Why did you do that ? HS / 13+

Odreagování? Možná...

Dny bez Harryho utíkaly strašně pomalu, můj život se otočil o třistašedesát stupňů a já se cítila každým dnem více a více zoufalá, každým dnem jsem se byla uvnitř naprosto prázdná a hlavně sama. Za těch pár týdnů jsem si zvykla na to, že zkrátka většinu času jsem  nebyla sama, ale teď s kým jediným  trávím svůj volný čas jsem já. Už dva týdny jsem seděla na parapetě mého okna a jen tak sledovala dění kolem, nevnímajíc své myšlenky, které se točily okolo něho.

„Tohle prostě musí skončit!“ zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla, zvedajíc se z mé postele a odkládajíc knížku, kterou jsem právě četla, na noční stolek. Ihned jsem zamířila do šatny a oblíkla jsem si kabát a vyrazila ven. Moje kroky směřovaly samovolně do zdejšího parku.

Už z dálky jsem slyšela zpěv ptáčků a nadšený smích malých dětí, které si hrají na hřišti. To vše mě donutilo zrychlit a já se, už těšila, až si sednu na mou oblíbenou lavičku.

Trochu jsem posmutněla, když jsem zjistila, že mi ji někdo zasedl, ale i tak jsem stále šla blíž k ní. Byla to nějaké holka s tmavými vlasy.

„Jsi v pohodě?“ zeptala se mě a já se na ní překvapeně podívala. Její oči se upíraly na mě a já byla mírně vykolejená.

„Uhm…. Jo jsem v pohodě.“ řekla jsem a měla v plánu jít dál, ale ona mě chytla za rukáv mého kabátu a lehce zatáhla. Byla jsem dost překvapena jejím konáním a měla chuť jí něco říct.

„No tak“ zamumlala, ale když zjistila, že jí nehodlám odpovídat, tak se s povzdechem zvedla, byla o dost menší, než já.

„Fajn, vezmeme to od začátku.“  promluvila a já se na ní koukla trochu nechápavě. Musela jsem se trochu pousmát.

„Jsem Miry“ řekla a podala mi ruku, kterou jsem po chvilce  přemýšlení přijmula.

„Já Katy.“ odpovím prostě a oplatím jí úsměv.

„Tak jo Katy, nechceš někam jít a popovídat si o tom?“ zeptala se mile a na její tváři stále svítil úsměv. Páni, zdála se být dost odvážná.

„Samozřejmě, jako kamarádky.“ objasnila mi s úsměvem a já se chtě, nechtě musela taky zasmát.

„Tak fajn, proč ne?“ odpověděla jsem jí s úsměvem a potom jsme společně vyrazili do StarsBucku, kde jsme si koupili každá svoje oblíbené latté.

„Tak co, už mi řekneš, co se stalo?“ zeptala se mě, když jsme si sedli zase na mojí lavičku, protože v kavárně to doslova praskalo ve švech.

Moje mysl hned zabloudila k Harrymu, na kterého se mi povedlo docela dlouhou dobu nemyslet, ale teď? Jako kdyby kámen, který jsem nosila na srdci se zase projevil v obrovské míře.

Jen jsem se koukla na svoje boty a s malým úsměvem pokroutila hlavou. Miry jen chápavě přikývla a potom se zvedla.

„Víš co? Potřebuješ nutně rozveselit!“ popadla mě za ruku a mířila někam do neznáma.

…………………………………

Okouzlená těmi všemi barvami, kterými zářila všechna světla, která byla v celém Luna parku ,jsem se musela pousmát. Pouťovou hudbu přehlušovaly  akorát nadšené výkřiky hrůzy lidí, kteří právě nechávali své tělo zaplavit adrenalinem na nějaké atrakci.

 Miry mě stále táhla a já se nechala, sledujíc dění okolo. Postavili jsme se do nějaké docela dlouhé řady a já až po chvilce zjistila, že to bylo na horskou dráhu. Trochu vyděšeně jsem se koukla na Miry a chtěla protestovat, ale ona zvedla ukazováček.