zpátky na stůl. Bylo to k ničemu, když už jsem si myslela, že možná na něj přestanu myslet tady, tak o mně ještě Harrymu Zayn posílá informace. Ale proč by to sakra dělal?

Tichem se rozezvonil zvonek a já ztuhla na místě. Co když to bude Harry? Byla jsem raději ticho a nedala o sobě ani vědět, jenže zvonek se ozval znovu a já byla nucena se zvednout a jít otevřít. Pomalu a tiše jsem našlapovala a potom se nahnula ke dveřím a koukla do kukátka, kde jsem viděla místo Harryho neposlušných kudrlin Zaynovo, jako vždy, dokonale upravené vlasy. Jen jsem otevřela dveře a následně odstoupila.

„Promiň, zapomněl jsem si tu klíče." řekl jen na vysvětlenou a já jen přikývla a šla zpátky do obýváku.

„V pohodě, byli jste pryč docela dlouho." prohodím jen tak a stále jedním okem sleduju displej jeho mobilu.

„Jo, potkal jsem... starého známého, tak jsme se trochu zakecali." sedl si vedle mě a vzal si do rukou svůj mobil. Přečetl si tu zprávu a něco na ni odpověděl a znovu ho odložil. Umírala jsem touhou si to přečíst, ale nedala jsem na sobě nic znát. Zůstala jsem radši ticho a potom zavřela oči a zaklonila hlavu. Jak mám zapomenout, když je absolutně všude. Řekla jsem si pro sebe a cítila, jak se mi do očí pomalu vlévají slzy.

Ahoj,
zase se hlásím, bohužel po strašně dlouhé době. Měla jsem teď čas, tak jsem si řekla, že Vám připravím dárek k Vánocům, no bohužel jsem to nestihla včas.

Ale i tak doufám, že jste si Vánoce užili, a že Vás můj opožděný dárek potěší.

S láskou
MyCatherine