Why did you do that ? HS / 13+

Svoboda... - Tak proč se vrácet?

Probudila jsem se, když mi někdo na mou tvář položil něco studeného. Zaskučela jsem, chytajíc se za pytlík s ledem, jen matně jsem si vzpomínala na to, co se stalo po tom, co jsem dostala tu ránu od Liama. Cítila jsem jemný dotek na mé ruce a usmála se.

„Harry?“ promluvila jsem a můj hlas zněl chraplavěji, než kdy jindy a svoje oči jsem nechala nadále zavřené.

„Neboj se, jsi už v bezpečí.“ Promluvil někdo v mé blízkosti a já v tom hlase poznala Liama a hned otevřela oči. Po tom, co jsem si zvykla na ostré světlo, jsem svůj pohled přesměrovala na Liama, který se na mě lehce usmál.

„Kde je Harry?“ zeptala jsem se bojáclivě a bála se, jestli ho náhodou nenechal někde totálně domláceného nebo… mrtvého. Liamův úsměv povadl a on se na mě zkoumavě koukl.

„Někde v té uličce, už se ho nemusíš bát, věřím, že budeš už moct žít zase svůj starý život!“ usmál se na mě povzbudivě a já se zamračila a pomalu vstala. Chci vůbec začít nový život? Bez něj? Nevím jak…. ani proč, ale ten kluk se mi dostal hluboko pod kůži. Možná se mi líbí ta představa, že se o mě konečně někdo zajímá a já nejsem sama.

„Nechals ho tam!?“ trochu jsem zhysterčila a pomalu se zvedla, jdouc ke dveřím. Moje tempo bylo pomalé a moje hlava se stále motala, ale ta představa, že Harry leží někde na pokraji smrti v temné uličce mě doslova zabíjela zevnitř.

„No a co? Zasloužil si to, za to co ti udělal!“ zakřičel na mě Liam a chytl mě za ruku, pokoušejíc se mě zastavit.

„Možná ano, ale nemůžu ho tam jen tak nechat!“ vytrhnu svojí ruku z té jeho a pokračuju v cestě.

„Sakra, Katy! Chceš se vrátit k tomu tyranovi?“ zeptal se mě a určitě si myslel, že dělám největší chybu svého života, upřímně? Taky jsem si to myslela, měla bych pokoj, ale z důvodu, který mi nebyl známý jsem to tak nechtěla.

„A co když řeknu, že jo?“ otočím na něj a zeptám se ho na otázku, kterou jsem si kladla i já.

„Tak ti odpovím, že si se zbláznila!“ odpověděl mi hned a já byla ticho.

„Jo, asi jsem se zbláznila……“ zamumlám, ale stále chci jít k němu, každá minuta, kdy nevím co s ním je mě ubíjí.

„Tak tu zůstaň se mnou! Pomůžu ti na něj zapomenout.“ chytl mě za ruku, na kterou jsem se zadívala a potom jí odtáhla.

„Liame já… prostě se mi už nepleť do života.“ zamrmlám potichu a on se na mě překvapeně podíval, ale nekomentoval to.

„Sbohem.“ zamumlala jsem poslední rozloučení a otevřela dveře a rychle vyšla ven. Utíkala jsem do té uličky, kterou jsem si pamatovala a vnímala divné pohledy lidí. Naštěstí pro mě to nebylo daleko a já zanedlouho zaběhla do té uličky. Očima jsem skenovala každý kout, ale jediné na co jsem narazila, byl krvavý flek dole na zemi. Roztřesenýma rukama jsem šáhla na místo, kde byl ten krvavý flek a shodou okolností to bylo i místo, kde jsem si pamatovala, že Harry upadl a Liam ho tu mlátil.