Why did you do that ? HS / 13+

Merry Christmas

Vydechla jsem a uhnula pohledem od unavené dívky s tmavými kruhy pod očima, která na mě koukala ze zrcadla. Radši jsem si svázala vlasy do ledabylého culíku, vzala si svou bundu a jen s peněženkou v kapse vyrazila do obchodu. Zayn byl zrovna pryč a já se v jeho obrovském domě zkrátka nudila. Přivázala jsem Jacka na vodítko a pak i spolu s ním vyrazila směrem přes park do obchodu.

Znáte ten pocit, jako byste nikdy nebyli sami? Já ano. A to teď nemyslím jen Zayna, který se mnou trávil snad všechen svůj volný čas, tedy pokud zrovna neměl přes odpoledne nějakou práci. Momentálně, ale myslím opravdu sama. I na hloupé cestě do obchodu, jsem se necítila sama. Ne sama osamělá, ale že jsem zkrátka nikdy nebyla jen já. Všude jsem měla pocit, jako by se mnou někdo byl... někdo šel. Věděla jsem, že jsem jen paranoidní, ale já... nemohla jsem si pomoc.

V Londýně bylo dnes poměrně teplo, i když bylo několik dní před Vánoci. Trochu jsem se pousmála. Mamka konečně přijede ze své služební cesty, sedneme si spolu i se Sarah ke stolu a budeme, alespoň pro jeden večer jedna velká šťastná rodina. K tomu přeci vánoce jsou ne? Abychom se pro jeden večer tvářili, že je vše úžasné. Ale i tak pochybuji, že se můj otec objeví.

„Hej Kate." zvolal na mě hlas, který už jsem neslyšela tak strašně dlouho a já překvapeně vydechla a otočila se na Liama, který šel ke mně s úsměvem od ucha k uchu.

„Páni, jak dlouho je to? Víc, jak půl roku. Jak se ti žije?" zeptal se a potom mě zabalil do objetí. Jo půl roku od toho, co chtěl udělat to samé, jako Harry. Trochu jsem se odtáhla a vzhlédla k němu.

„Já... ahoj?" řekla jsem stále trochu vykolejená a on se jen zasmál. Tohle byl ten kluk, kterého jsem si pamatovala, dokud se nenapil. Já... byla jsem asi i ráda, že ho vidím.

„Jo, máš nového psa?" usmál se a koukl na Jacka, který poslušně seděl u mé nohy.

„Ne, vlastně. To je kamaráda." řeknu jen stroze.

„Jo jasně, toho jak se jmenuje Harry?" zeptal se a já sebou lehce cukla a jen zavrtěla hlavou. Bylo nepříjemné se bavit o něm, ještě když jsem se přes to ani z části nepřenesla. Byl pro mě všude, nenáviděla jsem se za to, že já sama sebe tímhle mučím, i když vím, že on mi za to nestojí. Proto jsem byla ráda, že Zayn se tomuhle tématu okruhem vyhýbal.

„Ne já... je kamaráda Zayna." zamluvím to hned, aby nešlo téma směrem k němu.

„A co on? Stále jste spolu? Musím říct, že ten chlap má ránu." zasmál se a já jen přerývaně vydechla. Byla jsem tak slabá a bezmocná nicka.

„Ne." zamumlám jen slabým hlasem a on se pousmál zvláštním způsobem „Hele, já... už budu muset jít." našla jsem si výmluvu, protože mi tahle konverzace začínala být značně nepříjemná.

„Jo jasně, tak já ti někdy pak napíšu. Mohli bychom zajít ven, ne?" zeptal se a já jen, abych už mohla jít, přikývla.

„Ahoj." řekla jsem a potom jsem se otočila na odchod a rychle šla k obchodu, kde jsem před ním přivázala Jacka. Nakoupila pár nejnutnějších věcí, a potom vyšla ven s velkou taškou. Odvázala jsem Jacka a šli jsme pomalu k Zaynovi, tentokrát jsem to nebrala přes park. Šla jsem pomalu, nechtělo se mi moc být znovu zavřená doma, ale po dnešním ne moc příjemném překvapení s Liamem, jsem už nic nechtěla riskovat.

Zkrátka jsem dorazila do domu, kde jsem slyšela, jak tam panuje horlivá konverzace. Pustila jsem Jacka z vodítka a sundala si boty s bundou a šla také se kouknout do obýváku. Byla jsem ráda, že jsem neslyšela Harryho hlas, ale i tak jsem se trochu bála, že tam je také. Naštěstí v obýváku sedělo asi pět chlapů i se Zaynem.

„Uhm... ahoj?" promluvila jsem trochu nervózněji, když všechny pohledy spadly na mě. Oni mě také pozdravili, ale nejvíc mě zaujal jeden z nich. Měl světle hnědé vlasy vyčesané nahoru, lehké strniště na tváři, ale hlavně měl jasně modré oči, které jsem měla pocit, že už jsem někde viděla. Věděla jsem, že už jsem je někde viděla, ale kde?

„Kate mohl bych tě poprosit, aby si šla do pokoje pro hosty?" řekl Zayn zvláštním tonem hlasu, který jsem u něj ještě neslyšela. Jen jsem přikývla a s posledním pohledem na modroočka jsem šla do pokoje, kde jsem za sebou zavřela dveře.

Sice jsem nevěděla, co tam řeší, ale podle toho, jak a co řekl Zayn bych typovala, že je to něco, co asi ani nechci vědět. Byla jsem do teď trochu nesvá z toho, jak mi to řekl. Byl to, mě nechvalně známí, hlas bez jediné emoce. Udělala jsem snad něco?

.....................................

Seděla jsem na parapetě okna a vyhlížela netrpělivě auto mamky, která měla přijet každou chvíli. Bylo sice jen odpoledne, ale já se Sarah už jsme navařili večeři, dodělali poslední přípravy a teď se čekalo jen na to, až přijede moje mamka, kterou jsem neviděla asi už měsíc a půl. Byla jsem nadšená, možná ještě víc z faktu, že otec nepřijede. Vím, že bych ho tu měla chtít, přece jen je to můj táta, ale on bude i tak radši na Barbarossu, kde bude celý večer v přítomnosti poddajných žen.

Z mého přemýšlení mě vytrhl modrý passat, který přijel na příjezdovou cestu. Hned jsem seběhla dolu schody a hned, jak mamka otevřela dveře, tak jsem jí objala. Vlastně nepotřebovala jsem teď nic víc, než její pevné objetí.

„Ahoj Katie." řekla trochu překvapeně se zasmáním a objala mě taky, nechávajíc všechny tašky na zemi. Zavřela jsem pevně oči, abych zabránila slzám, které chtěli zoufale na povrch. Cítila jsem se, jako kdyby teprve teď na mě dolehla celá ta věc s Harrym.

„Ahoj mami." vydechla jsem a rozmrkala rychle slzy, než jsem se odtáhla a usmála jsem se a vzala jsem některé z jejich kufrů a odnesla jsem jí je do ložnice, zatím, co jsem slyšela, jak se s ní přivítala i Sarah.

Potom jsme si sedli do obýváku a povídali si, jako za starých časů. Probírali jsme snad všechno a já se cítila na chvíli zase, že můžu volně dýchat. Jenže čas se pomalu krátil a já potom šla si dát sprchu, vyfénovala jsem si vlasy a oblékla si tmavě modré elegantnější šaty, když jsem šla do mého pokoje z koupelny, tak jsem si všimla mého mobilu. Chvíli jsem ho sledovala a nakonec k němu přišla a vzala ho do ruky, hledajíc jeden jediný kontakt – Harry. Chvíli jsem ho váhavě sledovala a vzpomněla si na to, jak měl slzy v očích, když odcházel. Stále jsem vlastě nevěděla, jestli je tak dobrý herec, nebo jestli mu to bylo vážně líto. Měla jsem v hlavě zmatek, ale i po tom všem co udělal, jsem měla nutkání mu, alespoň popřát o Vánoce. Sedla jsem si na postel a klikla na zprávy, které byly momentálně prázdné, kvůli tomu, že jsem si je měla nutkání stále číst. Proč jen mě dělá tak slabou?

Veselé Vánoce Harry –  K

Klikla jsem na tlačítko odeslat a potom se zavřela pevně oči. Nevěděla jsem, jestli jsem mu měla tohle ohrané přání vůbec posílat, ale... lepší něco než nic. Po tom, co jsem otevřela oči, tak jsem asi pět minut hypnotizovala displej mobilu, přemýšlejíc, jestli napíše taky, nebo se na mě zkrátka vykašle.

„Kate! Pojď už je večeře na stole!" zavolala mě Sarah a já s posledním pohledem na můj mobil ho pohodila na postel a šla dolů. Jo, byl to špatný nápad.

Hi girls!
tak jsem tu znovu s dalším dílem, upřímně doufám, že se Vám tenhle díl bude líbit a ten, kdo v dílech postrádá Harryho, tak se nebojte, už brzy tu zase bude :)

Taky s lítostí musím oznámit, že už pomalu tato serie končí, ale poté se budu věnovat Please, no... :)

Love you
MyCatherine