Why did you do that ? HS / 13+

Liam

Ráno jsem se probudila na otravný zvuk mého budíku. Zabručela jsem a chtěla jsem se otočit a vypnout ho, ale když jsem to udělala, tak se pode mnou něco pohnulo a já polekaně odskočila. Otevřela jsem oči a viděla Harryho, který naštěstí ještě spal. Oddechla jsem si a potom jsem si vzpomněla na včerejšek a nepatrně jsem se pousmála. Vydržela bych se na něj dívat věky, když spal, vypadal naprosto jinak… tak sladce? Jo, sladce. Ale musela jsem se otočit, abych vypla to monstrum, které mě probudilo. Když jsem se otočila zpátky, tak Harry na mě upřímil svůj pohled a já sebou trochu trhla.

"Dobré ráno," řekne a já mu jenom pokývám hlavou na znak pozdravu. Kouknu na hodinky, byl čas, akorát, tak na snídani a hygienu. Zvedla jsem se a chtěla odejít, ale chytla mě Harryho ruka.

"Zůstaň." zamumlá a já se trochu pousměju, ale zavrtím hlavou.

"Musím do školy." Informuju ho a vysmýknu se mu. Zabručel a zabořil hlavu do polštáře.

"Můžu použít koupelnu?" zeptám se a on jen kývne hlavou. Cestou do koupelny jsem se ještě zastavila u mě v kabelce a vzala si tam hřeben a řasenku s leskem na rty, které s sebou mám snad vždy. Došla jsem do koupelny a potom mi něco došlo, nemám tady kartáček na zuby, zaksichtila jsem se znechuceně a vzala zubní pastu, co tam byla a "Vyčistila" jsem si zuby prstem. Potom si vezmu ještě žvýkačku, uklidnila jsem své vnitřní já a začala s úpravou vlasů, které jsem jenom rozčesala. Nakonec jsem si vzala řasenku a zvýraznila si své oči a nanesla si na rty lehkou vrstvu lesku na rty.

Vešla jsem zpátky do pokoje, kde už Harry nebyl, a tak jsem se mohla převléct do věcí, v kterých jsem včera přišla. Když jsem se oblíkla a došla dolů, kde seděl Harry u baru a jedl nějaký toust.

"Tak já, už jdu do školy" řekla jsem mu a on zvedl pohled od svého, již dojedeného toustu a změřil si mě pohledem.

"Odvezu tě." nabídne se a já se jenom usměju a přikývnu. Harry vstane ze stoličky a jde směrem ke dveřím. Obula jsem si boty a nandala si mikinu. Svůj pohled jsem přesunula na Harryho, který mě pozoroval.

"Co je?" zeptala jsem se a nervózně jsem se ošila. Harry jenom zakroutil hlavou s lehkým úsměvem na tváři. Zamračila jsem se.

"Tak pojď." Řekne a otevře mi dveře. Jen co opustím teplo Harryho domova, obuje se do mě studený londýnský vítr a já se víc zachumlala do své mikiny. Harry zatím za námi zavřel dveře a potom, zřejmě protože viděl, že mi je zima, svou ruku obtočil okolo mých ramen a přitáhl si mě k sobě blíž. Takhle jsme šli až k Harryho autu, kde mě pustil a sám přešel na místo řidiče.

Jeli jsme v tichosti, kterou narušovalo jen tiše puštěné rádio, které jsem stejně moc nevnímala.

………………………………….

"Tak děkuju za odvoz." Řeknu nervózně, když dojedeme před mojí školu. Chtěla jsem otevřít dveře, ale bylo zamčeno, a když jsem se chtěla otočit na Harryho, abych se zeptala, proč neodemkne, tak si mě chytl za bradu a políbil mě. Zůstala jsem šokovaná s očima do široka otevřenýma a nemohla jsem se přinutit k jakémukoliv pohybu… Vlastně i kdybych se přinutila, stejně bych nevěděla, co mám dělat.

"Tak ahoj po škole." Řekl, když se odtrhl a odemkl auto.

"Ahoj." řekla jsem, rychle vystoupila z auta a šla jsem ke škole, neohlížejíc se za sebe. Uslyšela jsem pištění kol a to značilo jen jedno, Harry už odjel. Otočila jsem se a v dálce jsem zahlédla Harryho Range Rover. Vešla jsem do budovy školy a snažila si nevšímat černých vlaječek, které byly rozmístěny snad všude. S povzdechem jsem šla na svojí první hodinu biologie.

…………………………….

Oddechla jsem si, když už škola skončila, dneska to bylo samý Trevor sem, samý Trevor tam. Všichni řešili jeho vraždu, to jak ho našli v nějaké uličce s podřezaným hrdlem. Při té představě se mi chtělo brečet a ačkoliv jsem nevěděla, kdo z Harryho kamarádů to udělal, ale byla jsem přesvědčena, že nikoho z nich potkat nikdy nechci.

"Katy!" zavolal na mě nějaký hlas přímo za mnou a já se lekla a otočila se k tomu dotyčnému. Střetla jsem se tváří v tvář s Liamem a já rychle ustoupila. Byl ještě celý pomlácený, ale soudě toho, že je tady, tak už ho pustili z nemocnice a jeho první cesta byla za mnou. Liam mě chytl za ruku a já s ní hned trhla směrem ke mně.

"Co chceš?" zeptala jsem se hnusně a zamračila jsem se, snažíc se nemyslet na to, jak mě chtěl znásilnit.

"Chci se ti omluvit Katy! Já-já nevěděl, co dělám." řekl a o krok se ke mně přiblížil, ale já couvla.

"Liame, nech mě být… zapomeň prostě, že existuju!" vykřiknu na něj a zatnu pěsti, moje nehty se mi zarývají do kůže a to mi pomáhá nebrečet.

"Katy, prosím! Odpusť mi to! Nikdy bych to neudělal!" řekl mi a já se zasmála.

"Ale jo udělal, kdyby tam nebyl Harry, tak bys mě sprostě znásilnil!" vykřiknu na něj tlumeně, aby to neslyšel nikdo jiný. Tohle nepotřebuju, aby věděli, už teď mají dost věcí, ze kterých si ze mě můžou dělat srandu.

"Katy prosím!" špitl a v tu chvíli jsem cítila, jak se jedna silná ruka obmotala okolo mého pasu. Vzhlédla jsem a viděla Harryho, který momentálně probodával Liama.

"Ty jsi Harry, co?" zeptal se Liam a potom se odmlčel "Jen ti chci poděkovat, že si mě nenechal to udělat." pokračoval.

"Neboj se, nebylo to kvůli tobě." řekl neutralně Harry.

"Já vím, že ne. Jenom-jenom já bych to za střízliva nikdy neudělal…. Znásilnit někoho je svinstvo, vím, že mi asi nikdy neodpustíš." hlesl potichu a já cítila, jak se Harryho stisk na mém boku zesílil a jeho rysi ztvrdly, věděla jsem moc dobře proč.

"Starej se o ní dobře." Pošeptá, otočí se na odchod a já nedokážu udržet slzy.

"Pojďme pryč." zašeptám, na konci se mi zlomí hlas a koukám se na Liamova vzdalující se záda. Harry nic nenamítal, a tak jsme došli k autu a jeli k jeho domu….. překvapivě.

………………………..

Seděli jsme na gauči a Harry na mě pořád koukal.

"Co je?" zeptala jsem se, když už jsem to nevydržela.

"Přemýšlel jsem nad slovami toho Liama." řekl a potom se odmlčel.

"Vážně mi nikdy neodpustíš, to co jsem udělal na začátku?" zeptal se, a kdybych ho neznala, tak by mi připadalo, že mu to je líto. Naprosto mi tím vyrazil dech.

"Já nevím, Harry." špitnu tiše a zadívám se na svoje ruce.

"Vlastně ani nevím, proč mě to zajímá." Zasměje se, jako kdyby to byla ta nejabsurdnější věc na světě.

"Vlastně ani nevím, proč mi záleží na tobě!" křikne trochu a já se bolestně kousnu do rtu.

"Jsi tak obyčejně neobyčejná a já kurva nevím, co si mám o tobě myslet!" řekne a chytne mě za ruku, tak abych se postavila. Moje oči automaticky najdou ty jeho a on si povzdychne. Trochu se přikrčím, když vzhlédnu do těch jeho momentálně černých očí bez emocí.

"Bojíš se mě?" zeptá se neutrálně a já jenom mlčím, co mu mám říct? Pravdu? Harry stále čekal na mou odpověď a já se zhluboka nadechla.

"Ano." přiznala jsem se a on chvilku nic nedělal, než mi pustil ruku, která volně spadla podél mého těla, kdyžnajednou zazvonil zvonek.

Hi Girls!

Tak jsem vám sem přidala rovnou dva díly, doufám, že se líbili!

Mám pro vás otázku

Kdo si myslíte, že zvonil? :O

Pro další díl 3+ vote :)