Why did you do that ? HS / 13+

I cant

Ráno mě probudil otravný zvuk mého budíku. Zaskučela jsem a stále se zavřenýma očima jsem se natáhla na noční stolek k budíku, který bych momentálně nejraději hodila o zeď, a vypla ho. Líně jsem se protáhla, přičemž jsem rukou narazila do Harryho hrudníku. Otevřela jsem hned oči, abych zkontrolovala, že stále spí. Lehce jsem se pousmála, při pohledu na toho spícího anděla. Bylo až neuvěřitelné, jak dokázal vypadat nevině a zranitelně. Lehce jsem se usmála a pak jsem potichu vstala, abych ho nevzbudila a šla nejdříve do šatníku, kde jsem na sebe něco hodila. Přišla jsem k posteli, ještě před tím, než jsem se stavila i v koupelně a klekla si na postel vedle něj a lehce ho pohladila po tváři.

„Vstávej." řekla jsem lehce, ale s ním to skoro ani nehnulo. Lehce jsem se zasmála a pak se k němu nahnula a lehce ho kousla do nosu. Jen si něco zabrblal a hlavu schoval do polštáře.

„No tak, vstávej. Musím do školy a ty musíš domu." řekla jsem, na což se mi od něj dostalo jen nesouhlasného zavrtění hlavou. Protočím oči a nechám ho chvíli ještě spát a pak jdu do koupelny, kde provedu ranní hygienu a upravím se do nějaké normální podoby a pak vejdu zpátky do pokoje, kde ho uvidím, spokojeně chrupajíc na mé posteli, jen jsem si povzdychla. Vedle něj jsem dala papírek, že jsem šla do školy a vzala si věci a vydala se vstříc ven, Londýnskému sychravu.

......................................................

Uprostřed hodiny mi v tašce zavibroval mobil s novou zprávou. Zamračila jsem se a nahnula jsem se pro něj.

Buď ve 3 v parku - Z

Strohé, nezdlouhavé a jde rovnou k věci... prostě Zayn. Lehce jsem se nad tím pousmála a odpověděla mu.

Ok - K

Pak jsem jen hodila mobil zpátky do tašky a pomalu odpočítávala minuty do konce hodiny. Zayna jsem neviděla dost dlouho, něco přes týden a upřímně? Bodlo by mi si na chvíli povídat s někým normálním... tedy normálním, jak jen on dokáže být. Někdy zapomínám, že vlastně patří do té partičky s Harrym, nebo co to vlastně je. Je vážně hodný, ale jeho pistol, za opaskem první noc, co jsme se viděli v Harryho autě nikdy nezapomenu. Radši jsem zatřepala hlavou, vlastně jsem to ani nechtěla vědět... nechtěla jsem objevovat další temné kouty jejich života, stačili mi ty moje, co jsem sebou nosila.

Se zvoněním jsem vyšla ze třídy spolu s ostatními a pomalu šla k parku, byl to docela kousek a já měla stále dobrých 20 minut k dobru. Pomalu jsem šla, ve sluchátkách poslouchajíc nádherný hlas Lany Del Rey. Sedla jsem si na lavičku doprostřed parku a čekala jsem, už bez sluchátek, jestli ho uvidím. Celá se pomalu blížila, ale on pořád nikde nebyl. Najednou jsem si všimla černého pitbula, jak utíkal směrem ke mně a za ním Zayna s tím jeho typickým tajemným úsměvem.

„Ahoj." usmála jsem se na něj a on si mě přitáhl do objetí, kterým mě docela překvapil.

„Ahoj Kate." odvětil a pak mě pustil.

„Proč ses chtěl sejít?" zeptala jsem se a společně jsme se rozešli parkem.

„To už jako ani nemůžu napsat kámošce, že zajdeme ven?" zasmál se a jen pokrčil rameny.

„Jasně, že můžeš. Jen jsem si myslela, že něco potřebuješ nebo tak." odpověděla jsem.

„No... vlastně to je docela pravda. Budu ten tři dny mimo města a Jacka nemá kdo hlídat a dávat ho na hlídání do útulků taky nechci, takže jsem se chtěl zeptat, jestli by si ho nemohla pohlídat." zeptal se.