Why did you do that ? HS / 13+

Fire Meet Gasoline

Celý jeho dům byl cítit cigaretovým kouřem a jeho typickou vůní, která mě vždy dokázala dostat do kolen. Jeho oči si mě zkoumavě měřili a já radši zůstávala u dveří, kde jsem se cítila alespoň trochu v bezpečí. Nepříjemně jsem se ošila a poprvé jsem měla odvahu k němu zvednu oči.

„Proč jsi to udělal?" zeptala jsem se tiše, když si jeho oči našly ty mé.

„Udělal co?" svlékl si bundu a hodil ji na věšák hned vedle mě, takže mě hned ovanula jeho osobitá vůně a já lehce vydechla, vyvedená z míry, absolutně nechápajíc proč i přes to všechno na něj z téhle strany mé tělo reaguje pozitivně. Harry se bez jediného pohledu na mě vydal do kuchyně a já po hlubokém nádechu, kterým jsem si snažila dodat trochu odvahy, jsem se vydala za ním.

„Proč sis mě vzal k sobě?" zastavila jsem asi dva metry od něj a koukala se na jeho záda, protože ke mně byl otočený zády a natáčel vodu do dvou skleniček.

„Potřebovali tě k někomu šoupnout pod ochranu, tak jsem se přihlásil." pokrčí rameny a řekl to, jako kdyby to snad byla samozřejmost... no pro mě ne.

„Mohl si mě nechat, ať mě dají k někomu jinému." možná bych nebyla u někoho od koho nevím co čekat a kdo může každou chvíli vybuchnout, hodit mě na postel a... - Nad tou představou jsem se otřásla.

„Nechci, aby si byla u nějaké cizí osoby." promluvil klidně a já se zamračila a potlačila jsem ironické uchechtnutí, které se mi dralo z úst. To myslí vážně?

„Nedělej, jako kdyby tě zajímalo, co se mnou bude." řekla jsem docela pobouřeně.

Pomalu se otočil ke mně a skleničky položil na pult, dívajíc se mi celou tu dobu do očí.

„Jistě, že mě to zajímá." překvapeně jsem pootevřela oči a přimhouřila oči, hledajíc v jeho tváří, alespoň malý náznak humoru, ale nic jsem nenašla, což mě naštvalo ještě víc. JAK SI VŮBEC DOVOLUJE NĚCO TAKOVÉHO ŘÍCT!?

„Ne nezáleží... tobě totiž nezáleží na nikom, kromě tebe." řeknu hned, bez jakéhokoliv promyšlení a on se jen zamračí a narovná se do celé své mohutné výšky.

„Vůbec mě neznáš." promluvil po chvíli ticha a snažil se mě zastrašit svým postojem, ale já se tentokrát nenechala, a i když jsem na něj koukala se zvednutou hlavou, tak jsem se koukala nebojácně.

„Kdyby ti na mě, alespoň trochu záleželo, tak nic z toho, co si mi udělal nic neuděláš." můj hlas hned klesne o několik oktáv níž a na konci se zlomí a moje oči se zoufale snaží udržet každou z těch slz, která chtěla vyjít na povrch. Nesmím brečet, ne před ním, už ne.

„Já kurva vím, že ne!" zakřičel, až jsem se cukla, vzal jeden pohár vody a hodil ho na bílou stěnu, o kterou se roztříštil. Vyjeveně jsem se koukala na rozbitý pohár na zemi a mokrou stěnu. Když jsem se koukla zpátky na Harryho, tak byl blízko, nebezpečně blízko. Hned jsem chtěla couvnout, ale za mým tělem byl kuchyňský pult, byla jsem opět lapena do jeho pasti.

„Vím, že sis kurva nezasloužila nic z toho, co jsem ti kdy udělal." zašeptal najednou a svou ruku přiložil na mou tvář, nemohla jsem dělat nic jiného, než ho sledovat.

„Zasloužila by sis nějakého kluka, co by ti nosil kytky... bral tě na nějaká zasraná rande a choval se k tobě, jako ke svému pokladu." zašeptal a soustředěně sledoval mé rty.

„Ne." chtěla jsem ho zastavit a odstrčit ho, ale on se nedal a pokračoval dál.

„Koupil by ti, cokoliv bys chtěla a miloval tě." zašeptal a pohled přesunul na slzy, které mi začaly vytékat z očí.

„Vzal si tě, až bys byla připravená a chtěla to." hlesl tiše a i druhou ruku dal na mou tvář a palci utřel slzy z mých tváří. Nevěděla jsem co dělat, nebo co si jen myslet, prostě jsem ho bez hnutí sledovala, neschopná pohybu.

„Nejhorší na tom je, že já tě nemůžu nechat být." lehce se zamračil a nahnul se ke mně blíž a jemně mě políbil na jednu z mých slz, co stékala dolu po mé tváři a já se přerývaně nadechla a sledovala jeho oči, které mi byli snad ještě blíž, než kdy jindy.

„Veř mi, že i když jsem tě snažil nechat jít, nešlo to." opře si své čelo o to mé.

„Prosím nebreč." zašeptá skoro, až zranitelně a palci mi znovu setřel slzy.

„Harry... já-" nedovolí mi to dokončit a pokračuje dál.

„Už se nechci před tebou skrývat... nechci ti ubližovat... já... já jen chci, abys mi dala poslední šanci ti ukázat, že dokážu být dobrý... dobrý pro tebe." hlesl tiše a tím mi úplně vyrazil dech, nevěděla jsem co říct.

„Dovol mi být u tebe a dělat s tebou všechny ty sračky co budeš chtít..." lehce se mi zvedly koutky a on hned pohledem sjel na mé rty.

„Dovol mi tě líbat." palcem přejel lehce po mém spodním rtu a já lehce vydechla, vnímajíc to chvění, které z mých rtů putovalo do celého mého těla.

„Dovol mi o tebe pečovat, mazlit se s tebou." byla jsem doslova unesená touhle jeho emoční stranou, i když uvnitř mě byl stále malý ostražitý hlásek, který mi našeptával abych mu nevěřila.

„Být tu s tebou, kdykoliv mě budeš potřebovat." naklonil se tak, že se naše nosy dotýkaly a já mohla cítit jeho horký den na mých rtech.

„Dovol mi tě milovat." vyslovil a já se přerývaně nadechla. Moje srdce se zběsile roztlouklo a celé tělo se otřáslo, když se jeho rty lehce otřely o ty mé, čekajíc, jestli mu to dovolím. Ale já nic neudělala, chtěla jsem jeho rty cítit na těch mých... chtěla jsem se zase cítit živá. Lehce se pousmál a potom spojil naše rty v jemném, ale intenzivním polibku, stále držíc mou tvář. Bylo to, jako bychom oba dali všechnu tu bolest, co jsme prožili do jediného spalujícího polibku.

Hi Girls,

radujme se, jsem nemocná, takže se pokusím si teď napsat nějaké díly navíc, aby vycházeli jednou týdně! :D :)

Jinak co si myslíte o téhle nové stránce citlivého Harryho? A chcete, aby řekla ano? Napište mi do komentářů, co si myslíte, protože u minulého dílu byl jen jeden komentář a 100 hvězdiček! Trochu nepoměr 0.o

Tak prosím, napište mi nějaký hezký komentář, po nich se mi vždy lépe píše :)

Díl je věnovaný mé milé MisellM98, za to, jaké hezké komentáře mi vždy necháváš- ber to jako takové malé díky :)

Love U

MyCatherine