Why did you do that ? HS / 13+

Pain and Hate [Konec 1 řady]

(Pusťte si písničku na straně)

‚Je mi špatně, jdu domů – K‘ to bylo to jediné, co jsem mu poslala za zprávu, když jsem od něj měla asi už 7 zmeškaných hovorů. Hned na to jsem si vypla mobil a šla dál nočním Londýnem směrem k mému domů. Procházky mi nevadily, ale momentálně bych dala cokoliv za to, abych už mohla být doma a nemusela cestou přemýšlet o všem. – O tom, jak mě Harry sprostě využil i o tom, jaká jsem vlastně husa, ale vlastně si za to můžu sama. Měla jsem odejít, dokud mi k tomu dával příležitost, ale ne… já zůstala a teď jsem na to taky dost dobře doplatila. Zachumlala jsem se ještě víc do svého kabátu a šla co nejrychleji domu. Pořád jsem měla před očima to, co se stalo. Vsadím se, že teď jsou v některém z pokojů a dělají tam, bůh ví co. Nad tou představou se mi do očí vehnaly slzy a já si trochu úlevně oddychla, když už jsem v dálce zahlédla svůj dům. Rychle jsem vběhla do domu, zavřela všechny okna a dveře zamkla na dva zámky, věděla jsem, že přijde, ale nebyla jsem na to vůbec připravená.

Vynervovaně jsem si sedla na postel a dala si hlavu do dlaní a měla pevně zavřené oči. Rukama jsem si zajela do vlasů a pevně za ně potáhla, jako kdyby snad mohla ta fyzická bolest přemoct tu psychickou, ale to bylo nemožné. Ta pálivá bolest v mém hrudníku byla nesnesitelná, jako kdyby mě každým okamžikem, každým nádechem, kdy nejsem s ním a vím, že už nikdy nebudu, sžírala zaživa. Nechápu, jak jsem mohla být tak blbá a skočit mu na ty jeho hry. Zapomněla jsem snad na ty hrozné začátky? Na to ponižování? Bití? Znásilňování? – Ne nezapomněla, ale byla jsem tak bláhová a naivní, že jsem si už vážně začínala myslet, že by to se mnou mohl myslet vážně změnit. Já vím, zní to naivně, bohužel já si to uvědomila, až teď.

Z mého přemýšlení mě vyrušilo agresivní bušení na mé okno a já věděla, že je tady. Zhluboka jsem se nadechla, utřela jsem si slzy a nahodila kamenný výraz, nebudu mu ukazovat to, jak moc mě zlomil. Už s ním odmítám dál hrát ty jeho hry.

Pomalu jsem šla k oknu a každým krokem viděla jeho momentálně naštvanou tvář, která mi bude chtě, nechtě chybět. Natáhla jsem svou ruku k páčce okna a otevřela ho.

„Ty ani zkurveně nevíš, jak moc jsem se bál, že se ti něco stalo.“ řekl hned naštvaně a vpálil do mého pokoje, jako neřízená střela. Musela jsem se uchechtnout, jako kdyby jemu někdy záleželo na tom, jestli jsem v pohodě nebo ne.

„Přijde ti něco vtipného?“ zeptá se naštvaně, začne ke mně rychle jít a natiskne mě na zeď, přičemž mi chytne obě ruce za zápěstí, skloním hlavu a zavřu oči, když si přestavím, že těmi rukama, kterýma mě teď drží, se dotýkal jí a rty, kterými teď na mě křičí, líbal jí. Snažila jsem se udržet slzy na uzdě, ale moje tělo, jako kdyby se rozhodlo mě neposlouchat a já cítila, jak se mi na tvářích začínají tvořit malé potůčky od slz.

„Ty brečíš?“ promluvil po chvíli docela překvapeně, jednou rukou mě pustil a chytl mi bradu, aby mi zvedl obličej, ale já nechtěla, aby se mě už kdy dotkl, proto jsem uhnula hlavou a vytrhla mu ruku z té jeho.

„Co se stalo?“ zeptá se trochu znepokojeně a ignoruje mé protesty a jde ke mně blíž.

„Odejdi.“ řekla jsem potichu a cítila, jak se můj hlas třásl, bála jsem se. Když to vše byla jen hra, až ho prokouknu, zase mi ublíží? Zbije mě? – Vlastně bych se tomu ani nebránila, stejně už mi ublížil dost.

„Cože?“ vypadál dost překvapeně

„Prostě vypadni!“ rozkřičím se na něj, když už mi dojdou nervy a silou ho od sebe odstrčím. Už je mi jedno, jestli něco udělá, je mi to fuk, jediný co chci je to, aby už vypadl z mého domu a já ho už v životě nemusela vidět! Na jeho tváři se mihne pochopení a následná lítost, kterou já, kvůli návalu vzteku vůbec nevnímám.

„Katy já- já…“ nedokončí to, protože ho přeruším.

„Vypadni odsud, ty hajzle!“ zakřičím a strčím do něj znova, snažíc si tak vybít svůj vztek.

„Není to tak, jak to vypadá.“ řekl snad tu nejvíc ubohou věc, kterou mohl a já se začala smát, takovým tím zoufalým stylem.

„Prostě odsud vypadni! Najdi si někoho jiného na tahle tvoje blbé hry, protože víš co? Já končím! Už mě to nebaví, tak mi udělej sakra laskavost a vypadni!“ křičím na něj, jako smyslů zbavená a stále do něj strkám při každém slově, které zvýrazním. On mě chytl za ruku a potom se začal hrdelně smát.

„Wow… přišla si na to docela brzo zlato.“ vykolejeně jsem se na něj koukala, zatím co on se na mě viditelně dobře bavil. Tímhle zabil i to poslední ve mně, co věřilo, že by to třeba nemusela být pravda. Byla jsem ticho a jediné na co jsem se zmohla, bylo se mu nevěřícně koukat do očí. Po chvilce se ke mně naklonil tak, že jsme od sebe byli několik centimetrů. Ovanul mě nechutný pach alkoholu a cigaret.

„Vážně sis myslela, že bych mrhal čas s někým takovým jen tak.“ zvedl pobaveně obočí a já cítila, jak mi srdce vynechalo jeden úder a moje plíce najednou nemohli normálně fungovat. I přes to, že jsem ho viděla totálně rozmazaně, mi neunikl ten jeho ledový pohled bez emocí. Zavřu oči a cítím, jak moje tělo zaplavuje vztek a dřív, než jsem si stihla cokoliv uvědomit, tak se moje ruce střetla s jeho tváří v rychlosti, kterou jsem snad ještě nikdy nevyvinula.

„Vypadni.“ zavrčím naštvaně a v tu chvíli se setkají moje vyděšené oči s těmi jeho naprosto rozzuřenými.

„Zkurvená děvko.“ zavrčel, v tu chvíli jsem cítila, jak jeho ruka narazila bolestivě do mého břicha a já zalapala po dechu. Moje nohy neunesly mou váhu a já se sesunula podél zdi, snažíc se rozdýchat tu ostrou bolest, která mi jde z břicha do celého těla. Měla jsem oči pevně stisklé k sobě a už jsem ani nevnímala slzy, které mi máčely moje kolena, na kterých jsem měla položenou hlavu. Očekávala jsem víc ran, ale když jsem po chvíli otevřela oči a pomalu zvedla hlavu, zjistila jsem, že v pokoji ani nikdo není. Unaveně jsem nechala své tělo, aby se svalilo na zem, snažíc se o alespoň částečné ulevení od té bolesti. Měla jsem otevřené oči a bolestně vzpomínala na vše. Všechny ty pocity, které jsem k němu kdy cítila vymizely a jediné co mi po něm zůstalo byla bolest a nenávist.

Hi Girls!

jsem si jistá, že mě za tuhle část ukamenujete, ale říkala jsem si, že je načase tu povídku trochu rozjet, ne? :3 :)

Jinak strašně děkuju za komentáře k minulému dílu, bylo jich opravdu 5, takže teď splním i svou část. - Doufám, že jste byli s první řadou spokojeni, ale nebojte na druhé se, už pracuje.

TOHLE NEBYL KONEC, TOHLE JE TEPRVE ZAČÁTEK!

Úvod i s trailerem přidám asi v pátek, do té doby se mějte a chci jen říct, že to bude stále tady. :)

Chci vám strašně moc poděkovat všem, kteří si třeba 'jen' přečetli mou povídku. Tohle je moje první povídka a já jsem neskutečně šťastná, že už na ní mám skoro 20 000 přečtení, 1 400 hvězdiček a 150 komentářů! Ani nevíte, jak moc to pro mě znamená! :')) -  Když jsem začínala psát, tak jsem ani s takovým úspěchem nepočítala! :')) Je to pro mě, jako splněný sen a já vám s radostí oznamuju, že teď budu psát ještě víc, až už to bude WDYDT, PN nebo TRC! :))

LOVE YOU!

MyCatherine

CHTĚLA BYCH VÁS POPROSIT, ABY KAŽDÝ, KDO CHCE/NECHCE DALŠÍ ŘADU, TAK AŤ NAPÍŠE DO KOMENTÁŘE, CHCI VĚDĚT, JESTLI TO MÁ VŮBEC SMYSL! :)