Why did you do that ? HS / 13+

Dokázal by mě zabít?

Po celou cestu mě Harry poučoval o tom, jak se mám chovat, co naopak nesmím dělat. Ani nevíte, jak moc jsem byla ráda, když už jsme dojeli do cíle a já, už nemusela poslouchat ty jeho namachrovaný řečičky.

,,Pamatuješ, co jsem ti říkal?‘‘ zašeptal mi hrozivě do ucha a já se pod náporem jeho hlasu nepatrně přikrčila. Zasmál se, zřejmě spokojený se svou prací. Svou rukou mě vzal okolo mých boků a šel se mnou vstříc tomu obrovskému domu.

Uvnitř jsem nikoho neznala, ale jak to vypadalo Harry znal snad všechny. Choval se ke mně překvapivě hezky, smál se na mě a dával mi pusy do vlasů. Byla jsem z toho docela vykolejená, přece jen, takhle se nikdy nechoval a byla to příjemná změna, ale věděla jsem, že to není pravda…..

Party se, už rozjela, když odešli všichni starší třiceti. Na Harrym byla vidět úleva, možná proto, že už si nemusel hrát na zamilovaného hodného kloučka, ještě k tomu mu to vůbec nesedělo… sama jsem věděla, jaký je a věřte, že jeho jediný cit je zloba.

Byla jsem dost zažraná do svých myšlenek, a tak jsem jen stroze odpovídala na Harryho otázky.

,,Harry‘‘ zavolal někdo a my se odtočili. Běžela k nám nějaká černovlasá holka v černých uplých šatech

,,Shannon‘‘ řekl Harry přívětivým hlasem a roztáhl ruce, přičemž mě dost nepěkně odstrčil. Ta takzvaná Shannon k němu doběhla a hned se strhla válka jejich jazyků. Radši jsem odvrátila

,,Katy to je Shannon, Shannon to je Katy, moje nová‘‘ řekl a já zatnula zuby. Nová? Kolik holek ještě takhle trápil?!

,,Zase nová? Harry nemusíš nikoho unášet! Vždyť víš, že jsem ti plně k dispozici!‘‘  řekla mírně naštvaně a rukama dál zkoumala jeho tělo.

,,Jako v té uličce‘‘  zasmála se spiklenecky. To byla ona! To ona mu v té uličce …… ehm? Přisáhla se zpátky na jeho rty a její ruka sjela po jeho břichu, až nebezpečně dolu.

Zkřivila jsem obličej nechutí a šla si radši sednout k baru, kde jsem si objednala kolu.

,,Ahoj‘‘ přišel ke mně nějaký blonďáček

,,Ahoj‘‘ odpověděla jsem prostě

,,Jsem Niall‘‘ usmál se na mě a podal mi svou ruku, do které jsem opatrně vložila tu svou.

,,Katy‘‘ řekla jsem a oplatila mu úsměv

,,Co tady děláš? Nevypadáš zrovna, jak party girl‘‘ zasmál se a ukázal mou skleničku koly. Musela jsem se taky zasmát.

,,Máš pravdu, to nejsem…. Party mě nudí‘‘ uznala jsem a hraně si povzdechla

,,Tak mi dovol ti tento večer zpříjemnit, smím prosit?‘‘ zvedl se a nabídl mi svou ruku

,,Proč ne?‘‘  přijmula jsem jeho ruku a spolu jsme šli doprostřed parketu

Objala jsem ho okolo ramen a on mě vzal za boky.

Začali hrát Christina Perri A Thousand Years. Niall se ke mně ještě víc přitiskl a naše tváře byly nebezpečně blízko. Svůj pohled jsem přesunula na jeho rty. Z mého tranzu mě dostala ruka, která mě hrubě přitiskla na něčí hruď

,,Nesahej na ní‘‘ zavrčel ten někdo a já poznala, že je to Harry, přestala jsem se vzpírat a zkameněla jsem. Pamatuju si, jak vyváděl, kvůli mému KAMARÁDU Liamovy a teď? Viděl, že jsme se skoro líbali!

,,Našel jsem jí jak sedí u baru SAMA, můžeš být rád, že jsem jí, alespoň zabavil!‘‘ obhájil se Niall, což Harryho vytočilo snad ještě víc.

,,To mě nezajímá! Šaháš na můj majetek‘‘ zakřičel a já se od něj pokusila odtáhnout, ale on mě nenechal

,,Jak koukám, tak KATY s tebou nechce být‘‘ vyjel na něj a dal důraz na mé jméno, aby  dal najevo, že nesouhlasí s jeho oslovením. Lehce jsem se pousmála.

,,Být tebou, tak se klidím‘‘ Hatty mě od sebe odstrčil, protože si všiml toho úsměvu.

,,Nebo co?‘‘ Zeptal se Niall nebojácně

Na Harryho tváři se objevil vyzívavý úsměv a vytáhl zbraň, kterou namířil na Nialla

,,Poslední slova‘‘ zeptal se a jeho prst se přemístil na spoušť. Bez rozmyšlení jsem mu strčila do ruky ve chvíli, kdy vystřelil. Trefil strop a já si úlevně vydechla….

 Nemohla jsem připustit, aby kvůli mně zemřel člověk! Koukla jsem se na Nialla, respektive na místo, kde stál. Vzal to jako šanci na útěk a tím si zachránil život. Můj pohled jsem namířila na Harryho, který mě přímo zabíjel očima. Zvedl zbraň na úroveň mých očí, přerývaně jsem se nadechla a zavřela oči. Byla jsem připravená položit život za roztomilého blonďáčka, který za nic nemohl.

Výstřel nepřicházel, a když jsem otevřela oči, viděla jsem všude zmatek. Lidé pobíhali a snažili se co nejrychleji dostat k východu, ale Harry tady nikdy nebyl. Vypařil se rychleji, než moje chvilková odvaha, obětovat svůj život za ten Niallův…. Dokázal by mě Harry zabít?

Nenapadlo mě nic jiného, než se připojit k davu a rychle pospíchat na čerství vzduch, kde si promyslím co a jak….

Po necelých pěti minutách jsem se konečně dostala ven z toho hnusného klubu. Dav se pomalu začal rozpouštět většina šla domů a kdo ne, tak se vrátil do toho klubu. Jenom já jsem seděla na lavičce a koukala jsem do blba. Harry byl v nedohlednu a já vůbec nevěděla, kde jsem a jak se mám dostat domů… v nejhorším případě k Harrymu domu. Vypadalo to, že budu muset spát na lavičce.

,,Nastup si‘‘ řekl Harry tím jeho ledovým hlasem, bez emocí. Neměla jsem důvod odporovat, dobře měla jsem jich docela dost, ale představa, že budu muset spát na lavičce se mi nijak nezamlouvala.

Nasedla jsem do auta a on hned se skřípáním brzd vyjel. Cesta byla tichá a jediné co bylo slyšet byl Harryho nepravidelný dech.

Vyrazili jsme před jeho dům a vystoupili. Harry nehledě na mě vypálil jako neřízená střela do domu. Nechal pootevřené dveře. Rozhlédla jsem se po liduprázdné uličce, měla jsem perfektní šanci na útěk. S povzdechem jsem vyrazila k jeho domu. Na co by byl útěk? Stejně by mě našel  a myslím, že po dnešku je vytočený, už dost. Plus k tomu připočteme mojí mamku a její otázky typu

Co tady děláš tak pozdě? Nemělas být s Harrym? Odvezl tě domu? Pohádali jste se? Rozešli jste se? Co se stalo?

To mi za to fakt nestojí!

V domě bylo ticho, zavřela jsem dveře a pomalu jsem šla do obýváku, kde ,Překvapivě‘ nikdo nebyl.

,,Hmmm bezva‘‘ zabručela jsem a sedla jsem si na pohovku, mohla jsem jít nahoru k Harrymu, ale myslím, že by se mi to nevyplatilo!

Lehla jsem si na pohovku a po chvilce přemýšlení o nesmrtelnosti brouka a taky o Harrym, jak vám jeden člověk může změnit svět z hrozného na nesnesitelného jsem usla.

Ahojte!

Tak je tady jeden díl po fakt dlouhý době :/ Moc se vám omlouvám, ale já dostala dvě úžasný knížky (Hvězdy nám nepřály – John Green a Láska bez scénáře – Tina Reber… obě doporučuju :3), a tak jsem si četla a na psaní nějak nezbyl čas :/

Budu se snažit přidávat zase pravidelně a to každou neděli :)

Komentujte, hvězdičkujte a …….. asi už nic, mno nefadííí

PS: MOJE KOREKTORKA NEMÁ MOBIL, TAKŽE SE OMLOUVÁM ZA CHYBY! Děkuji za pochopení :)

Love you!

Katy