Why did you do that ? HS / 13+

"Uhm... je tu Harry?"

Seděla jsem na lavičce před školou, bylo teprve půl šesté, ale já nemohla spát, tak jsem se rozhodla, že zkrátka půjdu do školy, jak ironické, že? Ale bohužel, nikam jinam bych jít nemohla a doma zůstat nemůžu, sžírá mě to tam zaživa…. Jako kdyby se ty čtyři stěny měli okolo mě každou chvilkou přibližovat a rozmačkat mě za živa. Povzdechla jsem si a koukala se na spící ulice Londýna.

„Tebe bych tu nečekal.“ promluvil za mnou známý hlas, ale i tak jsem sebou polekaně cukla a hned se otočila.

„Zayne?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Ahoj.“ zasmál se a sedl si vedle mě, sledujíc mě.

„Co tu děláš?“ promluvil po chvíli a já jen pokrčila rameny.

„Čekám, až začne škola, nějak jsem prostě nemohla spát.“  řeknu ledabylně a kouknu se na něj.

„A co ty?“ zeptala jsem se, aby alespoň řeč nestála.

„Ale jenom taková věc na zařizování.“ zasměje se a máchne rukou, na spodku ruky jsem zahlédla krev. Zamračila jsem se a vzala jeho ruku do těch svých, hned mi jí vytrhl.

„To byla krev?“ zamračila jsem se a on hned znervózněl.

„Jo, ehm… nic to není, jen jsem se trochu řízl.“ promluvil a trochu se usmál. Trochu nedůvěřivě jsem si ho prohlédla, ale nic neříkala.

„Tak jo, budu muset jít, rád jsem si s tebou pokecal Katy, měj se.“ vstal a rychlým krokem odešel.

Co když ta krev nebyla jeho? Prolétla mi hned hlavou myšlenka a já se musela trochu zatřást. Čí by jinak byla? Zamračila jsem se a sledovala jeho vzdalující se záda.

……………………………………..

Rovnou ze školy jsem si to zamířila k Harrymu, šla jsem rozhodným krokem a byla jsem docela naštvaná. Nejdřív mi řekne, že už ho nebavím a potom tohle? Myslím, že, kdybych brzo nedostala nějakou rozumnou odpověď, tak moje hlava exploduje od tolika myšlenek. Vlastně ani nevím, co mu řeknu, jestli tam jen tak vtrhnu a vykřičím se na něj, nebo se ho zeptám prostě normálně? V tuhle chvíli mi to bylo jedno, jediné co chci je vysvětlení.

Stála jsem, už před jeho domem a odhodlaně jsem zmáčkla zvonek, hned jak jsem to udělala, tak jsem musela potlačit ten pocit, že musím zdrhnout a nebojácně stála, připravená čelit Harrymu, ale ten kdo otevřel rozhodně Harry nebyl.

Přede mnou  stál nějaký kluk, který měl ruku obmotanou okolo Shannonina krku.

„Potřebuješ něco?“ zeptal se ten kluk a obdaroval mi jeho úsměv, který mi víc, než milý přišel slizký.

„Asi se ztratila holčička.“ zasmál se v pozadí někdo a já právě litovala, že jsem vůbec přišla.

„Jo, já vlastně…“  chtěla jsem se z toho nějak vykroutit, ale přerušil mě hlas Zayna.

„Co tady děláte, vy zmrdi?“ zasměje se v pozadí, ale když si mě všimne, tak zůstane stát lehce překvapený.

Hned jsem si musela vzpomenout na to dnešní ráno, kdy přišel a měl krvavé ruce, nebudu lhát, když řeknu, že jsem nad tím dneska taky docela přemýšlela.

„Ahoj, uhm…. Je tu Harry?“ zeptám se lehce rozrušeně. Zayn chvilku zapřemýšlí, ale potom ukáže někam dovnitř do domu. Všichni ostatní na mě koukají a rozestoupí se, abych mohla projít. Beze slova jsem sklonila hlavu a rychle jsem okolo nich prošla. Vešla jsem do obýváku a hned se mi naskytl pohled na Harryho, který uprostřed místnosti kouřil cigaretu a s nohama na konferenčním stolku sledoval televizi. Hned co si mě všiml, tak zvedl obočí a já okamžitě znervózněla.