Why did you do that ? HS / 13+

Půlnoční návštěva

Z mého klidného spaní mě vyrušilo otravné klepání, koukla jsem se na hodinky a byly tři hodiny ráno.

"Jestli nehoří, tak budu vraždit!" zamumlala jsem si, přece jenom už vím, jak se používá zbraň. Pomalu jsem došla, až dolů, kde jsem otevřela dveře, ale nikoho neviděla. Teprve potom jsem si všimla ležícího Harryho na zemi.

"Panebože!" vykřikla jsem, když jsem si všimla krve, ihned jsem se ho pokusila zvednout, ale jeho váha byla na mé tělo moc velká. Vzala jsem ho tedy za ruce a odtáhla ke gauči, na který jsem ho vlastně ani nevím, jak dala. Když ležel, tak jsem si konečně mohla prohlédnout zranění. Vyhrnula jsem mu tričko a tím odhalila část jeho modřiny, která se táhla snad přes celý podbřišek, rychle jsem mu sundala tričko, abych zjistila, jak moc je na tom špatně. Celé jeho břicho a část hrudníku byla jedna velká modřina, která nabírala všech odstínů červené a fialové. Snažila jsem se prohlédnout pečlivě jeho trup a naštěstí jsem žádné bodné zranění nenašla. Radši jsem mu ještě prohmatala žebra, abych si byla jistá, že nemá žádné zlomené. Běžela jsem hned pro deku, do které jsem ho zachumlala a teprve pak se přesunula na jeho zdevastovaný obličej.

Nejprve jsem prohlédla celou jeho hlavu, abych náhodou nepřehlédla nějaký šrám nebo něco co by mohla způsobit rána do hlavy, naštěstí na hlavě nic neměl a já odstranila všechny jeho kudrliny z tváře, abych mohla prozkoumat každý jeho detail, každou tržnou ranku a každou kapičku krve. Kousla jsem se do rtu a setřela si slzy, které mi celou dobu přetékaly přes víčka, tohle si nezasloužil, ani po tom, co mi udělal. Přinesla jsem si lékárničku a začala mu očišťovat tvář od krve, která mu tekla převážně z nosu. Potom jsem dala na vatičku trochu dezinfekce a vyčistila mu obočí, ret na dvou místech a taky nos, který měl ve středu roztrhlou kůži. Něco ho muselo silou majznout, ale k mému překvapení ho zlomený neměl, ale i tak jsem ho radši přelepila náplastí, stejně jako obočí.

Nakonec jsem se přesunula k rukám a nohám, hledajíc nějakou zlomeninu, nebo tržnou ránu, kromě natrhnuté kůže na každém z Harryho kloubů na rukách, zřejmě od toho, jak se bránil, jsem nic nenašla, ale i tak jsem mu ty klouby radši vydezinfikovala.

Sedla jsem si na gauč, pozorujíc ho a bojíc se zaspat, kdyby se mu náhodou něco stalo. Nevím, kde se ve mně vzal ten ochranářský pud, a proč jsem ho nenechala ležet na chodníku, před naším barákem. Ale ač jsem si to nechtěla přiznat, tak se mi ten kluk zaryl pod kůži, i přesto, co mi udělal, a já to vůbec nechápala. Vlastně jsem nechápala ani jeho, proč přišel zrovna ke mně pro pomoc? Možná věděl, že bych ho nikdy nenechala v mrazu před dveřmi. Možná…

……………………..

Probudila jsem se na bolest za mým krkem, která se ještě znásobila, když jsem zvedla hlavu a rozkoukala jsem se. Teprve, až ve chvíli, když mi můj pohled spočinul na kudrnáči jsem si uvědomila, že jsem asi usnula na gauči v dost nepřirozené poloze. Dneska žádná škola, řekla jsem si, když jsem se na něj koukla, bylo vidět, jak slabě oddechoval, tak jsem se alespoň nemusela bát, že umřel. Pomalu jsem se zvedla a šla jsem do kuchyně dělajíc si čaj pro mě i pro Harryho, protože jsem očekávala, že se každou chvíli probudí.

Sedla jsem si na parapet koukajíc na ranní Londýn a držíc v ruce horký hrnek čaje, který příjemně ohříval mé zmrzlé ruce. Můj pohled se přemístil na Harryho v tu chvíli, kdy jsem slyšela bolestné zaúpění. Jeho oči byly stále zavřené, ale já věděla, že je už vzhůru. Potichu jsem položila svůj hrníček na parapet, vydávajíc se k němu.

Harryho oči se s těží otevřely a on skenoval nechápavě místnost, dokud svým pohledem nezavadil o ten můj. Na celé jeho tváři byla vidět úleva a on si trochu povzdechl.

"Na, zapij to," řekla jsem mu a podávala mu dva prášky, jeden na hlavu a druhý na bolest. Pokoušel se zvednout, ale viděla jsem, že s tím má problémy kvůli břichu, a tak jsem si sedla vedle něj a podepřela ho, dávajíc mu prášky do pusy a potom jsem mu ještě podala čaj, aby je mohl zapít. Po celou tu dobu byli jeho oči pořád na mě. Pomohla jsem mu zase si lehnout a přikryla ho. Teď mě vážně nezajímalo, co mi kdy udělal, věděla jsem, že je na tom hodně špatně, ale záchranku jsem volat nemohla, bůh ví, v čem je namočený, a když to není žádné bodné zranění nebo rána do hlavy jsem schopná se o něj postarat.

"Co se stalo?" zeptala jsem se po chvilce. Nadechl se, aby něco mohl říct, ale potom znovu vydychl a svůj pohled zabořil na strop a zavřel oči.

"Jenom nevydařený kšeft." Jeho hlas zněl chraplavě a slabě.

"Kšeft s čím?" zeptala jsem se zoufale.

"Do toho ti nic není," vydal ze sebe klidně, oči stále zavřené.

"Takže do toho mi není nic? Ve dvě hodiny ráno se sem doplazíš celý pomlácený zvoníc na moje dveře a není mi do toho nic?" vydala jsem ze sebe překvapeně, ale v mém hlasu byl slyšet i hněv, který se dral na povrch.

"Přesně tak." Přikývl mi a já se naštvaně postavila.

"Takže mi není nic ani do tebe, až ti bude líp vypadni," vykřikla jsem na něj naštvaně. Jeho oči se v šoku otevřely a zabodly se do těch mých. Jen jsem na něj koukla a potom vydupala schody nahoru nechávajíc ho v obýváku samotného.

……………………………..

Ležela jsem na posteli s knížkou před sebou, ale já jsem nebyla schopná číst. Můj tok myšlenek směřoval jenom jedním směrem, a to k osobě, která právě seděla dole. S jak hroznými věcmi musel obchodovat, aby, když kšeft dopadl, tak špatně skončil takhle? Drogy? Zbraně? Bílé maso? Zhluboka jsem se nadechla a potom vydechla, opakujíc tento proces v zoufalé snaze se uklidnit.

Koukla jsem se na hodinky, byl čas večeře a já celý den nejedla, kvůli tomu, že jsem se bála, že ho potkám. Jenže moje břicho protestovalo a já musela jít dolů si připrat něco k jídlu.

Nedalo mi to, a musela jsem se kouknout do obýváku. Harry ležel ve stejné pozici a měl oči zavřené. Trochu jsem si oddechla a šla si udělat večeři, koukala jsem na svůj toust a na ingredience a rozhodla jsem se udělat dva i Harrymu.

"K čertu s dobročinností!" zamrmlala jsem si, když jsem pokládala dva tousty na stůl.

Harry se ani nehnul, a tak jsem mu k posteli připravila ještě skleničku džusu a prášky.

"Děkuju," zamrmlal za mnou Harry a já sebou polekaně trhla, koukla jsem se za sebe a můj pohled se střetl s tím jeho. Lehce se usmál, ale potom zasyčel, kvůli natrženému rtu. Jenom jsem přikývla a šla zase zpátky nahoru.

Hi Girls!

Vím, že tenhle díl jsem, už přidala dříve na blog, ale nějak jsem zapoměla na Wattpad! :O

Moc se omlouvám :/

Why did you do that? - http://onedirection-ff.blog.cz/rubrika/why-did-you-do-that

Please, no...- http://onedirection-ff.blog.cz/rubrika/please-no

PN Wattpad- http://www.wattpad.com/68280347-please-no

Slova, která nevyslovím- http://onedirection-ff.blog.cz/1409/slova-ktera-nevyslovim

K minulému dílu bylo neuvěřitelných 11 hvězdiček! :O

Moc vám všem děkuju za vaší podporu! :))