Why did you do that ? HS / 13+

Defencelessnes - part 1/2

Hlasitě jsem polkla a najednou, kdyby se na mé plíce svalil obrovský balvan a já se nemohla pořádně nadechnout. On přijde sem? Bude opilý a naštvaný? Ihned jsem očima vyhledala čas přijetí zprávy... 12 minut.

„Sakra.“ vydechnu a hned se zvednu z postele, skoro až utíkajíc ke vchodovým dveřím, abych se ujistila, že jsem je zamkla. Schody jsem brala po dvou, dokud jsem neuslyšela hlasité prásknutí vchodových dveří a hned se zastavila na místě. Snažila jsem se dýchat co nejtišeji a pevně jsem se držela zábradlí, poslouchajíc každý šum, co se dole odehrál. Ale neslyšela jsem skoro nic, kromě tichých, až skoro zlověstných kroků. Je tady? Můj dech se třásl a moje srdce, jako kdyby mělo každou chvíli vyskočit z hrudě.

„Kate?“ ozval se domem jeho chraplavý hlas a mě v tu ránu ztuhla v žilách krev a pomalu, hlavně co nejvíce potichu se vydala po schodech nahoru s jasným cílem se schovat v pokoji.

„Já vím, že si tady, mně se ale neschováš.“ mluví hrubým a skoro nesrozumitelným hlasem a začne se šplhat pomalu nahoru po schodech. Rychle vyběhnu nahoru, zavřu za sebou co nejtišeji dveře a opřu se o ně. Zavřu pevně oči a ruku si dám na pusu, snažíc se uklidnit svůj dech, abych slyšela každý Harryho krok. Bála jsem se ho. Bála jsem se toho, co se stane, až otevře dveře. Zbije mě snad? Hlasitě vydechnu a cítím, jak se moje tělo začne třást a slzy téct v proudech po mých tváří. Blížil se. Klapání jeho podrážek bot, které narážely na plovoucí podlahu, se stále ozývalo hlasitěji a hlasitěji. Vyděšeně jsem se rozhlédla po pokoji, hledajíc nějaký úkryt, cokoliv kde bych se schovala tomu opilému bastardovy, ale nic jsem nenašla... v mé hlavě byl učiněný chaos a já nebyla schopná normálně uvažovat. Byl za dveřmi a já mohla slyšet jeho těžký, nepravidelný dech. Pevně jsem se zapřela nohama, abych mu, alespoň částečně zabránila přijít do pokoje. Ale ve chvíli, kdy chytl za kliku a zatlačil do dveří, tak mě hned otevírající dveře odstrčily. Ocitnu se z očí do očí tomu opilému ďáblovy a hlasitě polknu. Vlasy měl chaoticky rozházené a oči lehce opuchlé a červené.

„Kurva ani nevíš, jak moc mi chybí to tě moct tvrdě ojebat.“ zavrčí a na tváři mu hraje široký úsměv. Ztuhne mi krev v žilách a mojí myslí se hned přežene vzpomínka na první noc, kdy mě dotáhl k němu domu. Jeho zpocené tělo nad tím mým. Jeho kruté a nemilosrdné přírazy. Krev na prostěradle.

„Ne, prosím ne.“ sotva hlesnu a cítím, jak se celé mé tělo napnulo a na mých plicích, jako kdyby byla dvoutunová zátěž.

„Shh.“ zabručí a přijde ke mně, chytajíc mě hrubě za vlasy a zaklánějíc mi hlavu dozadu, abych se mu mohla dívat do očí.

„Ty kurva nebudeš protestovat, správně?.“ zasyčí mi do tváře a pevněji mi chytí vlasy. Koukal na mě a čekal odpověď, ale já nemohla... nemohla jsem dělat nic jiného, než se koukat do očí tomu netvorovy, který se mě chystá znásilnit.

Záleží mi na tobě. - Ozvali se mi v hlavě jeho slova, která mi jednou řekl přesně ve chvíli, kdy se jeho ruka střetne s mou tváří.

„Správně?“ zopakuje hrubým hlasem a já se zmohu jenom na slabé přikývnutí.

„Ted si lehni na postel a roztáhni mi nohy.“ hlasitě vydechnu a nevěřícně koukám na jeho opilecko-hravý úsměv. Takže pro něj je to hra? Baví se na mé bolesti? - Čekala jsem nejspíš moc dlouho, protože mě najednou shodil na postel a sundal si triko.

Pevně jsem zavřela oči a odvrátila pohled, abych nemusela vidět toho necitného hajzla nade mnou. Klekl si nade mě a roztrhl mi mé spací triko na dvě půlky, které následně odhodil někam do kouta mého pokoje. Mohla jsem doslova cítit jeho spalující pohled na mém těle zahaleném jenom kalhotkami. Brečela jsem, třásla jsem se, snažila jsem se ho rukama odstrčit, ale s ním to ani nepohnulo.

Sundal si i poslední zbytky jeho oblečení a ruce dal na moje kolena, roztahujíc je až nelidskou silou od sebe.

„Ne, ne prosím!“ jeho ruce jedou nahoru přes má stehna, až na zadek, který pevně stiskl ve svých dlaních a nadzvedl si mojí pánev naproti jeho vzrušení. Ruce jsem mu zabořila do vlasů a silně zatáhla, snažíc se odtlačit jeho rty, které silně sály mou kůži na krku, byla jsem naprosto bezradná a zoufalá. Prsty zahákl za lem mých kalhotek a pomalu je stáhl dolu před tím, než si klekl a vyndal z kapsy svých černých riflí stříbrný balíček. Ruce jsem zakryla své tělo, které třáslo pod náporem všech těch vzlyků a snažila se dát bezúspěšně k sobě mé nohy, které držel pevně od sebe. Nevěřila jsem, že to chtěl znovu udělat. Zuby roztrhl ten balíček a začal si nasazovat ten kondom. Bylo toho na mě moc, koukla jsem se zoufale na dveře a přála si, aby někdo přišel.

Znovu si lehl na moje bezradné tělo a dřív než jsem stihla cokoliv udělat, tak do mě jedním prudkým a plynulým pohybem vnikl. Z mých úst se ozvalo hlasité zaskučení a z mých očí se valilo stále víc slz. Rukami chytl bolestivě mé boky před tím, než se začal tvrdě a agresivně pohybovat proti mně. Rty silně sál a okusoval pokožku na mém krku a jednou rukou držel mé boky a druhou si mě přidržoval za mé stehno. Věděla jsem, že zítra budu mít několik modřin, ale to mě momentálně netrápilo... jediná věc, kterou jsem byla schopná vnímat byla ta ostrá bolest v mém podbřišku, která se zvyšovala každým jeho jednotlivým přírazem. Nehty jsem mu silně zaryla do hrudě a snažila se ho ze všech sil odtlačit, ale on jako by to ani nezaznamenal a ještě zrychlil svoje tempo.

"Harry prosím už dost." brečela jsem, když se moje bolest začínala stávat nesnesitelnou. Chtěla jsem umřít, chtěla jsem skočit z útesu, podřezat si žíly, spolykat prášky, zastřelit se, skočit pod auto... cokoliv, chtěla jsem být hlavně volná, odpoutaná od tohohle utrpení a hlavně být odpoutaná od něj.

Intenzita jeho stenů se stále zvyšovala a já věděla, že za chvíli už bude konec.

"Dost!" zakřičela jsem zoufale, když i druhou rukou chytl mé boky a začal přirážet proti němu, čímž do mě zajel ještě hlouběji a bolest se stala naprosto neúnosnou. Hned po mém výkřiku hrdelně zasténal a udělal se do kondomu, svalujíc se vedle mě. Ihned jsem se schoulila do klubíčka a zoufale se rozvzlykala. Poslední věc, kterou jsem byla schopná vnímat před tím, než jsem upadla do temnoty byla neutuchající bolest celého mého těla.

Hi Girls! :))

mám pro vás dobrou (teda pro mě moc ne) zprávu! - Jsem nemocná. :D Jestli se zeptáte, proč je pro vás dobrá tak z prostého důvodu. Když se jsem doma, tak mám konečně čas na psaní! :))

Taky vám chci moc poděkovat za 60 000 reads!!! Je to naprosto neskutečné, nikdy bych nevěřila, že si to přečtě tolik lidí! :'))

Vím, že tento díl byl krátky, ALE JESTLI TU BUDE DO 24:00 - 60+ VOTE A 8+ KOMENTÁŘŮ, TAK ZÍTRA PŘIDÁM NEW PART!! 

LOVE YOU

MyCatherine