Why did you do that ? HS / 13+

Psychicky na dně...

Celou noc jsem se pořádně nevyspala, byla tady strašná zima a já se jen v krátkých šatech doslova klepala, jak ratlík.

,,Vstávej!‘‘ zařval na mě Harry a jedním prudkým trhnutím  mě schodil z pohovky.  Moje hlava a záda se střetly s tvrdou zemí a já bolestně zaúpěla.

,,Tak poslouchej, ty malá kurvo, si jenom moje a vůbec se mi nelíbí, že si flirtovala s nějakým idiotem a to, že si ho zachránila? O tom radši nemluvím. Jestli sis chtěla zašoustat, tak si měla přijít za mnou!‘‘ Vytáhl mě za vlasy do výšky jeho očí. Stoupla jsem si na špičky, abych se pokusila zmírnit tu ostrou bolest, zvyšující se  každým Harryho trhnutím.

,,Rozumíš mi?‘‘ zavrčel mi do tváře a já s obtížemi přikývla, což jsem neměla dělat. Měla jsem pocit, že mi vytrhal všechny vlasy.

,,Bezva‘‘ zachechtal se a odstrčil mě směrem ke schodům. Kdyby nebylo masivní skříně stojící vedle otevřených dveří, zřejmě bych se neudržela na nohách.

,,Běž se vysprchovat, smrdíš jako skunk‘‘ odfrkl si a zkroutil znechuceně tvář. Milé………

Otočila jsem se a vyšla schody nahoru a zamířila do koupelny, když jsem procházela okolo Harryho pokoje, tak jsem ještě zrychlila a pokoušela jsem se pravidelně dýchat.

Horké kapičky vody narážely do mé zmrzlé kůže a moje ztuhlé svaly se pomalu uvolňovaly. Užívala jsem si pocitu dočasné svobody a vědomí, že Harry je teď pryč a nemůže mi zatím ublížit. Bylo fajn se uvolnit a na chvilku zapomenout, ale vypnutím sprchy přišel ten známý hořký dopad do reality…… Mohla jsem zase zapnout vodu, ale to bych jenom oddalovala nevyhnutelné, a na co to? Stejně se tam budu muset vrátit a čelit tomu bastardovi, který mi ničí život a vzal mi mojí jistotu života a vnitřní klid.

S poraženeckým povzdechem jsem otevřela dveře. Na umyvadle bylo ležérně pohozené Harryho triko, spodní prádlo a myslím, že jsem zahlédla i nějaké krátké šortky, které rozhodně nebyly Harryho.

Otřásla jsem se na představou, že tu Harry byl a moje nahé tělo oddělovalo od Harryho pohledu jen  zamlžené tenké dveře.

Neochotně jsem si to na sebe navlékla a potom si ještě upravila vlasy, které vypadaly  jako po výbuchu atomovky.

Sešla jsem dolů a sedla jsem si na  protější stranu gauče, snažila jsem se nedělat žádné prudké pohyby, abych ho nevyprovokovala. Teď když o tom přemýšlím, tak to byla blbost, Harry mě určitě i tak zaregistroval a i když nedal nic najevo, určitě mu to přišlo vtipné.

,,Kdy mě vezmeš domů?‘‘ zeptala jsem se do úmorného ticha, které mě naprosto deprimovalo. Jeho oči našly ty mé a perverzně se usmál, až se mi naježily chloupky a svoje tělo jsem odklonila ještě víc.

,,Až večer………společnost se hodí‘‘ odpověděl mi stručně a já se nepatrně pousmála, že by přece měl někde duši  toužící po lidském kontaktu? Z přemýšlení mě vyrušil můj vnitřní hlas, který doslova odpálkoval moje naivní myšlenky. V době mojí nepozornosti se ke mně přiblížil a já s sebou polekaně trhla. Moc pozdě na útěk.

,,Nedělej si naděje, vzal bych si sem kurvu, ale ta stojí moc peněz‘‘  řekl a naklonil se k mému krku, do kterého hrubě kousl a potáhl mou kůži. Snažila jsem se od něj odtáhnout, vzal to asi jako narážku, že toho ještě nemám dost a proto pokračoval

,,Které mám, ale mám radši služby zdarma‘‘ dodal a rukou mi zajel pod tričko

,,Přestaň‘‘ zaprotestovala jsem a chytla jeho ruku, kterou jsem se snažila odtáhnout, co nejdál od mého těla

Začal mu zvonit mobil, doufala jsem, že mě nechá a naštěstí nechal

,,Zůstaň tady‘‘ mrkl na mě a šel nahoru pro mobil, oddychla jsem si. Musím utéct! Rychle jsem vstala a šla do předsíně a nazula jsem si první boty, co jsem viděla, byly to Harryho bílé converse. Rychle jsem si je nasadila a vyběhla z domu

,,Do prdele!‘‘ slyšela jsem Harryho řev a nevěděla co dělat, naštěstí osud řešil za mě a já spadla do hustého keře. Harry vyšel ze dveří a než jsem stačila mrknout, už byl u svého auta a nasupeně do něj nasedal.

Zakřenila jsem se. Dneska ne Harolde, dneska ne! Nemohla jsem potlačit úsměv, který se mi vytvořil na tváři. Harry odjel a já se rychle rozeběhla do našeho domku, který odsud naštěstí nebyl daleko, a tak jsem se tam dostala za ani ne 5 minut sprintu.

,,Mami?‘‘ Zavolala jsem do bytu, který byl očividně ZASE prázdný. Povzdechla jsem si a vydala jsem se do kuchyně, kde mamka nechává všechny své vzkazy a nemýlila jsem se na ledničce byl vážně  přilepený papírek

Ahoj zlatíčko,

Omlouvám se, že jsem musela odejít, ale znáš to…. Práce

Doufám, že sis to u Harryho užila, je to hodný mládenec, tak se ho drž!

S láskou, maminka

Povzdechla jsem si, hodný?! To ani náhodou! Mamka ho očividně nezná, ale musím uznat, že to divadélko hrál vážně dobře, skoro bych mu taky uvěřila, ale bohužel. Vím, že za tím rozkošným obličejíčkem neviňátka, který nasadil před mou mamkou, byl vrah. Krvelačná zmije toužící po krvi a mém těle.

Otřásla jsem se a pomalu šla do mého pokoje, kde jsem si plánovala lehnout do postele a pokojně zaspat tu probděnou noc.

Otevřela jsem dveře a sedla si na postel, sundala jsem si Harryho boty a naštvaně je hodila naproti zdi, kde po nich zbyla černá čmouha, ale to mi bylo naprosto jedno, jediný o co jsem se teď starala bylo, jak si vybít zlost. Vzala jsem fotku mě, mamky a táty. Táta…. jestli mu tak vůbec můžu říkat… jezdí po světě a na svojí rodinu si neudělá čas, aby toho nebylo dost ani si nepamatuje moje jméno… říká mi Kayla, protože jsem jeho druhorozená a nemá mě rád, protože nejsem jeho úžasná Sarah! Hodila jsem tu fotku na zem a pořádně jí pošlapala, ale ani to mi nebylo dost. Vzala jsem vázu a trefila s ní lampu, která spadla na zem a roztříštila se na milion kousků. Zazvonil mi mobil a já ho popadla HARRY svítilo na obrazovce a já ho hodila z okna. Ještě hodnou chvíli jsem běhala po pokoji a rozbíjela věci, které mi přišli pod ruku

,,Něco jsi ztratila‘‘ ozvalo se za mnou a já se otočila, pohled se mi naskytl na Harolda, který držel v ruce můj mobil, ale jediné co jsem vnímala já byl on, jako nový objekt, na kterým si můžu vylít svou zlost.

Přiběhla jsem k němu a začala mu rukama mlátit do hrudě

,,Nesnáším tě! Zničil jsi mi život! Vzal si mi i to poslední dobrý co jsem měla v mým posraným životě! NESNÁŠÍM TĚ!‘‘ začala jsem na něj řvát, ale on se ani nepohnul, jen mě nechal, abych si na něm vylila svou zlost, která se ve mně nashromáždila za těch pár týdnů, které jsem ho znala.

Potom udělal něco co bych nečekala, přitáhl si mě na svou hruď. Chtěla jsem se odtáhnout, přímo jsem se zmítala v jeho náruči, ale on mě nepustil, ani nic neříkal. Jenom mě držel, jako kdyby to měla být poslední věc, co kdy udělá.

Ubývaly mi síly, a tak jsem byla jenom zabalená v jeho náruči a brečela.

Ahojte lidi,

Tento díl neměl být, už ani zveřejněný….. plánovala jsem s tím seknout, je málo čtenářů, a tak jsem si řekla, že to nechám být. Zrovna dneska jsem, už chtěla napsat, že končím, ale přečetla jsem si jeden hezký komentář od Nicole, který mi hned přinesl chuť zase psát a hned se mi v hlavě vytvořily myšlenky, jak pokračovat v tomto příběhu…

Moc ti za to děkuju Nicol, tenhle díl je pro tebe…. Snad se ti líbí  :))))

Já jediný co chci je vidět nějakou snahu z vaší strany, pro autory obecně se rovnají  hvězdičky a komenty jako pochvala za jejich práci a důkazu, že se to někomu líbí, a tak má hned důvod to psát.

Děkuju za přečtení

Katy