Why did you do that ? HS / 13+

To už ne...

Ve škole naštěstí Liam nebyl, byla jsem za to ráda, nevím, jak bych se k němu měla chovat. Jediné, čím jsem si stoprocentně jistá je to, že s ním už nepromluvím. Byla jsem naivní, když jsem si mohla myslet,  že bych mohla mít nějaké přátelé.

,,Hej Hudsovová, kde máš toho svého kamarádíčka Liama?‘‘ zavolal na mě Trevor, když jsem byla před školou a pomalu ke mně šel.  Po celé škole se šířili pomluvy o tom, co se stalo Liamovi, jediný co věděli bylo to, že je v nemocnici a někdo ho totálně zřídil. Trevor najednou zastavil a koukal někam za mě, otočila jsem se a viděla Harryho, který šel směrem k nám.

,,Nějaký problém?‘‘ zeptal se a svojí ruku obmotal okolo mých boků, byla mi jeho blízkost nepříjemná, ale vím, že protestovat by nemělo cenu a rozhodně ne teď.

,,Ne, ne my.. my se jenom bavili‘‘ zakoktal se, ale já jsem se mu nedivila, kdo by se nebál kluka, který na něj mířil zbraní? Všichni……. I já. Vzhléhla jsem k Harrymu, který měl na tváři povýšenecký úsměv s náznakem pobavenosti.

,,To bych tobě a tý tvý partičce děvek taky radil‘‘ řekl Harry výhružně a já viděla, jak se Trevor napnul a kouknul se na mě pohledem ,Zítra seš mrtvá‘ .

,,Půjdeme?‘‘ zeptala jsem se ho, abych nemusela dále čelit Trevorovu pohledu. Harry jenom přikývl a hodil poslední vražedný pohled na Trevora a společně jsme vyrazili do jeho auta, které stálo kousek odtud.

,,Ty ani nevíš, co si s tím způsobil‘‘ promluvila jsem, když už jsme seděli v autě.

,,Co jsem způsobil?‘‘ zeptal se nechápavě a mezi jeho obočím se vytvořila taková malá vráska.

,,S tím Travorem, teď mě už vůbec nenechá na pokoji‘‘ povzdechla jsem si a koukala dál z okna. Harry mě chytil za bradu a tím mě donutil, abych mu koukala do očí.

,,Kdyby ti něco udělal řekneš mi to, že jo? A pravdu.‘‘ zeptal se mě a koukal mi do očí. Zavrtěla jsem hlavou na náznak, že ne.

,,Proč?‘‘ zamračil se na mě.

,,Protože se bojím‘‘ přiznala jsem se a on na mě nechápavě koukl.

,,Čeho?‘‘ měla bych mu to říct? Zhluboka jsem se nadechla.

,,Že by si ho zabil‘‘ přiznala jsem se a on nic neřekl. Mlčení znamená souhlas.

,,Když ti slíbím, že ho nezabiju?‘‘ zeptal se a já uvažovala, bylo by fajn, kdyby mě někdo alespoň trochu chránil, nerada dělám někomu fackovací panenku. Ale taky nechci, aby mě měli za vystrašené kuře, ale to stejně jsem. Kývla jsem hlavou, na znak souhlasu a on se usmál a pustil mojí bradu.

Harry vyjel z parkoviště školy a jel směrem někam do neznáma. Jeli jsme asi pět minut, když na nás, teda asi spíš na Harryho začal mávat nějaký černovlasý kluk s černou koženou bundou. Harry zavrčel a zastavil před ním. Ten kluk otevřel dveře od spolujezdce, kde jsem mimochodem seděla já a chtěl si sednout, ale když mě uviděl, tak na mě koukal.

,,Čus Harry, nerad ti to říkám, ale máme jistou práci‘‘  řekl a pořád koukal na mě.

,,My se neznáme, já jsem Zayn‘‘ řekl a podal mi ruku, nevypadal moc slušně, ale slušnost je slušnost. Podala jsem mu ruku.

,,Katy‘‘ řekla jsem a pořád se na něj mračila. Nepřipadal mi vůbec sympatický.

,,Fajn, odvezu jí domu a potom můžeme‘‘  řekl trochu nepřítomně Harry a Zayn si mezitím nastoupil dozadu. Byla jsem docela ráda, že mě nevyhodil z mého místečka.

…………………………………

Celý včerejšek jsem přemýšlela o tom, co vlastně Harry dělá. Na ten obrovský barák a drahé auto si určitě nevydělal pracováním v pizzerce! Plus ten Zayn, to určitě nebude moc milý kluk, nemluvě o té zbrani, kterou měl v opasku…. Stejně jako Harry. Jediný co můžu říct se 100% přesností je to, že by nebylo dobré si s nima zahrávat.

,,Hej Hudsonová, včera sis u mě něco nechala‘‘ zavolal Trevor a já se otočila za jeho hlasem. Hned jak jsem to udělala mi na tváři přistála jeho pěst. Narazila jsem na skříňky a Trevor mě na ně ještě víc natisk svou rukou, kterou mě chytl pod krkem.

,,Příště si rozmysli, jestli na mě bude ten tvůj přítelíček ponižovat!‘‘ zavrčel mi do tváře a já hlasitě polkla.

,,Jo a kdyby něco, tohle se nestalo‘‘ mrkl na mě, a aby ještě víc uspokojil svoje ego obřích velikostí, mi na rozloučenou ještě jednu natáhl.

Hned, když odešel jsem běžela na záchod, potřebovala jsem se kouknout, jak hrozně to vypadá. A měla jsem pravdu, měla jsem natrhnuté obočí a na krku se mi rýsovala modřina obrysu lidské ruky, jak tohle mám Harrymu asi zatajit? Nebo bych mu to měla říct? Z mého přemýšlení mě vyrušila uklízečka, která mi přišla oznámit, že to tady za chvilku zamyká. Utřela jsem si oči a šla ven ze školního pozemku a modlila se, aby tady nebyl Harry. To by dopadlo.

Naštěstí se moje modlitby vyplnily a on tady dneska skutečně nebyl. Nandala jsem si sluchátka a šla domů. Měla jsem skloněnou hlavu, šla jsem cestou, kudy stejně nikdo nechodil, takže je v podstatě jedno, jestli budu koukat na cestu, nebo ne. Přemýšlela jsem o jedné osobě, o Harrym.  V podstatě je pořád stejný, nechová se ke mně moc hezky, ale už mě nebije a taky mě nenutí do …. Ehm toho. Asi je to tím, že teď mi člověk z blízkého okolí ublížil už dost, ale nepřijde  mi, že zrovna on by byl ohleduplný člověk, zřejmě má svoje osobní důvody, které se mi zřejmě nechystá říct. Ale nestěžuju si, kdyby mě přestaň mlátit ještě i Trevor, moje tělo by bylo bez modřin a duše beze šrámu.

V proudu svých vlastních myšlenek jsem si ani nevšimla toho, že už jsem u domu. Otevřela jsem dveře a vešla do prázdného domu. Skočila jsem do kuchyně, kde jsem si udělala rychlý těstovinový salát a potom jsem šla hned do mého útočiště, kde jsem si zapnula televizi a jedla u toho.

Najednou si vedle mě na gauč někdo sedl a já s sebou polekaně trhla, byl to Harry.

,,Co tady děláš a jak ses sem dostal?‘‘ vychrlila jsem na něj a pořád ještě rozdýchávala ten šok.

,,Oknem‘‘ zasmál se mi a já se na to okno, které bylo dokořán otevřené,podívala… příště musím zavřít.

,,Co je to?‘‘ zeptal se Harry a sáhl mi na krk, zamračil se a koukal se mi těma rozzuřenýma očima přímo do těch mých.

,,Já toho idiota zabiju‘‘ vykřikl a vstal, šel směrem k oknu, přiskočila jsem k němu a chytla ho za ruku, to nesmí udělat!

,,Slíbil si mi něco!‘‘  přes fyzickou stránku to nešlo, nemohla jsem to zastavit. Zkusila jsem to jinak.

,,To je mi jedno, nikomu neposloužíš jako boxovací pytel‘‘ řekl a já se zasmála.

,,Jestli si nepamatuješ, pro tebe jsem taky jenom boxovací pytel‘‘ vykřikla jsem na něj a on se zastavil. A kouknul se na mě.

,,To, už ne‘‘ řekl a já se zarazila, Harry využil mojí nepozornosti a vytrhl jeho ruku z mého sevření a v tu ránu byl pryč.

Tak je tu po delší době další díll, ale na mojí obranu musím říct, že jsem byla mimo město a neměla jsem přístup k internetu :)

Taky jsem, jestli jste si všimli, upravila úvod k FF-ce. Je to část textu písničky od Lila Wayna a Bruna Marse - Mirror, je to úžasná píseň s hlubokým podtextem. :)

Pro další díl 3+ hvězdičky :)