Why did you do that ? HS / 13+

I'll be good

Překvapeně jsem se otočila a střetla se tváří v tvář se Zaynem.

„Nic spolu nemáme." řeknu hned na svou obranu a on jen pobaveně zvedl obočí.

„Nic neříkám, jen mě překvapuje to, že i po tom všem jsi znovu s ním." pokrčil rameny.

„Nemám tak trochu na výběr, musím být teď u něj." promluvila jsem tiše a jeho pohled hned změkl.

„Ano vím, slyšel jsem o tom. Je mi to líto, ještě víc, když jsem si všiml, že jsi mi volala." řekl upřímně a já jen přikývla.

„Kde jsi byl?" zeptala jsem se ho po chvíli mlčení a on se jen trochu uchechtl.

„Byl jsem na záchytce." řekl a já se na něj překvapivě koukla.

„Na záchytce?!"

„Jo, ale nemusíš vyšilovat, trávím tam docela dost času." řekl jakoby nic a já se nad tím trochu zděsila.

„A proč jsi tam byl?" stále jsem se vyptávala a on se zamračil.

„Nějaký sráč mě naprášil, že prodávám drogy. Jen jsem měl štěstí, že jsem u sebe momentálně nic neměl, jinak by to asi neskončilo u jedné noci na záchytce... určitě to byl ten sráč Winston." znechuceně si odplivl a já jen vydechla a prohrábla si vlasy.

„Radši změníme téma, nebo ještě přede mnou vezmeš nohy na ramena." řekl pobaveně, když si všiml mého výrazu a já se jen lehce zasmála.

„Dobře, kam máš v plánu jít?" zeptala jsem se a on se jen zasmál.

„To je tajemství." řekl tajemně a rozešel se ke svému auto, hned jsem ho následovala. Otevřel mi dveře a já do nich s lehkým úsměvem nasedla.

„Doufám, že mě neodvezeš někam do lesa, kde mě odděláš." řekla jsem ze srandy a on se jen zasmál.

„Ne to se neboj." rozjel se směrem ven z města. Po deseti minutách, kdy jsme stále jeli dál a dál z centra jsem začínala být lehce nesvá, až dokud jsem neuviděla ceduli s nápisem – ÚTULEK.

„My jedeme do útulku?" zeptala jsem se překvapeně a on jenom přikývl, ale nic neřekl jen se lehce usmíval. Zastavili jsme před velkou branou Londýnského útulku a vyšli ven. Už z dálky ke mně doléhal štěkot psů a já stále nechápala, co tu vlastně děláme, jen jsem následovala Zayna, co vešel dovnitř.

„Už dlouho jsem hledal psa, až jsem včera narazil na stránky útulku a našel Jacka... Je to dvouletý pitbull, co už je tu asi rok. Našli ho u silnice, kde ležel vedle své matky, kterou přejelo auto. Je to sirota a bez jakékoliv rodiny... vlastně jako já." mluvil tiše a já pozorně naslouchala, protože to bylo vlastně to první, co mi o sobě řekl.

„Pan Malik?" oslovila nás, už na první pohled nepříjemná paní, s logem tohoto útulku na triku.

„Ano." přikývl jen.

„Pojďte, ukážu vám Jacka." řekla a potom nás zavedla k jedné ze zadních klecí, kde bylo několik psů, ale jenom jeden černo- bílý nádherný pitbul úplně na konci. Jako jeden z mála neštěkal, jen sedel a koukal z klece, teda alespoň, dokud nás neuviděl, jak se k němu blížíme. Hned vycenil své velké zuby a začal vrčet. Zastavila jsem se hned několik metrů, od klece toho psa, majíc z něj zdravý respekt, ale Zayn ne. Šel dál, až k té kleci, kde si klekl a usmál se.

„Je nádherný." řekl a potom vytáhl obojek i s vodítkem.

„Myslím, že byste si na něj měl vzít i náhubek." promluvila ta paní, ale on jen zavrtěl hlavou.