Why did you do that ? HS / 13+

Střelnice

Seděla jsem v parku nechajíc podzimní vítr cuchat mé vlasy. Pozorovala jsem děti, hrající si na hřišti, je fajn být dítětem a nic a nikoho neřešit, povzdechla jsem si a koukla jsem se opět na hodinky, měl už deset minut zpoždění a mě došla trpělivost, a tak jsem se zvedla s jasným cílem jít domů, ale v tu chvíli jsem zahlédla vysokou postavu, která rychlým krokem šla směrem ke mně. Rukou si upravil neposedné kudrlinky, které mu spadaly do obličeje a trochu se pousmál.

"Promiň, že jdu pozdě, něco mě zdrželo," řekl a na tváři mu hrál malý nevinný úsměv, dneska má nějakou dobrou náladu.

"Jo, dobrý," řekla jsem s úsměvem, protože jeho dobrá nálada byla nakažlivá.

"Tak co jsi tak zásadního potřeboval?" zeptala jsem se ho.

"Chci ti ukázat jednu mojí zálibu," řekl a docela mě tím překvapil, poslední dobou mi přišlo, jako kdyby chtěl, abych si k němu našla nějakou cestu. Nechápala jsem to, nechápala jsem ho.

"Dobře?" zasměju se trochu nervózně, vzal mě za ruku, ale já s ní rychle cukla a přitáhla jsem si ji k tělu. Pořád mám problém si zvyknout na doteky, jak jeho tak i ostatních. Zjistila jsem, že mi dělá problém obejmout i vlastní mámu, Harry se lehce zamračil a potom naznačil rukou, abych šla za ním.

……………………..

Zastavili jsme před obrovskou budovou a já zvedla obočí.

"Střelnice?" zeptala jsem se ho a mírně se zamračila.

"Střelnice," potvrdil mi a šel ke vchodovým dveřím očekávajíc, že půjdu za ním, což jsem vlastně i udělala. Všude byly obrázky zbraní a já se rozhlížela, nebudu lhát trošku jsem se bála, co čekat od člověka, jako je Harry na střelnici? Uklidnila jsem se tím, že to je veřejné místo, a tak jsem šla za ním. Šel rozhodným krokem a přesně věděl kam a kdy odbočit, asi tu byl často.

Ocitli jsme se v místnosti, kde byli na jedné straně položené na stole zbraně a klapky na uši, naproti byl samotný plac na střílení. Cíl byl asi 50 metrů daleko a já se koukla na Harryho, který si už bleskově nabil zbraň.

"Tebe tu nechají samotného?" zeptala jsem se a trochu jsem od něj ustoupila, jenom přikývl.

"Zbraň sama o sobě není nebezpečná, i když se jí mnoho lidí bojí. Vraždící stroj z ní dělá člověk," řekl a střelil na cíl a trefil se přímo doprostřed. Zalapala jsem po dechu.

"Proto je nutno s ní zacházet zodpovědně a s úctou," řekl a prohlídl si ji, když si všiml mého výrazu, tak se zamračil.

"Katy, mě se nemusíš bát," řekl a zamračil se na mě. I kdybych se ho nechtěla bát, což nechci, tak prostě nemůžu pociťovat nic jiného, než strach a respekt. Harry odložil zbraň a šel směrem ke mně, sice už jsem se nebála tolik, ale pořád ve mně byl, ten pud sebezáchovy, který mi teď radil utéct, ale já nemohla. Došel až ke mně a chytl mě jemně za ruku, když se přesvědčil, že neucuknu, i když bych to nejradši udělala, tak mě opatrně dovedl k pultu se zbraněmi a vzal jednu. Moje tělo se napnulo a nebylo najednou schopné pobrat tolik kyslíku, který jsem potřebovala. Harry mi ji podal a já se na něj nechápavě podívala.

"Teď střílíš ty.," řekl a já hned zamumlala: "Ne."

"No tak, neboj se." Usmál se na mě povzbudivě a já opatrně obmotala svoje štíhlé prsty okolo zbraně, ale spouště jsem se nedokázala ani dotknout. Stoupl si za mě, ukazujíc mi pozici, ze které bych měla střílet, špatně se mi dýchalo a nepomáhal tomu ani fakt, že byl Harry tak blízko u mě.

"Takhle se odjistí zbraň," řekne a odjistí mi jI, moje ruce se začnou chvět a on ty své dá na ty mé.

"Potřebuješ pevný stisk, aby ti zbraň nevypadla z ruky," informoval mě a já jsem automaticky zpevnila celé tělo. Harryho ruce se najednou odtáhly a on zůstal za mnou sledujíc každý můj pohyb.

"Až si budeš jistá, tak pal," zašeptal u mého ucha a já se mírně otřásla a potom jsem se zhluboka nadechla a přemístila ukazováček na spoušť. Teď nebo nikdy. Řekla jsem si a v tu chvíli jsem vypálila, vlna energie se šířila od mých rukou směrem k zádům a já byla odhozená na Harryho, který se zasmál.

"Musíš se zpevnit celá." Zasmál se a svýma rukama mi nastavil tělo, dával si pozor, aby to byli jenom jemné dotyky. Znovu odjistil zbraň a tentokrát odstoupil dál. Pomalu jsem zvedla ruce na úroveň mých očí a přivřela jedno oko. Mířila jsem dohrudníku obrysu lidského těla, jako terče. Místností se ozval další ohlušující výstřel a já se konečně trefila, sice jenom na okraj papíru, ale trefila. Usmála jsem se a otočila se na Harryho, který se jenom zasmál a ukázal palec nahoru.

Tentokrát jsem si odjistila zbraň, už sama a zaujala výchozí pozici a zase mířila na hrudník, ale tentokrát jsem se netrefila vůbec a trochu vydechla. Cítila jsem jeho dech na zátylku a věděla, že teď bych vážně netrefila.

"Nohy víc rozkroč a víc se soustřeď na místo, kam chceš trefit," zašeptal a koukal se na mě z profilu, svůj pohled jsem přesunula na něj a zjistila jsem, že momentálně nepociťuju žádný strach, ta zbraň, ač jsem ji odsuzovala a nikoho bych nikdy nestřelila, mi dodávala sebedůvěru, protože vím, že kdyby si teď něco zkusil, tak mám alespoň něco, čím se bránit, jinak bych proti němu neměla sebemenší šanci.

Svůj pohled jsem zase přesměrovala na cíl a zhluboka dýchala, zvedajíc ruce a míříc tentokrát doprostřed hrudě. Zmáčkla jsem spoušť a zavřela oči, když jsem je otevřela, zjistila jsem, že jsem se trefila do pravého ramena.

"Je to docela sranda," přiznala jsem, ač trochu nerada nikdy jsem nevěřila, že by mě střelba mohla bavit, ale baví. Cítím se taková silnější, ne jenom bezmocná holčička, která se neumí o sebe postarat.

………………………………………………….

"Děkuju za novou zkušenost." Zasmála jsem se trochu a on na mě jenom koukal. Chtěl si mě přitáhnout blíž a políbit, ale já jsem uhnula, takže jeho rty dopadly na mou tvář. Dneska se mě už dotýkal dost, i když jenom aby mi ukázal správnou pozici na střílení. Každý jeho dotek pálil na kůži, jako kdyby mi každý jeho dotek vybavil všechnu tu bolest, kterou jsem zažila.

"Tak ahoj," řekla jsem, když jsem se vzpamatovala a odpoutala jsem se, pomalu vystupujíc z auta.

"Ahoj," řekl a potom odjel, možná se bál, že by ho mamka zatáhla na další trapnou večeři, kde by se ho ptala na nějaké otázky, které by mu určitě byly proti srsti. Musela jsem se trochu pousmát.

Doma, jako vždy nikdo nebyl, táta je doma jenom výjimečně, Sarah je někde venku, vlastně ani nevím, kdy naposledy spala doma. A mamka? Ta je na další služební cestě a vrátí se až v pondělí a jelikož je čtvrtek, tak mě čeká ještě několik úmorných dnů nic nedělání a nudění se.

Hi Girls! :)

Ani moc nevím, co k tomuto dílu připsat...

Asi jenom to, že je tady Harry totální slaďouš, ale chystám něco, co odstartuje v další dílu! :3

Nehorázně se na to těším! :3

Jinak, minulý díl jsme trhli rekord! 8 hvězdiček! :OO

Moc vám děkuju, všem! :)

Pro další díl 4+ hvězdiček :)

Love you

MyCatherine