Why did you do that ? HS / 13+

Zayn

"Hej Katy!" volal na mě někdo, když jsem šla domů ze školy, když jsem se otočila, tak jsem spatřila Zayna. Trochu jsem se zamračila a moje srdce se rozbušilo, nad vzpomínkou revolveru, který minule u sebe měl, když jsem se dnes koukla na to samé místo, tak jsem si oddechla, protože tam ta vraždící věc nebyla. Doběhl ke mně a já viděla ty nechápavé pohledy mých spolužáků.

"Zayne?" netušila jsem co po mě člověk, jako je on může chtít.

"Potřebuješ něco?" zeptala jsem se ho a snažila se ignorovat ty lidi, co na nás až neslušně civěli.

"Harry mě za tebou poslal, prý tě mám doprovodit domů." odpověděl mi prostě a vyrazil směrem, kterým jsem šla já.

"Já snad dojdu domů sama, ne?" zeptala jsem se trochu podrážděně, to si jako myslí, že potřebuju ochranku, když nebude mít čas? No to je fakt super ke mně přidělit kluka, který umí zacházet se zbraní!

"Jo, ale prý kvůli nějakému Liamovi nebo co." protočil očima a já přikývla, na jednu stranu to od něj bylo hezké…..

"A proč nepřišel Harry?" zeptala jsem se po chvilce, když jsme šli v trapném tichu.

"Měl ještě něco na práci." řekl s nezájmem a já si odfrkla, ale šla jsem dál. S ním se navazuje vážně úžasná konverzace.

"Uhm… vy jste kamarádi?" zeptala jsem se a on se zasmál a přikývl. Přestala jsem se snažit s ním navázat jakoukoliv konverzaci a šla prostě dál.

Zayn se najednou zasmál a já se na něj nechápavě usmála, zjistila jsem, že si mě měřil očima.

"Co je?" zeptala jsem se a hledala na oblečení nějakou skvrnu nebo něco takového, čemu by se mohl smát.

"Já jenom, že jsi úplně jiný tip holky, než s kterým se vídá Harry." vysvětlil mi a já nevěděla, jestli je to poklona a nebo urážka.

"A to je dobře?" zeptala jsem se s hraným nezájmem.

"Pro tebe rozhodně ne… on není kluk pro tebe," řekl a zastavil se a koukal se mi do očí.

"Jsi tak šíleně nevinná a to se mu podle mě na tobě líbí." zapřemýšlel a zase se rozešel.

"Ale hádám, že s ním nejsi zas tak dobrovolně, co?" zeptal se spíš sám sebe, jako kdyby už před tím znal odpověď a vlastně jí i znal.

"To on dělá, ale divím se, že jsi středem jeho zájmu pořád. Víš, neber mě špatně, ale on se vždy zaměří na jednu holku. A na tebe má zálusk už přes měsíc." řekl a já si teprve teď uvědomila jaká je to už dlouhá doba a taky kolika holkám, už věnoval svojí pozornost. Ale nemohla jsem se přinutit otevřít pusu a zeptat se ho, vlastně jsem si nebyla ani jistá, jestli chci znát odpověď.

"Asi mu na tobě vážně záleží." řekl najednou do ticha a já se na něj překvapeně podívala.

………………………………

Seděla jsem na posteli a učila jsem se mojí tolik neoblíbenou matematiku, není to tak, že bych jí nechápala, spíš mě jenom nebaví, jako třeba biologie a chemie, kterou přímo hltám a mohla bych ihned nastoupit na nějaký učitelský post tohoto oboru. Můj pohled padl na okno. Pršelo a miliony malých i velkých kapiček dopadalo na zem. Z mého přemítání o kráse deště mě vyrušil zvonek, který ohlašoval příchod nového hosta. Nechala jsem matiku matikou a rychle jsem seběhla schody dolů a šla otevřít dveře. Venku stál naprosto promočený Harry.

"Co tu děláš? Pojď dál." Řekla jsem a ustoupila jsem stranou, aby mohl vejít.

"Byl jsem ve městě, když začal tenhle slejvák a jediné místo kam mě napadlo se schovat bylo tady." Řekl nevině a já se musela trochu pousmát.

"Pokusím se ti sehnat něco od táti na oblečení, zůstaň tady, ať nenakapeš." řekla jsem a potom jsem vydupala schody nahoru, kde jsem vzala nějaké tepláky a tričko, moc věcí tu nemá, tak jsem byla ráda, alespoň za to. Šla jsem dolů a dala mu to.

"Tam je koupelna, běž se převléct, já ti zatím uvařím čaj." řekla jsem a vůbec nevěděla, proč se o něj starám, ale byla jsem tak prostě vychovaná. Harry beze slova odešel do koupelny a já zatím připravila černý čaj pro něj i pro mě a sedla jsem si na gauč, čekajíc na něj. Když se vrátil, tak jsem se musela trochu zasmát, triko mu bylo moc volné a ty tepláky vypadali jako tříčtvrťáky. Kousla jsem se do rtu, abych se nesmála na hlas. Harry se na mě zadíval a potom se trochu zasmál.

"Nepřijde nikdo, že ne?" zeptal se a já jenom s úsměvem zakroutila hlavou, že ne.

"Víš, že máš strašně hezký úsměv?" zeptal se mě a já sklonila hlavu, aby neviděl moje červenající tváře, nebyla jsem na komplimenty zvyklá a už rozhodně ne od něj. Slyšela jsem vedle sebe smích a já trochu vzhlédla a zjistila jsem, že se natáhl pro hrníček, který následně přitáhl ke svým rtům a napil se, napodobila jsem jeho pohyb a taky se napila.

"Ehm… děkuju." Řekl a já vykulila oči, on mi poděkoval ? Ten kluk mě nepřestane překvapovat.

"Není zač." špitla jsem jenom a zahřívala jsem si o hrneček svoje naprosto zmrzlé ruce.

Chvilku jsem přemýšlela, jestli vytáhnout téma středeční večer, ale nedalo mi to a musela jsem se zeptat.

"Ty fakt studuješ na Yalu?" zeptala jsem se a on přikývl.

"Páni." Hlesla jsem "Neber mě špatně, ale nevypadáš zrovna jako kluk z Yalu." Odůvodnila jsem svůj úžas a zasmála se trochu.

"Jo, to asi fakt nevypadám, co?" zeptal se spíš sám sebe a zvedl jeden koutek rtů.

Svůj pohled jsem přesměrovala na okno, na které stále dopadaly kapky deště, který ještě přibral na intenzitě. Cítila jsem na sobě Harryho pohled a právě to mě přimělo se na něj taky podívat. Mokré kudrliny se mu stále lepily na obličej a jeho smaragdové oči si prohlížely každý kousek mého těla, trochu jsem znejistěla.

"Co se stalo s tvou matkou?" zeptala jsem se dřív, než jsem si stihla uvědomit, co jsem řekla a jedna moje ruka mi hned přistála na mé puse, snažíc se jí zacpat, aby nemohla už říct žádnou kravinu. Jeho tělo se napnulo a jeho pohled směřoval k hrníčku čaje, který křečovitě svíral v rukách.

"Promiň, já nechtěla." vysypala jsem ze sebe hned omluvu a kousla se provinile do rtu, ale on nevypadal, že by moje slova zaregistroval. To se mi zase něco jednou povedlo, odložila jsem hrneček, opatrně pokládajíc svojí ruku na Harryho rameno, který sebou polekaně trhl, čehož jsem se lekla taky, ale nenechala jsem to na sobě moc znát.

"Promiň, měla jsem držet jazyk za zuby." omluvím se, když se na mě chvilku bez mrknutí oka díval, jen zavrtí hlavou s nesmyslným úsměvem a povzdechne si.

"Ona od nás odešla….. když mi bylo devět." Hlesl a já se na něj překvapeně podívala, nevěříc, že mi to vážně řekl.

Hi Girls! :)

Tak tady je new díl! Dnes, a nebo zítra přidám ještě jeden díl! :3

Jo a taky přidám další díl Please, no...

Pro další díl 3+ hvězdiček!

Love you! :)